STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Velikonoční neděle
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (též Velikonoční neděle nebo Boží hod velikonoční) je největší slavností křesťanského církevního roku, při níž se slaví Kristovo zmrtvýchvstání a vítězství nad smrtí a vykoupení celého lidstva. Poté, co byl Ježíš Kristus ukřižován a položen do hrobu, přišel velký zvrat.
Když přišla Marie z Magdaly (Máří Magdaléna) k jeho hrobu brzy ráno ze soboty na neděli, spatřila jen odvalený kámen ze vchodu do hrobky a bílá plátna, do nichž byl Ježíš zavinut. Myslela si, že někdo tělo z hrobu odnesl a běžela to říci Ježíšovým učedníkům – Janu a Petrovi. Ti se šli přesvědčit na vlastní oči, načež si vzpomněli na to, co jim Ježíš před svou smrtí řekl. Uvedl, že vstane z mrtvých a tak se také dle náboženského výkladu stalo. Později se zjevili Marii, která si stále myslela, že tělo někdo vzal. Marie tak byla svědkem toho, že byl Ježíš vzkříšen. Později se ukázal také svým apoštolům.
Boží hod velikonoční, neděle předcházející Velikonočnímu pondělí, je den plný velikonočních zvyků a tradic. Kromě toho, že křesťané slaví vzkříšení Ježíše Krista, končí pro ně i postní období a naopak začíná období veselení se a oslav spojených se spoustou dobrého jídla. Právě na Velikonoční neděli se tradičně vždy konal slavnostní oběd a scházely se celé rodiny. Všichni se slavnostně oblékli, odtud pochází rčení, že si někdo oblékl božíhodové nebo hodobožové šaty. V tento den se všichni veselí, hodují a těší se na velikonoční koledování.
V tento den se pletou tradiční pomlázky z vrbového proutí, což je doména mužů. Ženy potom chystají krásně barevná velikonoční vajíčka jako výsluhu pro koledníky. O velikonoční neděli, tedy na Boží hod velikonoční, věřící časně ráno spěchali do kostela. V tento den se totiž při mši světily tradiční velikonoční pokrmy, které hospodyně připravili. Zpravidla již na Bílou sobotu upekly tradiční velikonoční pečivo – beránka a mazanec. Dále se do košíku přidával chléb, vajíčka nebo víno. Vše se odneslo do kostela, kde pokrm farář posvětil. V některých krajích se pak toto jídlo v kostele i ochutnalo. Každý pocestný, který ten den zavítal do stavení dostal z posvěcených pokrmů kousek.
Hospodáři také odnášeli část posvěcených pokrmů hospodářským zvířatům, na pole a louky a také kousek vhodili do studny. To vše pro to, aby v příštím roce zajistili hojnou úrodu a dostatek vody pro celé hospodářství.
Definitivně také skončilo předvelikonoční postní období a opět nastává čas, kdy se všichni mohli dosyta najíst i do té doby zapovězených pokrmů, jakými bylo maso, mléčné výrobky nebo slavnostní sladké pečivo. Bylo také možné si přiťuknout sklenicí vína, nebo i něčeho ostřejšího.
Tak, jako v průběhu prakticky celého roku, tak se k Velikonoční neděli váže řada zvyků a pověr. Některé můžete na vlastní kůži vyzkoušet třeba i vy sami. Abyste už nikdy nezabloudili – na Velký pátek dejte uvařit vejce spolu s vrbovým proutkem, na Boží hod velikonoční to vejce nechejte v kostele posvětit, a ještě před obědem ho snězte. To má zaručit, že celý příští rok nezabloudíte, a když už, tak vždy bezpečně najdete cestu domů.
Podle lidových pranostik, pokud je na Boží hod velikonoční hezky a slunečno, tak by sedláci neměli meškat s prací a značilo to také brzký příchod léta. Pokud toužíte po vdavkách, pak se držte pořekadla: “Dáte-li kus mazance, dostanete mládence.“ O Božím hodu se nepracovalo. Hospodář jen nakrmil dobytek a hospodyně uvařila. Nádobí ale nechali ale neumyté. Kdo by dnes šil nebo vzal do ruky jehlu či žehličku, tomu by se podebraly prsty. Zvykem rovněž bylo, že si rodina dala společně po mši posvěcené vajíčko, aby se za rok znovu sešla. Zvykem také bylo své blízké obdarovat něčím novým, lidé se hodně navštěvovali. V některých krajích se jezdily velikonoční jízdy na koních, aby se požehnala pole.
Zdroj: KROLL, G. Po stopách Ježíšových. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora