Z ARCHIVŮ A KRONIK: Svatováclavská pouť
Svatý Václav je spojen s mnoha zvyklostmi a tradicemi. V tento slavný den se konaly slavností mše, poutě, posvícení a lidové veselice. Svatováclavská pouť si i přes dobu komunistické totality, kdy mnoho tradic spojených s křesťanstvím bylo potlačováno nebo nahrazováno tehdejším ideologickým kultem, neztratila na intenzitě a udržela se jako jedna z důležitých událostí během roku.
Tento svátek byl mezi lidmi natolik oblíben, že je slavila doslova celá země. V tento slavný den se konaly slavnostní mše, poutě, svatováclavská posvícení a lidové veselice. Dnes možná některým lidem může přijít, že pouť splývá s ostatními slavnostmi, při kterých zní hudba a procházíme stánky s množstvím pochutin a zboží. Snad navíc jsou pouťové atrakce, které jsou pro jedny zdrojem zábavy, jiným trnem v oku. Samotné slovo „pouť“ je odvozeno od slovesa putovat.
V zásadě se totiž jedná o to, že lidé šli na místo, kde se slavil titul nějakého kostela, tedy svátek světce nebo událost, které byl kostel zasvěcen. Inspirací k takové cestě byla celá řada – od tak ušlechtilých, jak děkovat Bohu nebo jej prosit; připomenout si světce nebo světici, ke které nás váže nějaký vztah, ale také setkání s těmi, které jsme dlouho neviděli, nebo návštěva místa, ke kterému máme nějaký blízký vztah. Ve větších obcích či městech často vycházelo procesí, které směřovalo ke kostelu za městem.
Pěší putování totiž ještě silněji připomíná myšlenku, že náš život je cestou, která má svůj cíl v Bohu. Tedy bohoslužba na poutním místě je připomínkou tohoto cíle i vděčnosti, že nás Bůh na cestě provází. Počet věřících, putujících do Prahy k hrobu svatého Václava, se každým rokem zvyšoval.
Den sv. Václava byl významným datem hospodářského roku, v některých krajích končila toho dne služba čeledi a uzavíraly se smlouvy pro následující rok. V kopcovitých krajích končila obvykle toho dne pastva na salaších a stáda se vracela do níže položených vsí do chlévů k přezimování.
V Pošumaví se toho dne odbýval svátek hospodářské čeledi. Čeledíni a děvečky volili na návsi chudého krále, královnu a královské služebníky. Zvoleného krále vyzdobili korunou z papíru. Krále s královnou doprovázel průvod s kapelou, která hrála pro tuto událost složenou píseň. V ní se zpívalo o chudém králi a chudé královně prosících o drobné dary, především o vajíčka, chléb a buchty.
Věřilo se, že kdo královský pár obdaroval, na toho bude dávat pozor samotný patron země. Celý průvod byl večer zakončen v místní hospodě, kam se na slavnostní veselici scházela celá ves. K jídlu bylo to, co královský pár cestou dostal. Po svátku Václava nastal čas, kdy se platila poddanská daň z půdy majiteli panství. Tato daň bývala vyměřena v naturáliích jako vejce, obilí, nebo drůbež.
Zdroj: Kučera, Z. – Bláha, J. D. – Kučerová, S. – Hupková, M. – Reeves, D.: Katolická poutní místa v Česku na počátku 21. století podle konání poutě během kalendářního roku. Praha 2011 PROCHÁZKA, Karel. Lid český s hlediska prostonárodně-náboženského. Praha 1910
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora