Z ARCHIVŮ A KRONIK: Čarování na svatého Ondřeje

„Milý svatý Ondřeji,
prosím tebe potají,
aby se mi ve snu zjevil ten,
který je mi za muže usouzen.“

Svatý Ondřej, bratr svatého Petra, apoštol, třebaže byl Židem, nosil právě toto jméno; nebyly nalezeny žádné písemné či jiné důkazy či památky, které by odkazovaly na skutečnost, že by svatý Ondřej měl jméno aramejské nebo hebrejské. Svatý Ondřej je v lidové tradici považován za patrona nevěst, ač právě spojení svatého Ondřeje s nevěstami je neobjasněné.

Vzhledem k tomu, že svátek svatého Ondřeje představuje začátek adventu, jsou s ním spojeny podobné zvyky a obyčeje jako se Štědrým dnem, vstupní branou do vánočního období. Lidé také věřili, že v tento den vystupují z hlubin země démoni, aby otevřeli bránu kruté vládě zimy a mrazu. Svátek svatého Ondřeje je v lidových tradicích spojený hlavně s věštěním. A i když zdaleka nebyl jediným dnem, kdy se naši předci snažili předpovídat svou budoucnost, patřil k nejstarším a nejoblíbenějším. Svatoondřejské věštby měly zejména pro budoucí nevěsty velkou váhu.

Svátek sv. Ondřeje na konci listopadu určoval začátek adventu. „V lidových tradicích je neodmyslitelně spojený s věštěním. Není sice zdaleka jediným takovým magickým dnem v roce, například na Štědrý den se také předpovídala budoucnost a na sv. Matěje zase počasí a úroda. Den sv. Ondřeje býval ovšem nejoblíbenější a věštby byly pro naše předky nejsměrodatnější. Bylo to logické, protože začínal nový liturgický rok a lidi zajímalo, co je čeká,“ O svatoondřejské noci věštili lidem pastýři nebo báby kořenářky, a to pomocí čtyř hrníčků. Ty byly umístěny na stole dnem vzhůru a ukrývaly se pod nimi čtyři magické věci – kousek čerstvého chleba, hlína ze hřbitova, prsten a hřeben. Kdo chtěl znát svou budoucnost, na jeden z hrnečků ukázal a podle toho, co ukrýval, tak zjistil, co ho čeká. Hřeben značil nemoc, hlíza ze hřbitova smrt, prsten svatbu, chleba majetek a spokojený život.

Svatý Ondřej je mimo jiné patronem nevěst. Proto v den jeho svátku svobodné dívky prováděly rituály, které jim měly přivolat ženicha. Dívky například třásly bezem nebo klepaly na kurník. Pokud se po zaklepání ozval kohout, mohla dívka do roka očekávat svatbu. O půlnoci také děvčata hledala tvář svého nastávajícího na vodní hladině či v zrcadle. Tyto magické úkony se později také prováděly o Štědrém večeru.
Dívky na vdávání také dávaly kousek čerstvého chleba na lopatu a nabízely ho psovi. Čí kousek pes snědl, ta dívka se mohla jako první těšit na veselku. Oblíbené bylo také věštění ženicha pomocí cedulek. Dívka napsala několik jmen (potencionálních ženichů) na cedulky, které dala pod polštář. Když se ráno probudila, jednu cedulku vytáhla a na ní stálo jméno jejího vyvoleného.

Dříve si většina děvčat nemohla vybrat manžela podle svého srdce, protože o sňatku rozhodovali rodiče. „Ve starší literatuře je institut věna často spojován se sobectvím a bezohledností bohatých rodičů vůni chudším sousedům. Většina dívek si nemohla zvolit manžela podle sebe, protože rozhodovali rodiče. Mnozí sice přihlíželi k tomu, kdo se jejich dceři líbí a koho má ráda, ale měli poslední slovo, museli ho schválit a dát snoubencům požehnání,“ Obecně platilo, že ženich a nevěsta měli pocházet se stejného prostředí a rodiny musely mít zhruba stejný majetek. Současně bylo nutné dát dceři takové věno, aby uspokojilo rodiče ženicha, uzavřením sňatku se totiž věno stalo součástí jeho osobního majetku.

Vybavit nevěstu do manželství penězi, materiálními věcmi či polnostmi bývalo nejdůležitější podmínkou sňatku. Nedošlo-li k dohodě a výplatě zálohy předem, z veselky nakonec většinou sešlo. Námluvy měly podobu tvrdého obchodního jednání s často nejistým výsledkem, a tak se mladé svobodné dívky snažily ovlivnit magickými prostředky nebo alespoň prostřednictvím svatoondřejského věštění zjistit, jak to asi s jejich svatbou bude.

Ke svátku svatého Ondřeje se váží různé pranostiky a říkadla. Dívka si například stoupla pravou nohou na postel a proslovila: „Postýlko, postýlko, šlapu na tě, svaté Ondřejku, prosím tě: dé mně této noci viděti, co je mýmu srdcu némilejší.“ Pranostiky se zpravidla zaměřují na ochlazení a příchod sněhu: „Když na Ondřeje sněží, sníh dlouho poleží.“ Zahrnují rovněž varování hospodářům: „Na svatého Ondřeje je špatný hospodář, co ještě zaseje.“

Zdroj: SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. Kotulová Eva, Kniha o věčnosti a času, SVOBODA 1978

Připrvuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora