STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: O Silvestru
Silvestr
Jak zrnko písku na dně Vltavy
uplejvá rok, kdo jen ho zastaví?
Zezhora zářej hvězdy, zas a zas
jak slyšela bych vodsejpat se čas.
Co mučilo mě, čas už vodestál.
Trápení přejde, srdce tluče dál.
Rok vodnese, co bolelo tě snad,
jednou i dech ti veme napořád.
Co minulo, nevolej nazpátek.
Za dveřma čeká novej začátek.
Hvězdy se třpytěj – co přijde, kdo ví?
Neptej se nic, čas sám ti vodpoví.
Kdybych sebedýl hvězd se měla ptát,
Ten nahoře už ví, kam mám se brát.
Bujaré silvestrovské oslavy plné alkoholu, jídla a rachejtlí se začaly pomalu rozmáhat až koncem 19. století. Naši předkové konec roku slavili střídměji a dodržovali poslední den v roce řadu lidových zvyků, mnohé z nich už bohužel neznáme, tak si některé silvestrovské připomeňme. A víte, kdo byl svatý Silvestr, který dal poslední noci v roce své jméno?
Oslavy konce roku se jménem sv. Silvestra, prvního světce, který nebyl mučedníkem, původně nijak nesouvisely, protože ve středověku končil rok jiným datem. Teprve v novověku (s 1. lednem se začal příchod nového roku spojovat až v 16. století) se jeho svátek stal současně oficiálně koncem kalendářního roku a díky tomu dal tento papež jméno bujaré silvestrovské noci. Skutečnost, že se v poslední den roku připomíná právě svátek papeže Silvestra, má symbolický význam, protože v době jeho pontifikátu bylo definitivně ukončeno pronásledování křesťanů a začal nová epocha, zlatý věk církve.
Svatý Silvestr, ochránce domácích zvířat a dobré úrody, byl prvním papežem, který samostatně vládl v Římě. Silvestr se narodil v Římě někdy ve druhé polovině 3. století. Po smrti papeže Miltiada byl Silvestr 31. ledna roku 314 zvolen římským biskupem. Papežem se stal za císaře Konstantina Velkého, kterého podle legendy vyléčil z lepry a následně ho pokřtil. Konstantin mu z vděčnosti daroval pozemek, na kterém se nyní rozkládá Vatikán. Silvestr zemřel po více než dvacetiletém pontifikátu 31. prosince 335.
Od 16. století jsou v poslední den v roce doloženy divoké oslavy, jejichž účastníci se bavili a provozovali hlučné žerty. Později se střílelo nebo práskalo biči. V baroku se oslavy zklidnily, lidé hlavně chodili do kostela poděkovat za uplynulý rok a pomodlit se za zdar v tom nacházejícím. Venku se pak zastavovali se sousedy, podávali si na znamení odpuštění a smíření ruce (při téhle příležitosti se používalo okřídlené ‚co jsme si, to jsme si‘), zapalovali v kapličkách svíčky za zemřelé. Lidé se také snažili, aby měli do konce roku zaplacené dluhy, ukončené a dořešené spory a nechtěli nechat nedodělanou práci a byli tak čistí.
Pro poslední noc v roce byla veledůležitá také osobní hygiena. Očistě těla se na silvestra věnovala velká pozornost, protože nový rok měl každý vítat čistý jak duševně, tak i tělesně. Příchod nového roku naši předkové neočekávali pouze modlitbou, ale také dobrým jídlem. Ani poslední den v roce nesměla chybět slavnostní tabule, která se v mnohém podobala té štědrovečerní, ale byla střídmější a nesměla se jíst žádná drůbež, jinak by z domu uletělo štěstí. O půlnoci se pro štěstí mnohde jedl ovar a křen s jablky. Na venkově navštěvovaly o silvestrovské noci stavení tzv. ometačky, černě oděné staré ženy, které symbolicky ometaly plotnu, aby kamna v novém roce dobře hořela. Pak popřály rodině vše dobré a za to dostaly odměnu.
Silvestrovská noc měla taky magickou moc a naši předkové věřili, že co se člověku zdá, to se také vyplní…
Zdroj: Hoam!, 1996, č. 1, s. 20 Rosa Tahedlová. Stožecký vrch nad mladou Vltavou a její říční niva: to je rodná krajina. autor překladů a českých textů Jan Mareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora