Z ARCHIVŮ A KRONIK: O sběru starého papíru

Z ARCHIVŮ A KRONIK: O sběru starého papíru

 

Na papír se dnes díváme, tak jako na řadu jiných věcí, jako na užitečnou a samozřejmou věc. Skoro bych řekl, že papír vnímáme především v té nejpokleslejší formě, a to jako materiál novin, jako věc k zahození. Ale papír je i ušlechtilá surovina, věc s pozoruhodnou historií a tradicí a základ knižní kultury vůbec.

Sběrové akce se poprvé objevily za první světové války, kdy školy byly často nuceny organizovat celoplošný sběr v celé obci. Sbírány byly zejména železo a jiné kovy (zinek, měď, olovo, cín), vlna, papír, kaučuk a kosti. Na plošných akcích byly využívány školní děti, které obcházely obec doslova dům od domu a vybíraly příslušnou surovinu. Podruhé se sběrové akce objevují za druhé světové války, kdy byl školám nařízen sběr kostí a rohoviny, posléze kovů, papíru a kaučuku, o němž se musely vést podobné evidence, dokonce byl stanoven normativ odevzdaných surovin na jednoho žáka.

Sběrové aktivity byly ve školách žádané a celkem oblíbené. I proto byla šance pro ambiciozní děti získat v útlém věku svoji první funkci – být třídním sběrovým referentem. Ministerstvo školství, věd a umění v roce 1951 jako i v dalších letech upozorňovalo ředitele škol na povinnost aktivně do sběru začlenit školní mládež. Každý, kdo si prošel povinnou školní docházkou, si určitě vzpomene na svazování úhledných balíčků starého papíru do školního sběru. Radost v očích paní učitelky za každý kilogram papíru, která se snažila o to, aby zrovna její třída byla ve sběru ta nejlepší, byl k nezaplacení.

Už v době socialismu sbíral každý a kdo ne, jako by nebyl. Sběr sice nebyl vyloženě povinný, nicméně kdo nepřinesl alespoň kilogram papíru, tak si koledoval o malér. Naopak vzorný sběrač se navíc mohl těšit jistých výhod, ať už finančních nebo materiálních. A tak v některé škole stačilo, když děti přinášely sběrovým referentům lístečky ze sběrny s potvrzením, kolik kilogramů papíru, železa nebo hadrů ve sběrně odevzdali, v některých školách se nosil sběr přímo do budovy.

I když by se mohlo zdát, že sběrové povinné aktivity byly otravné, většina tehdejších školáků to tak nevnímala. Byla to totiž příležitost, jak si vylepšit kapesné, navíc ve sběrnách často dávala obsluha po zvážení a převzetí surovin zajímavé prospekty, sběratelské archy s obrázky veteránských aut, zápalkové nálepky, karty, rozvrhy hodin či kalendáře. Oblíbené soutěže byly Celostátní sběrová loterie, Pionýrská sběrová liga nebo soutěž kolektivu BSP na státních statcích na podporu výkupu hovězích a koňských žíní. Soutěžilo se o tranzistorové rádio, fotografický aparát, náramkové hodiny, elektrickou žehličku, budík, sifonovou láhev a dokonce i o zájezd na XXII. Olympijské hry konané v roce 1980 osobně s televizí a rozhlasem.

Nejčastější vykupovanou surovinou byl papír, textil, železo, olověné akumulátory, peří (husí, slepičí, kachní, krůtí), kožky nebo rtg filmy. Pionýr organizoval akce ve volném čase dětí na sběr papíru a šrotu a tomu samému učil od ranného dětství třeba i Spořínek – maskot propagačních materiálů Československé spořitelny. Známé heslo Spořínkova reálného socialismu vypočítávalo, kolik starého papíru má snaživý pionýr nasbírat, aby zachránil strom. To odpovídalo úzce inženýrskému pohledu, který přepočítával tuny starého papíru na kubíky káceného dřeva. Skutečnost však byla přesně opačná.

Vyhláška ukládala, že sběrné suroviny musely být v místních sběrnách pravidelně ve stanovenou dobu přijímány, tříděny, skladovány zdravotně nezávadným způsobem podle druhů a chráněny před jakýmkoli znehodnocením, po případě odcizením. Určovala i podmínky sběru starého papíru, textilu, skla a dalších, téměř neuvěřitelných komodit, jako např. jader, pecek a zrnek všech druhů ovoce, vrbové kůry a dřevité vlny, fotografických ustalovačů, staré gumy, korkového odpadu, slídového odpadu, upotřebeného celuloidu a filmů, igelitu, novoduru a podobných hmot, asbestu, a dalších. Sběru podléhaly i surové nebo vyvařené kosti z jatečních zvířat, drůbeže a zvěře, a to i z domácností, mimo kostí ze zbytků jídel podávaných v lůžkových zdravotnických zařízeních.

 

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora


 

0 0 votes
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře