STARÁ ŠUMAVA: O svatém Jiří
Ve většině zemí se svátek svatého Jiří slaví 23. dubna. V českých zemích, na Slovensku a v Polsku se svátek svatého Jiří slaví až 24. dubna, protože na 23. dubna připadá den umučení svatého Vojtěcha, a tak se svátek svatého Jiří posunul o den později. První zmínky o něm pocházejí z 5. století. Rozsáhle o něm referuje Zlatá legenda ze 13. století, , jejímž autorem byl dominikánský mnich a pozdější biskup Jacobus de Voragine.
Toto dílo pojednává o životech svatých a též se zde uvádí legenda o sv. Jiřím, křesťanském rytíři a jeho boji o osvobození města před zlým drakem, který zde požíral lidi. Zlatá legenda se následně stala populární a ne jen s ní se šířil kult sv. Jiří i samotný kult křesťanského rytíře, kterému byl předlohou. Kult sv. Jiří se začal rychle šířit z Palestiny i do dalších zemí. Ve 13. století se stal patronem mnoha evropských měst, například Janova nebo Benátek. Sv. Jiří se však stal především v roce 1222 za Jindřicha III. ochráncem hrdé Anglie. Na vlajce anglického krále se červený kříž v bílém poli poprvé objevil už koncem 13. století. Známý Podvazkový řád byl v polovině 14. století založen také pod svatojiřskou ochranou.
V mnoha zemích byly Jiřímu zasvěceny nejprestižnější řády a vyznamenání, pod jeho jménem se stavěly význačné kostely a chrámy. Tato obecná obliba neminula ani Čechy. V Modré u Velehradu byl svatojiřský kostel vybudován už v 9. století. K nejznámějším stavbám patří románské bazilika sv. Jiří na Pražském hradě s hroby nejstarších historických doložených Přemyslovců. Také na hoře Říp stojí rotunda sv. Jiří.
V lidovém povědomí je svatý Jiří brán jako posel jara. Přijíždí na koni, svým kopím zahání poslední zbytky zimy a na louky plnými hrstmi rozhazuje žluté dukáty pampelišek. Doprovází jej hejna vlaštovek a jiřiček. Neboť, jak tvrdí lidová pranostika: Na svatého Jiří vlaštovky již víří. Podle lidových pranostik se právě na svátek sv. Jiří otevírá země. Známé pořekadlo praví „Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.“ Nicméně se tradovalo, že v tento den ještě nejsou jedovatí. Ve skutečnosti byl však tento svátek ve znamení hospodářské práce.
Od 24. dubna se vypouštěl dobytek na pastvy a často se také prováděla jeho evidence. Hospodář s pastýřem zpravidla vyznačovali vruby na takzvanou rabuš nebo také na vrub. Jednalo se o dřevěnou hůl a každý zářez znamenal jedno zvíře. V některých krajích dával hospodář pastýři drobné dary v podobě hospodářských produktů – vejce, mléko, mouku a podobně).
Na Šumavě byl svátek sv. Jiří ve znamení oslav. Do hor přichází jaro vždy o něco později, a tak byl tento den chápán i jako jakýsi zlom mezi posledními záchvěvy zimy a plným příchodem jara. Dobytek vypouštěný na pastvu byl nazdoben věnci z lučních květů s červenými stužkami. Červená měla zvířata ochraňovat před zlými silami. Také se často dobytek poléval svěcenou vodou. Hospodáři si tímto rituálem chtěli zajistit hojnost mléka, masa, vlny, ale i budoucích mláďat.
Za dob feudalismu na Svatého Jiří odváděli poddaní vrchnosti tzv. jarní plat, což byl nájem za půdu, placený obilím a dalšími naturáliemi, také penězmi.
Příběh o sv. Jiří a drakovi je východního původu; do našich končin byl přinesen křižáky a upraven do romantické podoby. Plně rozvinutá západní verze legendy vypráví, jak si u pramene zásobujícího město Kyréna v Libyi, nebo město Lýdii postavil hnízdo drak. Obyvatelé museli každý den kvůli vodě na chvíli vylákat draka z hnízda. Jako návnada sloužila lidská oběť určená losem. Když los padl na královskou dceru, zoufalý král marně prosil o milost. Princezna byla předložena drakovi. V pravou chvíli se objevil zrovna kolem projíždějící Jiří, postavil se drakovi, zabil ho a princeznu zachránil. Vděční občané se zřekli pohanství a přijali křesťanství.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora