STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Červnové rozjímání

Červen ještě není úplně tím pravým letním měsícem. Spousta lidí v něm zažívá ten největší shon, když se před prázdninami o pozornost hlásí všelijaké resty. A následně hledá alespoň chvilkové místo odpočinku.

Někteří ve svých myšlenkách utíkají do cizích a exotických krajů, jiní sní o svých vlastních, uzavřených mikrosvětech. A pak jsou takoví, kteří si svůj sen splní a nějaký mikrosvět si vytvoří. Jaro se mění v léto. Zatímco jarní měsíce jako je březen a duben se barvily do zelena, květen již nabíral růžových odstínů a červen plný ve vzduchu visícího příslibu léta se začíná halit do jemné červeně. Červená, podobně jako vejce, je symbolem nového života, a právě červen je dobou, kdy začínáme sklízet jeho plody, které byly během března zasety, během dubna a května opečovávány a vedeny k růstu.

Dny se prodlužují, noci zkracují, člověk touží trávit maximum času venku a dosyta vychutnávat magické krásy přírody, která se v červnu nachází v plném rozpuku. Oproti jemnému květnu, který můžeme přirovnat k něžné, romantické, teprve se rodící a nesměle se „oťukávající“ lásce, se červen prezentuje jako propuknutá vášeň plná rozkoše a radosti ze života. Tolik barev, vůní, chutí a dlouhotrvající sluneční svit zalévající nás příjemným teplem.

Právě pro naše předky byl červen měsícem sklizně a první velké úrody. Sekala se tráva a sušila se na seno, jehož „výroby“ se účastnila celá rodina, dokonce i vesnice. Seno, usušená zelená píce, hrálo totiž pro všechny hospodáře velmi důležitou úlohu – krmili jím zvířata, díky kterým přežívali dlouhou zimu, protože sloužili jako potrava po celý rok. Lidé trávili čas pospolu, venku, na čerstvém vzduchu, zpívali kosecké písně a při prvním sečení v roce dávali v rámci rituálních obřadů zemi děkovné dary za to, že jim připravila trávu, kterou mohou poséci. Sečení sena kosou mělo také významnou socializační funkci a utužovalo vztahy mezi lidmi nejen v rodině.

Pročítáním starých pranostik, kalendářů a zvyklostí našich předků stále docházím k poznání, že ti, co žili před námi, uměli užít čas. Možná intuitivně cítili, že jim na tomto pozemském světě nic jiného opravdu nepatří. Byli schopni tvořit z obyčejných věcí, radovat se z maličkostí, scházet se u všelijakých oslav a provozovat rituály k uctění elementárních bytostí, které tímto žádali o ochranu a patronát.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora