Z ARCHIVŮ A KRONIK: O vánočních trzích
Hemžení na vánočních ulicích se dá popisovat různým způsobem, například jako větší nebo menší národohospodářský obrat v kupování a prodávání; ale přitom by nám ušel jeden velmi nápadný vánoční fakt: že nikdy nepotkáte na ulicích tolik hezkých děvčat jako v předvánoční době.Kde se vzaly tu se vzaly, na každém druhém kroku konstatujete nějaký takový případ. Jako by se smluvily, že se budou obzvláště hemžit v těch několika předvánočních dnech. Je to úkaz až dosud odborně nevysvětlený. Snad jeho příčina je v tom, že druhé pohlaví přišlo na to, že mu vánoce (a případně nějaký ten malý balíček) zvlášť sluší. Nebo si vzaly do hlavy, že musí být co nejpěknější, aby si tím vydělaly hojnější a větší nadílku. Možná že se jen tak tváří, jako by byly hezčí než jindy; snad po vánocích odloží tu pěknou masku, a ulice zase dostanou ten šedivý a trochu podivný ráz, na který jsme si musili zvyknout.
Nedělní fejetony Karla Čapka Lidové noviny 24. 12. 1931
Vánoční trh je pouliční trh spojený s oslavou Vánoc během adventu, hlavně 4 týdny před Štědrým dnem. Původ mají ve středověku, v Německu a Rakousku, odkud se rozšířily do celého světa. V průběhu času se trhy staly nedílnou součástí vánočních tradic. Pro většinu skutečné vánoční trhy zahajují Vánoce. Mezi první vánoční trhy patří drážďanské trhy, které se konaly v roce 1434. Trhy ve městě Budyšín se konaly dokonce v roce 1384. Vídeňské trhy sahají až do roku 1294.
Advent se ohlašoval tím, že do ulic vyráželi první pouliční prodejci. Se svými pojízdnými kamínky tu byli prodavači pečených kaštanů, kteří prodávali i teplé brambory. Původně sloužily vánoční trhy výhradně k tomu, aby se lidé na začátku studeného období zásobili před zimním obdobím potravinami, teplým oblečením a dalšími potřebami nutnými pro přežití zimy. Jak šel čas, měnil se i sortiment trhovců, kteří na adventních trzích nabízeli své výrobky. A s tím se měnila i celková atmosféra. Zatímco dnes stánky na trzích praskají ve švech a člověk neví, co dříve koupit, kdysi byly trhy mnohem skromnější.
Na vánočních trzích však převažovaly betlémy pro chudé. Trhovci tu nabízeli spousty malých, pestře omalovaných betlémových figurek – chlebáčků. Vyráběly se z těsta z žitné mouky zadělané vodou s klihem. Dále se přidávaly jemné piliny, plavená křída či sádra. Každý výrobce měl svůj “zaručený recept”. Tato hmota se pak mačkala do forem, které byly zhotoveny otiskem řezané předlohy do hlíny a následným vypálením v peci. Taková figurka stála jen pár haléřů. Okolo roku 1900 již představovala výroba figurek obživu pro celou řadu rodin. Rozvážely se na trhy do širokého okolí. Díky jednoduché výrobě se jednalo o levné zboží, jehož zvláštní poezii doceňujeme až v poslední době. Dříve si je kupovali především ti, kdo si z finančních důvodů nemohli dovolit jesličky řezané ze dřeva. Postupně však začal zájem o tyto naivní figurky opadat až téměř zmizely.
Prodávali se tu různé cukrovinky, marcipán, perník, ale i figurky ze sušeného ovoce. Zároveň tu byly hračky, loutky, figurky Mikulášů, čertů a andělů. Čerti se vyráběli z takové chlupaté černé plsti. Pamětníci vzpomínali na to, že se doporučovalo majitelům černých koček, aby si je před konáním trhů zavírali doma, aby nepadli na oběť výrobců těch čertů. Nakupovalo se více než v jiném období.
Zvýšený odbyt v obchodech s koloniálním zbožím je zcela pochopitelný. Obchody nabízely zboží, které bylo v tomto čase velmi žádané. Lidé si chtěli právě na Vánoce dopřát něco „lepšího“ a hojně nakupovali kávu, jižní ovoce, fíky a ořechy. Nakupovali zde také věci nezbytné k přípravě štědrovečerní večeře. Zvýšený zájem o galanterní zboží a bižuterii v době Vánoc zmiňuje Herrmann v povídce Vánočka. „Stále se dodávalo nové zboží do krámu, aby se vyplnily mezery v regálech, vznikající nepřetržitým odbytem.“ V další povídce Jmelí popisuje Herrmann předvánoční ruch takto: „Kupci líčili před krámy pytle s pravými francouzskými vlašskými ořechy, do nichž svědomitě přimíchali zbytky scvrklých a dutých od loňska, a paškrtníky vyššího slohu lákali bedničkami švábských hlemýžďů a mořských škeblí.“
Církve, které původně podporovaly konání trhů v okolí, aby přilákaly více lidí na bohoslužby, brzy zjistily, že s trhy soupeří o své věřící. Tehdy se začaly rozmáhat vánoční nákupy dárků a od té doby jsou vánoční trhy oblíbené.
Povídání o Vánocích zakončíme úryvkem z knihy Ignáta Herrmanna Před padesáti lety
Minul svatý Mikuláš – ale trh na Uhelném trhu i v širším jeho okolí trval dále – pak už trh vánoční. A tento vánoční trh vrcholil na Staroměstském náměstí. Mezi starou radnicí a velebným Týnem se takřka přes noc vynořilo městečko bud a krámků, na krámcích množství pamlsků, perníků, sučuků, tureckého medu, jižního ovoce, marcipánu, obrázků, knížeček, hraček.
Zpěváci vyzpěvovali své písničky, tepajíce rákoskami do voskovaného plátna na žerdi, na kterém byly namalovány hrůzostrašné výjevy – ilustrace k těm písničkám –, a diváci a posluchači vydrželi stát a poslouchat písničku o strašných mordech třeba desetkrát za sebou – načež si ji pro lepší zapamatování za dva krejcary koupili. Ostatními ulicemi pražskými, zvláště třídami obchodními vanul zvláštní předsváteční šum a ruch, který se zesiloval, čím blíže bylo k Štědrému dni. Drožky a fiakry se prodíraly napadaným sněhem, který tlumil rachot kol i kročeje chodců.
V podvečer snášela se lehká mlha a v té se utápěly žluté plameny plynové, místy probleskovaly jako bludičky. Výkladní skříně byly ovšem osvícené a před nimi se kupili chodci. V duchu přepočítávali kapesní hotovost, zda stačí na toto či na ono.
Poznovu začalo sněžit. Vločky šlehaly do tváře, ale nikdo neutíkal domů. Naopak, tento sníh, byl sebehustší, náladu vánoční jen zmnohonásobil. Teprve tušil každý blízko Ježíška kdesi v oblacích nad sebou. Sněžilo za krk a studilo, ale to zavdávalo jen podnět k veselým výkřikům, jekotu a smíchu. Večerní chodci vypadali za chvíli jak sněhuláci. Lidé zcela neznámí usmívali se na sebe, jako by si navzájem říkali: „To je hezké, viďte že?“
Na tento vánoční trh na staroměstském náměstí však se dostavovali i jiní podnikatelé. Vždy tu bývalo několik střelnic a bylo rozstříleno vždy na sta sádrových dýmek. Několik loutkářů rozbilo tu své stany a hrávali rytířské kusy až do desáté večerní, kdy pak malý Kašpárek zval „blahorodé obecenstvo a publikum“ zas na představení zítřejší. Pekelný Mezistáfl odnášel tu bezbožného Fausta třeba pětkrát za večer do horoucího pekla a kníže Oldřich bloudil tu smutně po černokosteleckých lesích od soumraku až do chvíle, kdy policajti obcházeli boudy a nadzdvihujíce hadrové „portály“ divadel volali: „Zavírat, zavírat!“
Dávno ještě nebylo potuchy o světle elektrickém. Náměstí bylo osvětlováno žlutavým světlem plynovým, které se rozlévalo z nádomních svítilen a z luceren kandelábru. A na krámcích svítili si prodavači svíčkami ve skleněných balonech, lampičkami s řepkovým olejem, a jen velcí podnikatelé a panorámisté měli zvláštní své osvětlení ligroinové nebo jaké. Ba, někteří měli i plyn, stlačený v kožených měchách.
Zdroj: HERRMANN, Ignát. Vánoční koledy: Jmelí. Praha: Topič, 1918. s. 127. HERRMANN, Ignát. Vánoční koledy: Vánočka. Praha: Topič, 1918, s. 64.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora