Z ARCHIVŮ A KRONIK: O změně času
Tatínek, vždycky říkal, že zimní čas je ten podle Pána Boha, zatímco ten letní nikterak výrazně nekomentoval. Zimní čas, čas podle Pána Boha, pro mne zkrátka symbolizuje přirozenost bytí. Přenastavit vnitřní hodiny nejde tak snadno jako posunout ručičku na budíku.
Milovníci starých časů si prý na jaře 1979 schovávali nepřeřízené hodinky s původním časem – prý časem od pánbíčka. Venkovanky zase k posunu ze standardního času na letní suše podotýkaly, že kravám nevysvětlí, že mají vstát o hodinu dřív.
Dobře to známe, v Česku celá léta vévodila ekonomika nad duchem, nad právem, nad občanem. Smysl posunu času je jasný: večer je déle světlo, stát, firmy i občanstvo ušetří za svícení.
Pokládáme sice letní čas za moderní vynález, ale starověké civilizace k času přistupovaly mnohem pružněji než my. Měření času se přizpůsobovalo délce dne – takže u mnoha civilizací byly letní hodiny delší než ty zimní. Například staří Římané měli vodní hodiny vyrobené tak, že různé stupnice měřily čas v odlišným měsících. Rozdíly mezi délkou hodin byly poměrně výrazné, ta nejkratší trvala 44 minut, ta nejdelší až 75 minut!
Ke konci 18. století Benjamin Franklin s lehkou ironií poukázal na to, že kdyby lidé v létě vstávali a usínali o hodinu dříve, došlo by k lepšímu využití denního světla. Sám o sobě však změnu času neprosazoval. Ten sepsal esej pojmenovanou Plýtvání denním světlem. V té navrhoval, aby se každou neděli v dubnu posunuly ručičky hodin o dvacet minut dopředu. Během října se pak měly stejným způsobem o osmdesát minut vrátit. Ani jeho návrh se ovšem nestal tím způsobem, jak se bude měnit čas. To zkusil teprve o nějakých 120 let později jeden britský stavitel. Ani jemu se to však nepodařilo prosadit. Změna času byla nakonec zavedena až v průběhu první světové války, kdy bylo zapotřebí snížit spotřebu a výdaje za paliva.
Ačkoli je pravdou, že první zemí, která zavedla letní čas se stalo Německo v roce 1916, nebyli to Němci, kdo udělal první zkušenost s letním časem. Už v červenci 1908 si totiž letní čas zavedli obyvatelé městečka Port Arthur v kanadském Ontariu a před rokem 1916 se k nim připojila řada dalších.
Prvním státem, který ovšem zavedl letní čas centrálně se stalo Německo. V tom se hodiny poprvé posunuly dopředu 30. dubna 1916 kvůli tomu, aby se v provozech využilo více přirozeného světla a ušetřila se tak paliva pro armádu bojující v první světové válce. Většina zemí se ovšem střídání času krátce po válce zbavila. Jen v Sovětském svazu se zalíbil natolik, že s ním začali experimentovat ještě víc. Komunisté si mohli ve své zemi dělat, co chtěli, takže hranici letního času všemožně posunovali. Občas začínal o hodinu, občas o dvě, ale někdy i o tři hodiny dříve.
Podruhé jej v Evropě začalo zavádět Německo, tentokrát ve čtyřicátých letech během 2. světové války. Krátce po válce byl ovšem letní čas znovu zrušen. Znovu začal být zaváděn v 70. letech. průkopníkem se tehdy stala Francie. Od roku 1996 je pak přechod na letní čas v zemích Evropského hospodářského prostoru synchronizován tak, že změny probíhají v noci ze sobotu na poslední neděli v březnu a říjnu.
Historie střídání času v Česku se překrývá s tou evropskou. Poprvé byl na území dnešní České republiky zaveden letní čas v roce 1916, tedy ještě v době, kdy bylo území součástí Rakouska-Uherska. Letní čas tehdy platil od 1. května do 30. září. Po válce byl ovšem letní čas zrušen. Podruhé byl letní čas zaveden během druhé světové války. Tehdy platil mezi 1. dubnem a 4. říjnem. Tentokrát vydržel i několik let po válce a zrušen byl až v roce 1949.
Za druhé světové války byl letní čas v Protektorátu Čechy a Morava zaveden okupačními úřady, a to v letních měsících 1940-1944 v rozmezí 1. duben až 4. říjen. Hlavním důvodem byla ekonomická úvaha, motivovaná zvýšením produkce zbrojní výroby vzhledem k „prodloužení“ denního světla. Ve večerních a nočních hodinách se jako prevence před spojeneckými nálety a bombardováním zatemňovala okna, což výrazně komplikovalo tovární výrobu.
V roce 1946 ovšem došlo k zavedení v té době světově unikátního zimního času. V Československu se tak 1. prosince posunul čas o hodinu zpět proti standardnímu času, tedy o dvě hodiny proti letnímu času. Platil pak až do 23. února 1947.
Zdroj: SITA. Zmeny času spôsobujú problémy i zachraňujú životy. Nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 36/1979 Sb., o zavedení letního času v letech 1979 a 1980. In: Sbírka zákonů. 1979.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora