VLADIMÍR PIKORA: Březen přinesl ohromnou otočku ve vnímání budoucnosti

Před měsícem si lidé mysleli, jak ve světě porostou úrokové sazby, centrální banky postupně potlačí rekordní inflaci a všem bude dobře. Jenže vše skončilo jinak.

Zprávy o tom, že je ekonomika podle nových dat v mírné recesi (mezikvartálně poklesla o 0,4 %), ale nezaměstnanost překvapivě stagnuje na 3,9 % a inflace přitom zpomaluje o 0,8 procentního bodu na 16,7 %, jsou ve stínu posledního dění o ničem.

Pád středně velké americké banky Silicon Valley Bank vše změnil. Najednou se mnozí vyděsili, že možná není na trzích vše v pořádku a že je tu možná nová finanční krize.

Ukázalo se totiž, že banka, která se pyšnila svou diverzitou, kde se vedení firmy hlásilo k mnoha různým pohlavím, neměla osm měsíců šéfa řízení rizik. Lidé se najednou začali ptát, zda banka nevěnuje více pozornosti ochladnutí planety než jejím penězům. Následující strach z pádu dalších bank a všeobecná panika vedly k tomu, že i samotný prezident USA Joe Biden musel uklidňovat lidi, že o nic nepřijdou atd.
Jenže klid netrval dlouho. Brzo na to ve Švýcarsku padla banka se 167letou historií. Obra musel převzít ještě větší obr. Švýcarští politici byli zděšeni, že je nová banka i na bohaté Švýcarsko až příliš velká. Jen státní podpora totiž tvoří skoro třetinu švýcarského HDP.

Za problémy bank přitom stojí centrální banky

Centrální banky léta vedly šílenou politiku, kdy měly úrokové sazby záporné, či nulové, což je v naprostém rozporu se stavebními kameny kapitalismu. Udělaly z mnoha firem narkomany, které byly na nízkých sazbách životně závislé. Když pak úrokové sazby rychle zvedly, firmy to neustály. Ponaučení z toho plyne, že by si centrální bankéři neměli plést úrokové sazby s jojo a měli je standardně nechávat v intervalu 1 až 4 %, protože více i méně ničí ekonomiku.

Problémem aktuální vysoké inflace je, že s ní bojuje jen centrální banka skrze úvěry. Plíživý socialismus, který se postupně šíří západní civilizací, vede k tomu, že všude mají státy permanentní deficit státního rozpočtu. Jenže co je inflace? Inflace vzniká tím, že je v oběhu moc peněz. Jinými slovy, vlády přispívají k inflaci. V tuto chvíli by měl tedy pomoci stát a převést své deficity rozpočtu na přebytky. Jenže to nikdo nedělá.

Např. my máme letos naplánovaný skoro rekordní deficit rozpočtu ve výši 295 miliard korun. Přitom jen platy státních zaměstnanců tvoří téměř celý deficit. Je potřeba šetřit, jenže to je nepopulární a většina vlád je populistických. Jedni uplácejí vyššími platy státní zaměstnance, druzí zase vyššími důchody důchodce, jiní ustupují mladým a dotují věci, u kterých lze směla pochybovat o jejich přínosu pro ochlazení planety. Dokud neuvidíme přebytky státních rozpočtů, nemůžeme mluvit o tom, že máme veřejné finance pod kontrolou.

Inflace nebo banky? O co bojujeme?

Za tohoto prostředí padlo nyní několik bank. Klíčové centrální banky celého světa začaly rychle dolévat na trh likviditu, aby banky přežily. Byly to nejprve desítky a potom stovky miliard dolarů. Jenže co to znamená dolévat likviditu? To znamená, že je zase více peněz v oběhu. A to přináší vyšší inflační tlaky.
V tomto prostředí zvýšila americká centrální banka opět své úrokové sazby, aby „jako“ bojovala s inflací. Musela. Měsíce všechny přesvědčovala, jak bude mít inflaci pod kontrolou, když bude pořád zvyšovat úrokové sazby. Kdyby teď úrokové sazby nezvýšila, všichni by si řekli, že je v bankovním sektoru něco shnilého, a to centrální banka jistě nechtěla.

Jenže co tím dělala? Jedno rukou do ekonomiky házela peníze a druhou je sbírala. Byla to úplná šaškárna. Co to ale mělo za důsledek? Najednou všichni chápou, že doba zvyšování úrokových sazeb nejspíš skončila.

Co budou centrální banky zachraňovat? Inflaci nebo bankovní sektor? To jsou dva velké problémy a těžko půjde zachránit oboje. Já sázím na záchranu bankovního sektoru, což podle mě znamená, že tu bude inflace déle, než jsme původně čekali a že úrokové sazby za pár měsíců mírně klesnou.

Co z toho plyne pro trhy?

Výnos dluhopisu do splatnosti je dán s matematickou přesností. Ten je přitom ovlivněn úrokovou sazbou. Pokud úrokové sazby klesnou, poroste cena dluhopisu.

Podobné to je se zlatem? Problémem zlata je, že na rozdíl od dluhopisů nepřináší investorům žádný kupón (chápej jako úrok). Čím vyšší jsou úrokové sazby, tím více lidé prodávají zlato, protože chtějí průběžně dostávat nějaké peníze z dluhopisu. Jestliže úroková sazba klesne, cena zlata logicky roste. Proto mnoho lidí prodává akcie bank a utíká do zlata jako bezpečného přístavu.

Pokud si se zlatem nevíte rady, napište mi (vladimir@pikorainvest.cz), probereme to.

Často se ptáte, zda je lepší investovat do zlata nebo do stříbra. Já preferuji zlato, protože je osvobozeno od DPH. Investice do stříbra musí být založena na předpokladu, že se zhodnotí právě o DPH více než investice do zlata. Přitom oba kovy jdou obvykle v tandemu, takže já preferuji zlato.

Ptáte se také na investici do stavebního spoření. To je něco, co mě trápí. Stavební spoření bylo původně chytře vymyšleno jako pomoc lidem při výstavbě a následně při spoření na důchod. Jenže už asi patnáct let politici přemýšlí, jak to udělat, aby zničili stavební spoření a zároveň si moc nenaštvali voliče, kteří zde spoří. Zdá se, že tato vláda pojede na stejné vlně. Podle mě je tento produkt odsouzen k smrti. Peníze bych proto odsud vyparkoval a uložil je jinde.

A nakonec jednu perličku. Ptáte se na danění. Dluhopisy jsou stejně jako jiné cenné papíry daněny 15 procenty. Zlato je na rozdíl od stříbra považováno za měnu. A daníte dolary, když se posune měnový kurz ve váš prospěch? Nedaníte. Ani zlato se proto nedaní. A to se počítá.

FB – Vladimír PIKORA, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group