Z ARCHIVŮ A KRONIK: O posvícenském pondělí, ale i úterý

Na stole koláč, v troubě husa
a od chlebíčků mastná pusa.
Kdo se vdává? Kdo se žení?
Nikdo! Dnes je posvícení.
To je zlaté posvícení
To je zlaté posvícení,
to je zlatá neděle,
máme maso a zas maso,
k tomu kousek pečeně.
To je zlaté posvícení,
to je zlaté pondělí,
máme maso a zas maso,
jako včera v neděli.

O posvícenské neděli se večer jde do hospody, kde právě počíná tanec. Tančí se obyčejně do rána. Ráno v pondělí dá hostinský umýti podlahu. Kolem jedenácté dopolodne počne pěkná hodinka, čili krátce pěkná, k níž tanečníci, celá ves, sejdou se v nejlepších svátečních šatech. Uprostřed tančírny hoří lampa.

Pěkná končí asi ve dvě až tři hodiny s poledne. Pak jde mládež se převléci do šatů méně pěkných, hned přijde zpět do hospody a tančí se dále. Vyjma přestávky za soumraku, kdy chasa jde k večeři a poklidí si dobytek, tančí se neustále až do noci, někdy déle, někdy kratšeji. Večer za přestávky chodívají muzikanti po vsi, aby od hospodyň dostali nějaký kus masa a napít piva.“ Pan řídící dodává i hrst pověr, které se váží k posvícení: „Která holka o pěkné jde první do kola, vdá se toho roku. Kdo při jídle zpívá, dostane bláznivou ženu. Když i přes přísný zákaz přišla k muzice žena-šestinedělka, vobhlídla mužské, a ti se pak seprali.

Po posvícenské neděli bylo také důležité pondělí, to se lidé scházejí už dopoledne v hospodách na tzv. „pěknou“ nebo „zlatou“. Pozdní příchod se trestá zaplacením „metru piv“. Dříve se posvícení slavilo až do úterního rána, někde do čtvrtka, místy dokonce týden tzv. „od starého posvícení do mladého posvícení“, tedy od neděle do neděle.

V pondělí bývala na návsi pouť, po níž večer následovala další taneční zábava, které se říkalo „zlatá hodinka“. Ta byla spojená se vzpomínkou na zemřelé. Účastnili se jí všichni osadníci a trvala tak dlouho, dokud hořela svíce zapálená při prvním tanečním kousku.

Poslední taneční zábava, tzv. „Sousedská“, se odehrávala v úterý. Ta bývala určená hlavně pro starší. Proto při ní hrávala pomalejší hudba. Posvícení také bylo svátkem, při kterém se více než kdy jindy dostávali obyvatelé venkova do kontaktů s okolním světem. Do obce přijížděli se svým zbožím podomní kramáři, perníkáři a cukráři, písničkáři, komedianti i loutkáři, na návsi vystupovali kočovní artisté se svými čísly.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora