STARÁ ŠUMAVA: Velikonoční jidáše

Krátce před Velikonocemi se Jidáš znovu dohodl s knězi, že jim Ježíše vy­dá. Domluvili se, že Spasitele zatknou na jednom z míst, kam se chodil mod­lit a rozjímat. Po hostině v Šimonově do­mě měl Jidáš možnost se nad dohodnutým plánem zamyslet. Svůj záměr však nezměnil. Prodal Pána slávy za tři­cet stříbrných, to byla tehdy cena otro­ka, a vydal jej potupě a smrti.

Dovedl je do Getsemanské zahrady, kam se Ježíš chodil modlit a rozjímat, a polibkem, předem dohodnutým tajným znamením, svého Mistra „označil“ a vydal jej tak napospas soudu. Jidáš předpokládal, že tím svého mistra jen vytrestá a pokud je Ježíš skutečným Mesiášem, lidé, pro které toho Ježíš už tolik vykonal, se semknou a prohlásí jej za krále. To se ovšem nestalo a naopak právě pod nátlakem davu byl Ježíš římským prefektem Ponciem Pilátem za to, že se vydává za krále Židů, odsouzen k ukřižování. Jidášovi došlo, že udělal chybu a zradil nevinného člověka, proto se v zoufalství oběsil…

Právě kvůli biblickým událostem připravují hospodyňky každoročně na Zelený čtvrtek, tedy v den Jidášovy zrady, kynuté pečivo ve tvaru provazu. Jidáše, známé také jako Jidášky, mají připomínat jak to, že Jidáš svého učitele zradil, tak to, že si apoštol svoji zradu uvědomil.

K tradičnímu velikonočnímu pečivu našich předků patří jidáše, které se připravují z kynutého těsta slazeného medem a které připomínají Jidášovu zradu. Lidová tradice říká, že by se jidáše měly jíst na Zelený čtvrtek. Z jakého důvodu? Zelený čtvrtek je totiž dnem odpuštění. Do pečení jidášů se tedy s ohledem na tradici můžete pustit již na Škaredou středu nebo brzy ráno na Zelený čtvrtek.

Velikonoce jsou veskrze křesťanskými svátky, je tedy logické, že řada velikonočních zvyklostí a tradic je spojená s biblickými příběhy. Důvod, proč se o Velikonocích pečou Jidáše, není výjimkou. Postava Jidáše, jednoho z dvanácti nejbližších Ježíšových učedníků, je dobře známá a o Velikonocích tento příběh každoročně znovu ožívá; připomínáme si jej prostřednictvím církevních obřadů, ale i různých lidových zvyků. Bible svatá praví, že Jidáš Iškariotský měl stejně jako ostatní apoštolové dar uzdravovat nemocné a vyhánět démony. Zároveň se ale také jako pokladník staral o peníze. Podle některých výkladů byl Jidáš chamtivý, podle jiných nesouhlasil s určitými Ježíšovými kroky. Ať tak či tak, v určité chvíli se Jidáš rozhodl, že svého učitele zradí a za třicet zlatých, což byla tehdy hodnota otroka na trhu, umožnil kněžím Ježíšovo zatknutí.

Naši předci rovněž věřili tomu, že pokud si dají na Zelený čtvrtek jidáše již k snídani, tento zvyk je ochrání před zdravotními problémy a zajistí jim pevné zdraví. Lidé v minulosti měli rovněž za to, že člověk, které si pochutná na Zelený čtvrtek na jidáších, bude v následujícím roce chráněn před bodnutím vosy nebo uštknutím hada.

Zdroj: Pinchas Lapide: Kdo byl vinen Ježíšovou smrtí, Brno 1995 R. Niemann et al.: Kdo jsi, Jidáši? Návrat domů, Praha 2004.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora