STARÁ ŠUMAVA: Svátek matek
KYTIČKA FIALEK
Podruhé nesmíš utrácet,
prozraď mi, kolikpak stála?
A těch pár maminčiných vět
znal jsem už téměř nazpaměť.
Šetřila vždycky z mála.
K holiči radši měl bys jít
To znám již, teď možná dodá:
Zítra budeš chtít na sešit,
a kde mám na to všechno vzít,
krejcaru je dnes škoda!
Jen násilím jí vtiskl jsem
ten modrý chomáček jara.
Když splácela mi polibkem,
zaševelilo jejím rtem:
Synáčku, už jsem stará.
Rok co rok se tak zlobila,
později míň už sice.
Když vázičku si rozbila,
dávala kvítka spanilá
do sklenky od hořčice.
Hodiny bijí za stěnou,
děsí mě němota zdiva.
Maminka, tvář již zastřenou,
na lůžku leží; z kolenou
nehybně sukně splývá.
Zvedám jí ruku. Je v ní chlad,
prsty jsou přitisklé k dlani.
Kytičku chci jí do nich dát,
už naposledy tentokrát.
A ještě se mi brání. (Maminka – Jaroslav Seifert)
Mateřství se v různých podobách slaví již po celá staletí. Civilizace si vždy připomínala sílu ženského těla a jeho unikátní schopnost přivést na tento svět nový život. Druhá májová neděle již tradičně patří Dni matek, dni kdy si připomínáme ty nejdůležitější ženy v našem životě, bez kterých bychom tu nebyli.
Karel Čapek – Svátek matek:
Někdy se přece jenom z ciziny můžeme něčemu naučit; drobet přitom bručíme, že je to zbytečnost a kdesi cosi, ale drobet se také stydíme, že jsme na to už dávno nepřišli sami. Jako tenhle Svátek matek, který slavíme právě dnes, poprvé a jistě ne naposled, z iniciativy Československé ochrany matek a kojenců. Naše mladé i staré maminky nejsou na tolik ohledů zvyklé, aby se jim zasvětil hnedle svátek jako svatým na nebi; a kdybyste jim šli do kuchyně blahopřát k jejich svátku, asi by se po vás ohnaly utěrkou a řekly by, ať si z nich neděláte blázny. Ale svátek maminek není pro blázny; jednou za rok bychom si měli vzpomenout, že ta tisíc a jedna práce, tisíc a jedna starost, jež tvoří život ženy-maminky, stojí za oslavu a uctění. I v tento svátek se bude většina maminek točit kolem plotny, aby vám na neděli ustrojily něco lepšího, budou se zlobit a mazlit s dětmi a nebudou mít chvilečky pokdy, aby nějak jinak oslavily tento svůj den; kdepak byste je vy ostatní mohli zastat v jejich maminkovských povinnostech! Ale když už mají svátek, dejte jim to znát aspoň dobrým slovem, jarní kytičkou a trochou uznání za to, co za všedních dní jsme příliš ochotni pokládat za samozřejmost.
Lidové noviny 6. 5. 1928
Maminka je ta, jež nám pofoukala rozbité koleno, utřela slzy po prvním rozchodu, jež vždy stála při nás a vždy tu pro nás byla. V dětství pro nás máma představuje slunce, kolem něhož se točí celý svět – a ať už se nám to líbí, nebo ne, něco z tohoto pocitu v nás přetrvává i v dospělosti.
Svátek “Den matek” se znovu vrátil do českých kalendářů, aby uctil ženu – matku. Jak šťastni a bohatí jsou všichni ti, kteří svou maminku ještě stále mají, mohou ji v tento den blahopřát a více jak kdy jindy jí projevit svou vděčnost za všechno, co pro nás v životě udělala. Poděkovat ji za pochopení, lásku, něhu, obětavost. Říct, jak ji milujeme a jak si uvědomujeme, že její hřejivá náruč je pro nás vždy, ať jsme jakkoli staří, otevřena a její existence v našem životě důležitá, ať přicházíme se svými radostmi či starostmi. Že je stále naše drahá máma.
Všichni si uvědomujeme, jak maminky od našeho zrození žijí pro nás a v nás, že jsou vždy záchranným bodem i ostrůvkem jistoty a naděje, že s námi trpí a se radují, ale v tom našem uspěchaném životě je mnohdy vnímáme jako samozřejmost a až po jejich odchodu poznáváme, jak moc nám chybí. Je dobře, že tento dávný svátek je opět zde. Žena – matka – je uctívána od pradávna. Umělci všech generací ve všech tvůrčích směrech jí dávají různou podobu a výraz. Matka s dítětem je vysekána z kamene, vytvořena ze dřeva i z kovu, namalována je na plátně i na skle. Je opěvována básníky, vzpomínky na ni najdeme v literatuře, žije v melodiích vážných, v zábavné hudbě, v národních písních. Je zvěčněna na fotografiích i ve filmu. Pohlednice nejsou výjimkou a objevují se na počátku 20. století.
Historici uvádí, že Den matek byl slaven již v antickém Řecku a vzdával hold ženám jako dárkyním života. Další zprávy máme z Anglie ze 16. století, kdy se v období “Lent” (čtyřicetidenní postní období od velikonoc) na počest všech anglických matek slavila “Mateřská neděle” (Mathering Sunday).
V USA navrhla poprvé Den matek roku 1872 Julia Ward Howerová a věnovala jej míru. Ve svém Provolání ke dni matek vyzvala všechny ženy ke sjednocení a chtěla, aby tak podpořily přátelské mírové řešení válčících národů. Následovala ji matka jedenácti dětí, Anna Reevers Jarvisová, která se koncem 19. století snažila zlepšit život žen a snížit úmrtnost dětí. Když zemřela, její dcera Anna Jarvisová v den ročního výročí, uspořádala spolu s pastorem v Graftoně (západní Virginie) vzpomínkovou bohoslužbu a to nejen za svou matku, ale za všechny matky na světě. V roce 1908 již byla oslava oficiální. Ale jako národní svátek byl Den matek prohlášen prezidentem Woodrowem Wilsonem až v roce 1914 jako výsledek dlouholeté kampaně Anny Jarvisové, která šla po celá ta léta v šlápějích své matky a její myšlenky dále prosazovala. V ten den se dospělí zdobili červenou květinou a ti, co již svou mámu neměli, květem bílým. Maminky v druhou květnovou neděli nepracovaly a o vše se postaraly děti. Je ale smutné, že Anna Jarvisová i přes své zásluhy v roce 1948 zemřela v chudobě a opuštěná ve starobinci. Dnes je Den matek na americkém kontinentě jedním z velmi oblíbených svátků.
V Československu se nápad oslavovat své mámy šířil od roku 1918, kdy do naší země přijížděli návštěvníci z USA a mezi nimi i sociální pracovnice. Za podpory Čs. ochrany matek a dětí, Červeného kříže, Sokola, Orla, katolických a dalších ženských spolků je poprvé Den matek slaven v Brně a poté v Českém Slově v roce 1924 bylo otištěno pozvání na oslavu do pražské Stromovky.
Nejvíce se o oslavu Dne matek zasloužila Dr. Alice Masaryková, velmi vzdělaná a společensky angažovaná žena a později první dáma Československé republiky. Založila v roce 1918 Československý červený kříž a téměř dvacet let byla jeho předsedkyní. Věděla, jak její otec, prezident T. G. Masaryk, miloval svou matku, často na ni vzpomínal a doznával, že měla na něj větší vliv než otec. To se změnilo po roce 1948, kdy se k moci dostal komunistický režim a načas Den matek posloužil k účelům propagandy. Například v roce 1948 se slavil pod heslem „Matka národu, národ matce,“. Jak se píše v tehdejším Věstníku ministerstva školství, věd a umění, matky přispívají k budování státu a socialistické společnosti tím, že vychovávají národu zdravé a uvědomělé občany. V roce 1950 znělo heslo svátku „Matka budovatelů bojovnicí za mír!“.
Ministerstvo školství trvalo na výkladu učitelů, kteří měli dětem zdůraznit, že skutečně správnou matkou není jen ta, která se dobře stará o tělesné blaho svých dětí. Ale také ta, která bojuje za spravedlivý sociální řád a mír mezi národy. Resort rovnou připojil i návod pro děti, které by snad mohly nabýt dojmu, že jejich matky ještě potřebují v tomto směru dovzdělat. „Žákům budiž také doporučeno, aby v den Svátku matek pohovořili se svými matkami o významu boje za mír,“ radí učitelům věstník. V téže době probíhala podpisová akce Československého výboru obránců míru, kteří se chtěli připojit k celosvětové výzvě za zákaz atomových zbraní a děti měly podle úřadů rodiče přesvědčit k podpisu.
Probíhaly veřejné oslavy, které organizovaly Rada československých žen, akční výbory Národní fronty a do svého zákazu i Junák či Sokol. Vedoucí úlohu ale měly hlavně školy. Program zajistilo vystoupení pionýrů a dalších kolektivů. Podle ministerstva školství si měly nacvičit především odříkání pracovních závazků a slibů pilného učení. „Největší odměnou matkám je odhodlání dětí přispět k zdaru socialistického budování,“ byli přesvědčeni úředníci ministerstva. Postupně ale režim oslavu upozaďoval a v roce 1955 oficiálně přiznává, že ho nahrazuje Mezinárodní den žen. Zajímavostí je, že z mysli lidí ani po dlouhých letech nezmizel. Uvolnění 60. let vrátilo úvahy nad svátkem matek i do veřejného prostoru.
Svátek matek v různých náboženstvích: V římskokatolické církvi je svátek matek silně spojen s uctíváním Panny Marie. V některých katolických domovech mají rodiny dokonce speciální svatyně věnované právě jí. V mnoha katolických a pravoslavných církvích se na její počest koná bohoslužba.
V islámu koncept jako je svátek matek neexistuje, ale matky zde mají velmi vysoké postavení, co se týče náboženských záležitostí. Podle některých islámských tradic se nebe nalézá pod nohama matky. To znamená, že člověk se po smrti může dostat do nebe, když bude milujícím a starajícím se potomkem své matky.
V hinduistických krajích je Den matek nazýván Mata Tirtha Aunshi nebo Mother Pilgrimage fortnight. Svátek matek se slaví ve všech zemích s hinduistickou tradicí a to zejména v Nepálu. Připadá vždy na období mezi dubnem a květnem. Ti, kdo ztratili své matky, jim na svátek matek vzdají hold tím, že darují obilí, peníze a další položky (souhrnně se to všechno nazývá Pinda) kněžím. Tento den se také koná speciální náboženská slavnost v MataTirtha, hinduistické svatyni, která se nachází jihozápadně od Kathmandu. Podle chrámu je slavnost známá právě pod názvem Mata Tirtha Aunshi.
V buddhismu se slaví festival Ullambana, který vychází z příběhu Maudgalyayana a jeho matky.
Jak tedy vidíte, svátek matek nebo nějaká jeho obdoba se slaví skutečně téměř po celém světě a je to dobře. Bez našich maminek bychom přeci nebyli a zaslouží si vědět, že na ně myslíme.
Zdroj: Den matek: Historie a slavnosti po celém světě – Marta Kratochvílová
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora