Z ARCHIVŮ A KRONIK: Pochovávání basy
Poslední masopustní den, úterý před Popeleční středou, končíval pochováním basy. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě.
Námětem tohoto zvyku byla „hra s Bacchusem“, tedy jak byl Masopust-Bakchus („pán ožralců“) souzen, odsouzen a potrestán, třeba vhozením do kašny na náměstí, upálením nebo pochováním.
Obřad pochování Bacchuse měl a má různé podoby. Častý je průvod obcí, v němž je „nebožtík masopust“ pronesen na márách. Tím může být umělá figurína, živá postava Bakcha či Masopusta, též může být na nosítka položena maska, která se během maškarádního průvodu ukázala jako nejbujnější, ale nejčastější formou je basa. Následuje veřejný pohřeb, tedy spíše parodie na pohřeb, v níž je upozorněno na prohřešky, které „provinilec“ za celý rok během své „vlády“ napáchal. Obřadu se účastní kněz s ministranty, soudce, popravčí, družičky a plačky.
Po obviňující řeči je Masopust odsouzen a popraven. Poprava též probíhá různými způsoby. Figurína či basa se například věší, spálí, vhodí do vody, nebo jednoduše pohřbí do země. Po pochování se koná večerní závěrečná taneční zábava. Dříve se pochováním Masopusta končila zábava, tedy byl obřad proveden před půlnocí, neboť půlnoc ohlásila nástup Popeleční středy a tím i období postu. V tuto dobu přišel do hospody ponocný, zatroubil na roh a rychtář, či některý z radních vyzval ostatní, aby se rozešli, čímž zábava skončila. Pochování basy symbolizovalo, že si hudebníci v době postu nezahrají.
Skok do výšky. Přítomní se však museli velmi snažit, neboť se věřilo, že jak vysoko selka při tanci vyskočí, tak vysoké naroste v tom roce obilí nebo len.
Babský mlýn. Dalším pěkným zvykem, byl „babský mlýn“. V pondělí se postavil mlýn a v úterý se v něm semlely staré báby na mladé. Mlynářská chasa pochytala 9 starých bab a ty symbolicky semlela v mlýně, načež vyšlo 8 mladých dívek v šatech semletých bab.
Stínání kohouta. Velmi starým zvykem bylo stínání kohouta. Mládenci se přestrojili za vojáky tak, že si šaty oblékli naruby a poté přivedli přivázaného kohouta. Přečetl se nad ním rozsudek a poté mu kat kosou uťal hlavu, načež musel rychle utéci, aby ho ostatní přihlížející nechytili. Boj s kohoutem. Jednomu mládenci se zavázaly oči a ten musel následně v ohradě uhnat vřeštícího kohouta.
Válení v bahně. V některých místech se dodržuje tradice, že maškarádi vstoupí do polovypuštěného rybníka a poválejí se v jeho bahně, aby bylo v příštím roce hodně ryb.
Konečně Masopustu odzpívají rozpustilé reguiem a s velikým pláčem pochovávají, buď na mrviště nebo do jámy kamsi jej zahodíce. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě. Někteří měli nadto ještě v mysli hluboko zasutou prastarou pověru, že země je do doby, než vydá úrodu, těhotná, a proto se po ní stejně nesluší skákat a dupat.
Zdroj: ZÍBRT, Čeněk; HOCHOVÁ-BROŽÍKOVÁ, Zdena. Veselé chvíle v životě lidu českého. Vyd. 2. Praha: Vyšehrad, 2006. 636 s. Čeněk Zíbrt. (časopis Zlatá Praha r.1886)
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora