STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Březnové rozjímání
Březen
Mezi sněhem zelená se tráva,
sníh se ztrácí v jarních potůčkách,
oráč střípky ledu zaorává,
zima už má ze sluníčka strach.
Moje píseň čeká na skřivana,
aby se mnou zpíval o jaru.
Vydechni si, země lemovaná
horami tam v modrém oparu!
Hory, včera bílé závějemi,
nyní modrají se nablízku.
Moje rádlo kypří jarní zemi,
horko oráči i želízku. (František Hrubín)
První jarní den
Určuje se všelijak: někdy podle počasí a jindy podle kalendářní rovnodennosti; ale skutečný, nepochybný, rozhodující první jarní den je ten, kdy se člověk odhodlá, že už si neoblékne zimník, nýbrž svrchník. Pro ty mladší prvním jarním dnem je některá (obyčejně trochu předčasná) neděle, kdy si poprvé obléknou své nové jarní šaty, třebaže přitom modrali mrazem. Ale my usedlejšího rozumu nedáme tak mnoho na nové šaty; nám stačí prostý, trochu za zimy zplihlý svrchník od loňska nebo předloňska, abychom jaksi švižněji a lehčeji vykročili, sebevědoměji koukali po – nu, vůbec po lidech a říkali svým známým na potkání, že “už máme jaro”. A kdyby znovu padal sníh a znovu mrzlo, do zimníku nás už nikdo nedostane; neboť naše jaro se počíná z naší vůle a libosti, z našeho svobodného rozhodnutí, svrchovaným aktem naší volby: chodit nadále v lehkém svrchníčku. Nedělní fejetony Karla Čapka, Lidové noviny 28. 3. 1928
Jaká barva se vám vybaví, když se řekne březen? Duben je možná o něco zelenější, jistou dávku zelenosti, ale březnu určitě upřít nelze. A viděli to tak i naši předkové, pro které tento měsíc symbolizoval jakési pomyslné vzkříšení přírody. Březen je posledním měsícem, kdy se musíme plně spoléhat na zimní zásoby zeleniny a jablek. Už ale přilétají špačci, čápi, rodí se malí zajíčci, hnízdí husy, začínají rašit divoké zelené byliny jako kopřiva či bršlice, rozkvétají sasanky, modřence, narcisy a tulipány a pomalu přichází jaro.
Ačkoliv stopy zimy ještě ve vzduchu jistě zaznamenáme, zároveň již můžeme v čerstvém větru cítit příslib přicházejícího jara. Pro naše předky znamenal březen měsíc rodících se nadějí a konec dlouhého temného období, jež pro ně zima bezesporu představovala. I proto je jednou z nejvýznamnějších tradic právě vynášení smrtky ze vsi, která symbolizovala vše, co lidé na zimě neměli rádi: kromě chladu také temnotu, prázdnotu, nejistotu, strach, obavu a úzkost. Dny se prodlužují, noci jsou stále kratší, teploty příjemnější a sluníčko se na obloze objevuje častěji a také intenzivněji hřeje. Generace před námi, ještě v předkřesťanských dobách, vnímaly březen jako měsíc vítající příchod jara a symbolizující probouzení se přírody po dlouhém a lenivém období. Ačkoliv večery jsou stále ještě poměrně dlouhé a chladné, ráno můžeme pozorovat znatelné zkracování nočního období, což přímo vybízí k časným procházkám nebo výběhům.
Jedno z lidových rčení říká, že jak je první den v březnu, tak bude celé jaro. První dekáda března však ještě patří zimě. Ta se hlásí o slovo jako tzv. řehořská zima, na svátek svatého Řehoře 12. března nezřídka přináší sníh a mráz. Řehořská zima je tak posledním záchvěvem zimy, která chtě-nechtě musí končit. Kalendář hovoří jasně, ovšem jsou tu i lidové pranostiky. Právě Den svatého Řehoře patří z hlediska počtu pranostik k těm nejvýznamnějším. Mj. se říká: Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žába hubu otevře, ledy plují do moře, hloupý sedlák, který neoře.
Tak jako se s Řehořem pojí zima, den Panny Marie zvěstování, svátek Mariána, který připadá na 25. března se pojí s jarem, ostatně přichází několik dní po jarní rovnodennosti. Začátek března se označuje jako řehořská zima, konec jako mariánské jaro. Rčení však zmiňují i svatou Kunhutu, Tomáše, čtyřicet mučedníků, také Gertrudu, Josefa a další svaté. Pranostiky na březen se týkají především počasí, které je typicky proměnlivé. Nezapomínají na sníh, ale ani déšť, hromy, bláto nebo tající ledy. Všímají si také pučící přírody, ptáků, růstu trávy. Pojí se s pracemi na poli, zejména setím obilí, které připadá právě na březen. Zahrnují i předpovědi budoucí úrody…
Radujme se jako naši předkové ze stále přívětivějšího počasí a užívejme si jej na čerstvém vzduchu, jak jen nám čas a možnosti dovolí. Přátelé Staré Šumavy. mějte se krásně březnově.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora