STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Tři králové jdou

My tři králové jdeme k vám,
štěstí zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta,
my jsme k vám přišli z daleka.
Zdaleka je cesta naše,
do Betléma mysl naše
Co ty, černej, stojíš vzadu,
vystrkuješ na nás bradu?
A já černej vystupuju
a Nový rok vám vinšuju.
A my taky vystupujem
a Nový rok vám vinšujem.

Mezi vánoční svátky se v minulosti řadil i den Tří králů, tedy 6. ledna. S tímto dnem se pojily lidové oslavy a zvyky. Jeden z nich v mnohých domácnostech přetrval dodnes, kdy na Tři krále mizí vánoční výzdoba a vánoční stromeček.

Z mágů se stali mudrci, z mudrců králové. V evangelním příběhu samotném není řeč ani o králích, ani o jejich počtu. Poprvé se o třech mudrcích zmiňuje církevní spisovatel Órigenés na počátku 3. století, který počet tří zřejmě vyvozuje z počtu darů, které Ježíši přinášejí. Označení králové se pak objevuje až v 6. století u svatého Caesaria z Arles (pravděpodobně podle zmínky v 72. žalmu). Počet mudrců však v jednotlivých výkladech kolísal od počtu dvou až čtyř v západní církvi a po dvanáct ve východní. Jména třech králů Melkon, Kašpar a Baltazar se poprvé objevují v pozdním apokryfním spisu zvaném Arménské evangelium dětství asi z 6. století. Je o nich zmínka také na fresce v Ravenně datované po roce 560. Poprvé se spolehlivě jména králů objevili ve 12. století u Petra Comestora, kancléře pařížské Sorbonny.

Středověk je také obdobím, kdy byly těmto jménům přiřazeny jednotlivé dary. Tyto tři dary měly také představovat veškerou hmotu, neboť zastupují veškerá v té době známá skupenství. Jednotliví králové pak podle různých výkladů představují všechna období lidského života; na scénách klanění Tří králů je jeden z nich zobrazován jako mladík, druhý jako muž a poslední jako stařec.

Pojmenování tohoto svátku podle tří králů nevychází z biblické tradice, která píše o „magoi” – mudrcích, ale z lidového podání. Biblická tradice ani nemluví o jejich počtu, který v církevní tradici kolísal mezi dvěma až dvanácti. Ustálení jejich počtu na třech bylo odvozeno podle počtu jimi přinesených darů (zlato, myrha, kadidlo). K záměně mudrců za krále začalo docházet v druhé polovině XII. století. V Kolíně nad Rýnem jsou uctívány ostatky tří králů, přenesené tam roku 1194 z milánského kostela sv. Eusrogia. Výzkum však dokázal, že jde o dětské kostřičky.

Jména Caspar – Melichar-Baltazar poprvé uvedl kancléř pařížské Sorbony jako vysvětlení staršího zvyku psát iniciály C+B+M nade dveře domu. Řada badatelů se domnívá, že psaní těchto iniciál je pozůstatkem původně novoročního přání „Christus mansionem benedicat” – Kristus nechť požehná (tento) příbytek. Původní spojení tohoto prvokřesťanského přání s počátkem roku by dokládal i letopočet, psaný za iniciály.

Je faktem, že před zevšeobecněním Juliánské reformy kalendáře byl počátek roku spojován se svátkem pohanského boha Aiona, který připadal na 5. ledna. Zdá se tudíž, že psaní iniciál C+M+B je pokračováním pohanského obřadu, majícího dům chránit před zlými démony.

Svátek Tří králů byl v minulosti spojen s lidovými oslavami a tradicemi. Od dob středověku je znám zvyk koledování. Na Tři krále chodili především žáci a studenti od stavení ke stavení, kde zpívali písně o narození Ježíše Krista. Poznávacím znamením koledníků byla velká hvězda. Předvečer svátku Tří králů byl ve znamení věštění budoucnosti. Naše předky například zajímalo, jak dlouho budou ještě mezi živými. Této věštby se zúčastnila celá rodina, kdy každý člen zapálil jednu svíčku. Všechny svíčky musely být stejně vysoké a stejně silné. Komu svíčka hořela nejkratší dobu, ten měl nejdříve zemřít. Také záleželo na dýmu, který od hořící svíce stoupal. Pokud stoupal směrem nahoru, měla duše dotyčného po smrti směřovat do nebe. Když však svíce hořela nezvykle a dým mířil spíše dolů, měla se i tam ubírat duše dotyčného po jeho smrti.

Na Tři krále se také věštilo pomocí lodiček z ořechových skořápek nebo lití olova, což máme dnes spojené spíše se Štědrým dnem. Mladá děvčata se brzy ráno omývala sněhem, aby byla příští rok zdravá a krásná. Zdraví a sílu měla člověku zajistit koupel ve studeném potoce či ve studené studánce před východem Slunce na Tři krále. Ze stejného důvodu se na Tři krále pila posvěcená voda. Na konci středověku se rozšířilo žehnání vody a křídy, které pak měly mít ochrannou moc pro stavení, která s nimi přišla do styku. Proto se dodnes na dveře příbytků píší křídou písmena K + M + B. Tento zvyk se naplno ujal po třicetileté válce.

Zdroj: Urban Schwegler, Die Heiligen Drei Könige und das Segenszeichen C-M-B, missio Schweiz 2012 Encyklopedické heslo Králové v Ottově slovníku naučném

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora