Z ARCHIVŮ A KRONIK: Svátek svatého Štěpána
Trochu ve stínu štědrovečerní nadílky a Božího hodu vánočního zůstává svátek svatého Štěpána. Svátkem svatého Štěpána vrcholí Vánoce. Svátek svatého Štěpána má to štěstí, že se vyskytuje v trojici dnů, které známe pravděpodobně všichni – Štědrý den – Hod Boží – Štěpán. Jinak by možná již upadl v zapomnění, jako spousta jmen svatých a spousta dnů, kdy se svátky těchto osobností slavívaly.
Druhým svátkem vánočním si připomínáme Štěpánovu smrt. Zavražděn byl podle některých zdrojů ale už 3. srpna. Jeho svátek však slavíme v blízkosti Vánoc, neboť smrt byla zapříčiněna hlásáním o znovuvzkříšení Ježíše Krista. Tímto je Štěpánova každoroční připomínka v blízkosti Kristova narození. Zkusme chvíli zapomenout na to, zda jsme či nejsme křesťanské víry – a vezměme životy a skutky křesťanských svatých jako součást kulturního dědictví lidstva. I s tímto dnem jsou spojené některé lidové tradice. Děti chodily koledovat, chasa mohla odejít ze služby a na světcovu počest se pekla pernatá drůbež.
Svatý Štěpán byl prvním dnem Vánoc, který nebyl až tak obřadný. Naopak, nevadilo trochu rozpustilosti, protože na koledu vyrážely děti i chasa nebo chudší rodiny, pro které byla odměna za koledování vítaným zpestřením jídelníčku. Koledování kdysi souviselo s vírou v magické ovlivnění osudu. Proto se obřadům, spojeným s přáním zdaru, věnovala velká pozornost. Tyto obřady vykonávali obvykle nejváženější členové obce. Se šířením křesťanství se víra v účinek magických obřadů ztrácela a nahrazovala je modlitba a mše. Některé obřady však nezanikly, ale změnil se jejich smysl. Přání zdaru spojené s obchůzkami rodin se stalo společenskou událostí, tradičním zvykem konaným pro radost a zábavu.
Také se říká, že „na Štěpána není pána“. „Na svatého Štěpána mohla chasa měnit službu. Mohli, dnes bychom řekli, bez udání důvodu odcházet k jinému hospodáři,“ dodává Vojancová. Chasa ale neodcházela s prázdnou. Dostávala nějakou výslužku, často vánočku, drobný peníz nebo nějaké oblečení. Koleda probíhala mnohdy od sv. Štěpána až do Tří králů. V 19. století chodívaly na koledu děti s hůlkou, na které byla připevněna betlémská hvězda, a s bedýnkou, ve které měli postavené malé jesličky a s koledou se obecně otevřel veselý čas Vánoc.
Do slavnostní rodinné atmosféry se v minulosti prolínaly hlasy a zpěv koledníků, kteří od Štědrého dne obcházeli domy doprovázeni skromnou muzikou. Pokud byly venku nízké teploty, vybírali koledníci kratší koledy. Zpívaly se koledy místně známé, s dlouhými řadami slok, často jednoduché melodie. Doprovodné nástroje byly přirozeně přenosné odpovídající regionu – housle, dudy, píšťaly, přenosný cimbálek, moldánky, harfička.
Ale víte, kdo to byl sv. Štěpán? Štěpán byl řecky hovořícím Židem. V dějinách je znám jako první mučedník pro křesťanskou víru – za obvinění nejvyšší židovské samosprávné rady v Jeruzalémě z vraždy Krista, byl odsouzen k smrti ukamenováním u bran Jeruzaléma.
Svatý Štěpán se stal patronem námořníků, ale i koní – těm se toho dne ještě před východem slunce pouštělo žilou, aby zůstali celý rok čilí a zdraví. Proto se světil oves či jiné obilí, jako potrava koní či jarní setba. Z tohoto zvyku se zrodil další lidový obyčej – házení zrní po děvčatech, do jejich tváří – aby je prý měly hezké, zdravé a červené. A aby se brzy vdaly. Házení hrsti zrní po knězi při mši v kostele mělo připomínat ukamenování svatého Štěpána.
Se svátkem svatého Štěpána je spojeno veselí, obdarovávání (koleda), římští otroci dostávali na tento jeden den svobodu. Hospodáři obdarovávali i dobytek a stromy, mlynáři mlýn a pilu.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora