Z ARCHIVŮ A KRONIK: Martinské ohně
Svátek svatého Martina mnoho lidí vnímá jako možnost si užít pečenou husu se zelím a knedlíkem, popřípadě ochutnat nové víno. Kde se ovšem tradice, spojené s listopadovým svátkem, vzaly, ví málokdo. Svatý Martin má dva důležité významy, a sice příchod zimy a konec podzimu. Podzimní hodování má dlouholetou tradici, ke které postupně přibyly také zvyky svázané se svatým Martinem.
Historie svatomartinských tradic se započala již během raného středověku, kdy uctívání svatého Martina získalo postupem doby evropský rozměr. Tradičně docházelo k oslavám úrody a zaslouženému odpočinku od náročné práce. Sklizeň a následné hodování je tak po věky přirozenou podzimní tradicí, která se dodržuje po celé Evropě.
Tradice, zvyky a rituály patří k lidstvu od nepaměti. Lidé si tak zpříjemňovali náročné živobytí a pomocí zažitých rituálů dávali životu řád. Mnohé ze symbolů a zvyků jsou přitom spíše praktické než magické. V mnoha zemích křesťané naštěstí zcela nevymýtili tradiční pohanské zvyky a tak se také během svatomartinských oslav zapalují martinské ohně, které prý dokázaly sežehnout zášť a nenávist a očistit tak srdce před nastávajícím adventem. Martinský kult přežíval především ve venkovském prostředí, například u bavorských kmenů (Altbayern). V předvečer svátku svatého Martina se zapalovaly svatomartinské ohně a kolem chrámů zasvěcených sv. Martinovi procházely světelné průvody. Ohni byla také připisována očišťující síla.
Tradice martinských ohňů (Martinsfeuer), které se zapalovaly v Bavorsku byla udržována v 19. století jen v určitých oblastech. Martinské ohně symbolizovaly také vyřezávané svítilny z krmné řepy (Futterrübe) a tykví, nošené na holi s uvnitř zapálenou svící (Stocklämpchen). V některých oblastech obcházely děti s lampiony a svítilnami dům od domu s martinskou koledou (Martinssingen). Pasáci v těchto krajích předstupovali před své сhlebodárce převlečeni za sv. Martina a předávali mu zázračný svatomartinský prut.
Kde se vzal v našich tradicích oblíbený svatomartinský lampionový průvod?Lampiónový průvod má pravděpodobně svůj původ v germánském pochodu s loučemi. Tato stará tradice byla za komunistického režimu stejně jako řada dalších křesťanských zvyků potlačována či násilně a nevkusně přeměňována v něco jiného. Mnozí si ještě vzpomenou například na lampiónové průvody k oslavě Velké říjnové revoluce. Na mnoha místech je dnes oblíbený lampionový světelný průvod spojený s tradicí oslavy svatého Martina. Ve světle ohně snad děti objeví i onen poklad – rohlíčky svatomartinské, o který se budou dělit napolovic „Na svatého Martina, kouří se nám z komína“ a “Svatý Martin přijíždí na bílém koni”, jak říká pranostika, protože právě do těchto dní spadá začátek zimního času.
Není tedy vůbec nesnadná představa, že si lidé v průběhu času spojili oblíbený svátek také s oblíbeným průvodem loučí, potažmo s průvodem lampiónovým, který rozsvětlí brzké stmívání. Svatý Martin dnes před tímto „dětským průvodem“ často vyjíždí na bílém koni v červeném kabátě. Slavná scéna se žebrákem je zrekonstruována. Když dorazíme do cíle, sedí tam žebrák a děti stojí v kruhu kolem žebráka. Později tyto děti také chodí dům od domu a koledují u místních obyvatel o sladkosti, oříšky a ovoce.
Podle profesora Čeňka Zíbrta si v Čechách ve 14. století martinskou koledou přilepšovali nejen chudí žáci a kanovníci, ale také katové (r. 1390 účast zakázána). Koledovali po domech zámožnějších měšťanů a ve svých koledách, z nichž se některé z 15. století zachovaly, se dovolávali štědrosti svých spoluobčanů podle sv. biskupa Martina, který se s prosícím žebrákem rozdělil o svůj vlastní plášť. Postupem doby martinská koleda v Čechách a na Moravě vymizela. V menších městech nebo na vesnicích jsou průvody zakončeny fatrou, u které čeká muž představující ubožáka, a Martin na koni se s ním podělí o svůj kabátec. Děti následně dostanou ovoce, sladkosti a dospělí ochutnávají svařené víno.
Sláva svatého Martina přestála všechna staletí až do dnešních dnů, a to nejen v pranostikách, ale také ve svatomartinských průvodech, které procházejí řadou českých a moravských měst, aby oznámily příchod zimy, připomněly Martinovy dobré skutky a samozřejmě, aby přinesly všem účastníkům trochu dobré nálady v jinak poněkud pošmourném podzimu s ubývajícími slunečními paprsky.
Zdroj: Pernoudová, Martin z Tours Schauber, Vera; Schindler, Hans Michael. Rok se svatými. 3. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002 Vondruška, Vlastimil. Církevní rok a lidové obyčeje aneb kalendárium světců a světic, mučedníků a mučednic, pojednávající o víře českého lidu k nim, jakož i o liturgii katolické. České Budějovice: Dona, 1991
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora