Z ARCHIVŮ A KRONIK: První adventní neděle

Advent
I chodil anděl boží
v ten dlouhý truchlý advent po Čechách.
Na varhany mu větry hrály,
dveře se před ním samy otvíraly
a provázely ho neviditelné kůry:
Rosu dejte nebesa shůry.
A mluvil anděl boží,
kde vešel v dům: Buď statečný a věř.
A dětem zahořely tváře
radostí, silou z nebeské té záře
a matkám i otcům spadla s prsou můra.
Aleluja, aleluja.
Tak žehnal anděl boží
a sílil mdlé. Buď statečný a věř.
Před osudem a před věčností
je víra a statečnost nejvyšší ctností.
Všem, kdo pevně věří,
vždycky se v dálce spasné jitro šeří. (Karel Toman: Torzo života, 1902)

Ve velké části českých rodin se dnes večer rozhoří první svíčka na adventním věnci. Počátkem dnešního dne nadešlo období čtyř neděl před vánočními svátky, kdy se věřící připravují na narození Ježíše Krista, a to tak, že rozjímají v kostelech a dodržují půst. Předvánoční čas je dobou přísného půstu a zákazu bujarého veselí, tance a zpěvu. Nemělo by se jíst maso, kromě ryb. Adventní půst končil s východem první hvězdy na Štědrý den.

Bohoslužby 1. neděle adventní se nesou zcela v tomto duchu. Evangelijní texty mluví o druhém příchodu Krista, nabádají k bdělosti a pokání. Umlkají zpěvy Gloria (Sláva na výsostech Bohu) aby se s o to větší silou a slávou rozezněly opět až o Vánocích.

Právě nyní, během první prosincové neděle, můžeme zapálit první svíčku na adventním věnci. Na první adventní neděli zapalujeme první fialovou svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Je totiž první adventní neděle a křesťanům nastává doba očekávání narození Ježíše Krista. Tradic, které se s obdobím adventu pojí, je ale víc. Pro obyčejné lidi je první svíce symbolem nadějí v lepší časy a ve splnění přání. Následující svíčky se zapalují proti směru hodinových ručiček.

Slovo advent pochází z latinského slova adventus, tedy příchod. Ale také dobou čekání na příchod, který teprve nastane na konci času, ale i na konci našeho vlastního života. Přičemž smyslem adventu je příchod Krista do našeho srdce, Čtyři svíce na věnci samozřejmě připomínají čtyři adventní neděle. A jak na těch svících – když se postupně rozsvěcejí – přibývá světla, tak světla božího. To znamená světla víry, naděje a lásky by mělo přibývat i v našem životě. První adventní neděle je začátkem křesťanského liturgického roku. Neděle, která této první adventní neděli předchází, je svátkem Ježíše Krista krále, touto nedělí naopak liturgický rok končí.

Bohoslužby 1. neděle adventní se nesou zcela v tomto duchu. Evangelijní texty mluví o druhém příchodu Krista, nabádají k bdělosti a pokání. Liturgická barva pro tento i následující dny je fialová (modrá) – barva pokání, ztišení a očekávání.

Dnes se sice jednotlivé adventní neděle označují slovy železná, bronzová, stříbrná a zlatá, ovšem jde o čistě komerční názvy, které nemají vůbec nic společného s křesťanskými tradicemi. Jde vlastně o jakousi formu „santaklausovství“ – Santa Klaus je postavička, které vdechla život před více jak sto lety značka Coca Cola. Označení adventních nedělí podle cenných kovů je pouze snahou o povzbuzení komerčního pojetí Vánoc a podporu zákazníků v nákupech dárků, potravin, zbytečností a kýčů.

Zdroj: FROLEC, Václav Vánoce v české kultuře 3. vyd. Praha: Vyšehrad, 2001

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora