STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Masopustní masky
Vývoj lidové kultury je nesmírně složitý, proto se i podoba, zastoupení a funkce jednotlivých masopustních maškar region od regionu liší a v čase proměňují. Přesto masopust byl a stále je časem nevázané zábavy a možnost schovat se za anonymitu maškary uvolnění všech zábran ještě umocňuje. V dnešní době se maskám na masopustních průvodech meze nekladou. Hlavní náplní masopustu je především pobavit se a vymyslet si co nejoriginálnější přestrojení.
Ze skutečně tradičního pojetí masopustu se do dneška dochovaly pouze zlomky. Masopust však lidé slavili již ve středověku. Lidé se převlékali zpravidla do zvířecích masek, které plnily svoji důležitou symboliku. Člověk na sebe společně s převlekem převzal nejen zvířecí podobu, ale také zvířecí vlastnosti a sílu. Masky představovaly plodivost a poukazovaly také na smrtelnost člověka. Lidé tak vyjadřovali jakousi úctu k přírodě.
„Raduj se ze života, který jednou nečekaně skončí…“ Těmito slovy lze vyjádřit význam masopustu, který předchází období čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi. Dříve než o Popeleční středě zazní ono známé „Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš!“ se lidé rok co rok společně veselí, jedí a pijí, aby alespoň na pár chvil zapomněli na každodenní starosti. Podle tradice jsou si o masopustu všichni rovni a každý může být tím, kým chce.
„Skákej, skákej, medvěde, čert pro tebe pojede s drátovaným měchem. Stojí za vořechem, s drátovaným talířem, budeš v pekle malířem…“ (Čeněk Zíbrt, 2006, str. 106)
Málokdo tuší, že maškary se dříve neproháněly městy a vesnicemi jen o masopustu, ale také třeba v období kolem Vánoc, na letnice či při svatebních a pohřebních rituálech. I nespoutané veselí však má v některých regionech svůj určitý řád. Není to svátek pro svátek, nejde jen o dobré jídlo a pití, obyčeje, obřady, gesta a průpovídky mají často svůj vlastní význam, masky mají svou nezaměnitelnou úlohu. Masopustní obchůzku často vykonává vybraná skupina (např. svobodní mládenci), a neméně často je obchůzka spojena s obřadním tancem a dalšími zvyky (symbolická orba apod.).
V masopustních průvodech se vyskytují převážně masky zvířecí, dvojice ženich a nevěsta, těhotné ženy, židé, cigáni a cigánky, masky představující příslušníky různých povolání, pohádkové bytosti a masky karnevalové. Samotné slovo maska (z latinského masca) znamená duši zemřelého.
Zvířecí masky mají v sobě skrytý magický, plodonosný význam. Patří mezi ně především medvěd, kozel, koza, kůň (klibna, šiml), turoň (býk), beran, slepice, kohout, prase, novodobě čáp s panenkou v povijanu. Medvěd, kozel a turoň představují plodivou sílu, kult mateřství, totemové zvíře. Jejich povinností je tančit s hospodyněmi a dospívajícími dívkami – aby byly plodné (aby měly děti). Maska medvěda je rozšířená v Evropě ve slovanských i germánských zemích. Funkci má všude stejnou. Nejstarší doloženou podobou medvědí masky je figura obalená hrachovinou, později žitnou slámou a nakonec kožešinou.
Po příchodu do stavení medvěd zatančil s domácí dcerou třikrát dokola, přičemž říkal: “Toto na konopě, toto na len”. V každém domě dostala chasa po kuse slaniny, která se napichovala na rožeň. Z medvěda otrhávaly hospodyně hrachovinu a přidávaly ji do husích a slepičích hnízd, aby nesly hodně vajec. Plodonosnou funkci má také masopust, který se v průvodech vyskytuje často i vedle medvěda. Symbolické je u medvěda i to, že je to zvíře, které se probouzí ze zimního spánku (motiv přechodu ze zimy do jara).
Ze Znojemska je známá maska medvěd masopust, na Klatovsku Bakchus, na Valašsku pohřebenář, na Vysočině slaměník (jinde slamák, slaměňák), ve středních Čechách hrachovec. S medvědem chodí často medvědář nebo-li vodič medvěda.
Kůň je pravděpodobně nejstarší maskou. Tradiční je chození s koněm (klibnou, brůnou), které bylo dříve typické pro předmikulášské, novoroční a tříkrálové obchůzky.
Typickým motivem masopustních průvodů je symbolické zabíjení masky zvířete, někdy i následné oživení. Je symbolem přechodu v hospodářském roku. Plodonosný význam má i svatební pár, tedy ženich s nevěstou, a těhotná žena. Symbolizují naději na nový život. (Mnohdy je představitelem nevěsty muž a ženicha žena.) Proto se hlavně o masopustu konaly svatební obřady.
Žid/Kramář – postava parodující tehdejší potulné obchodníky a kramáře. Nezaměnitelná maska má dlouhý kabát kaftan, klobouk, velký nos a pejzy. Prodává a kupuje, smlouvá, bere míru na šaty apod. Cikán – podobně jako žid provádí různé nepřístojnosti, snaží se dostat do kurníku na vejce a slepice…
Mezi charakteristické znaky archaických masopustních masek patřila znaková komunikace, případně zástupný jazyk, především mumlání a hýkání, zvuk rohů měl zajistit ochranu před zlými mocnostmi. Většina barev na maskách a kostýmech měla symbolicky-znakový význam, jako příklad zmíním červenou a černou. Červený pigment na tvářích značil mládí a vitalitu, pokud byl nanesen na celém obličeji – krásu této postavy. Rudá barva se objevovala nejen v otevřených tlamách, vyplazených jazycích čertů, ale také na jazycích a falech zvířat, která symbolizují kult plodnosti. Černá barva symbolizovala u většiny pohanských kultur negativní síly – čerty a peklo, na druhé straně však poskytovala ochranu před působením démonů. Černé obličeje měly maškary Slamáků, také tváře přihlížejících představovaly přímou „výzvu“ k začernění…barvivo se získávalo ze sazí smíchaných s olejem nebo sádlem.
Zdroj: BROŽ Miroslav, HOUŽVIČKA, Václav, NOVOTNÝ, Lukáš.- Otisky historie v regionálních identitách obyvatel v pohraničí. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007 FROLEC, Václav. Čas života. Rodinné a společenské svátky v životě člověka. Brno: Blok, 1985
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora