STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Tradice svatého Matěje
Dnes je svatého Matěje, kudy se hlas můj rozleje, ať všude ovoce hojně je! Pán Bůh rač nám dáti, abychom měli co trhati: jablka, hrušky, kadlátka, ať je toho plná zahrádka.
Podle legendy se svatý Matěj narodil v městě Betlémě a pocházel ze zámožné a dobře postavené rodiny. Hluboce toužil po příchodu spasitele, kterého spatřil v Ježíši Kristu. Připojil se tedy k jeho 72 učedníkům a provázel ho od křtu v řece Jordán, přes ukřižování až k slavnému zmrtvýchvstání. Po Ježíšově nanebevstoupení bylo potřeba zvolit nového apoštola, který by nahradil Jidáše, který Krista zradil a opustil. Do užšího výběru postoupili dva – Josef zvaný Barabás a svatý Matěj – mezi nimiž měl rozhodnout los. Štěstí se usmálo na Matěje, díky čemuž je dodnes vzýván jako svatý, který člověku vede ruku při volbě losem.
Svatý Matěj je patronem řezníků, stavařů, cukrářů, kovářů, krejčích, mládeže a přírody, je ochráncem lidí proti černému kašli a neštovicím, je vzýván při manželské neplodnosti. A také je spojováván se štěstím, správným rozhodnutím a zárukou šťastné ruky při losování. Je symbolem jara a lidé ho prosí o bohatou úrodu. Bývá nejčastěji zobrazovaný se sekyrou, kamením či kopím.
Nejrozšířenějším zvykem na den sv. Matěje bylo obcházení zahrad před východem slunce provázené magickými úkony, které měly ovlivnit úrodu. Na tento den brzy ráno obešel hospodář v zahradě každý strom a třásl jím, aby byla bohatá úroda a aby se stromy probudily ze zimního spánku. Lidé také klepali do kmenů dřevem a prosili sv. Matěje, aby ochránil stromy před mrazy a zajistil tak dostatek ovoce.
Před východem slunce chodily (většinou bosé) děti do sadů a zahrad, kde třásly stromy, tloukly do nich klacky a vařečkami, lezly po nich a hlasitým zaříkáním vzývaly svatého Matěje, aby ochránil stromy a hlavně jejich květy před mrazem a zajistil bohatou úrodu ovoce a ořechů. Děti za odměnu nacházely v sadech jablíčka a sušené ovoce. Všude tam, kam se doneslo svatomatějské volání spojené s modlitbou za bohatou úrodu – například Prosím, prosím svatého Matěje, nám ať ovoce hojně dopřeje, kamkoliv v zahradě hlas můj se rozleje nebo Na svatého Matěje kudy ten hlas obejde, ovoce všude hojnost bude – měly být stromy chráněné a hlavně plodné.
Především v úrodných zemědělských oblastech bývalo zvykem, že se na sv. Matěje dělala jakási zkouška klíčivosti obilí – ráno, v poledne a večer se vyselo zvlášť do tří nádob po hrsti obilí, a které vzešlo první, to bylo nejlepší pro jarní výsev na pole.
Večer se lidé hřáli u kamen a k tomu si i trochu zavěštili. Například lístky břečťanu dali na noc do misky s vodou, a jestliže některý z nich do rána změkl, považovali to za špatné znamení – byla to předzvěst neúrody nebo nemoci v rodině.
Věštilo se i počasí: přes noc nechali venku viset hadr a ráno z jeho stavu vyvozovali, jaký bude konec zimy. Byl-li ručník jen mokrý, věřili že přijde teplé jaro. Pokud ovšem zmrzl, zima se ještě své vlády nevzdala. Čím více byl hadr promrzlý, tím studenější jaro mělo být a delší čekání na něj.
Svatý Matěj nebyl populární jen na venkově, ale i ve městě. Jeho jméno nese nejstarší, nejslavnější a největší pražská pouť. Je první nejenom v Čechách, ale snad v celé Evropě. Pouť je spjatá s putováním a v Praze se putovalo ke kostelu sv. Matěje do Dejvic, poprvé je o pouti ke sv. Matěji zmínka z roku 1595. Původní kostel nechal postavit roku 971 kníže Boleslav II. z vděčnosti, že na tomto místě vyvázl se zdravou kůží při napadení medvědem. Jedna pověst říká, že knížeti pomohl svatý Matěj, jiná, že medvěd byl ochočený a jeho majitel se jmenoval Matěj.
Zdroj: RAVIK, Slavomir Velká kniha světců 1. vyd. Praha: Regia, 2002, 678 str., ISBN 978-80-86367-24-x SPOLEK AUTORŮ, Lidová kultura – národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007, 636 str., ISBN 978-80-2041-712-1 VEČERKOVÁ, Eva Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2015, 512str. ISBN 978-80-7429-627-7
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora