VLADIMÍR PIKORA: Krize bankovního sektoru nekončí. Objevily se nové, nečekané problémy

Finanční trhy žijí kolapsem amerických bank a následnou záchranou švýcarské Credit Suisse. Ten, kdo si myslel, že ve chvíli, kdy švýcarskou banku se 167letou historií převezme větší konkurent UBS, se situace na trhu zlepší, se zmýlil. Na trhu dále vládne strach. To se zrcadlí v poklesu cen akcií bankovního sektoru.

Akcie UBS výrazně klesají, a to i přesto, že se mnozí domnívají, že získala mnohem větší majetek, než co zaplatila. Důvodem je obecný strach z toho, že bankovní krize s Credit Suisse nekončí. Trh vidí další rizika.

Zklamán není jen trh, ale i politici

Švýcarští politici se nyní přou o to, zda záchrana Credit Suisse proběhla správně a zda najednou nevznikne finanční obr, který si ani bohaté Švýcarsko nemůže dovolit. Jde o to, že tyto dvě banky mohou podle dohody benefitovat až z téměř 260 miliard švýcarských franků z veřejných zdrojů, což je téměř třetina švýcarského hrubého domácího produktu. Přičemž 250 miliard je dodaná likvidita, která bude jednou vrácena, a 9 miliard určila vláda na pokrytí ztrát.

I v zemi plné bank jsou Credit Suisse a UBS těžkými váhami. To je asi takové, jako by u nás Česká spořitelna převzala ČSOB, tedy kdyby ohromná banka převzala jinou ohromnou banku. O velikosti svědčí i to, že UBS má 73 tisíc a Credit Suisse 50 tisíc zaměstnanců.

Šéf švýcarských sociálních demokratů Roger Nordmann tvrdí, že záchranný balíček představuje pro Švýcarsko velké riziko, ale i pravicoví politici transakci kritizují. Společně pak poukazují na riziko propouštění, bez kterého si záchranu banky nedokážu ani představit. Znovu se ukazuje, že ve Švýcarsku se o bankéře umějí postarat. Poslední zprávy tvrdí, že i přes konec Credit Suisse budou jejím zaměstnancům vyplaceny bonusy v plné míře, což rozhodně nepovažuji za správné.

Pokračuje nákaza?

Klíčovou otázkou je, jestli mají škarohlídi pravdu a zda bude nákaza pokračovat, nebo jestli jsme už z nejhoršího venku. Rád bych řekl, že to nejhorší je za námi. Jenže kdyby tomu tak bylo, proč by padaly akcie bank? Kdyby bylo vše sluncem zalité, tak akcie rostou. A to se neděje.

Zajímavé je, že trhy neuklidnila ani zpráva, že centrální banky Ameriky, Kanady, Británie, Japonska i celé Evropské unie dohromady dolijí na trhy likviditu, aby se bankám dobře dýchalo. To dříve vždy fungovalo a najednou nic. Domnívám se, že nyní o likviditu nejde. Jde tu o něco jiného.

Jsem přesvědčen o tom, že se centrální banky z minulé krize poučily a nenechají ani menší banky padnout, natož aby nechaly padnout obrovské banky ve Švýcarsku. To by byl kolaps podobný Lehman Brothers z roku 2008, což nejspíš nenastane.

To, čeho se nyní investoři bojí, jsou dluhopisy označované jako AT1 – někdy označované jako CoCo dluhopisy. U těchto dluhopisů platí, že mohou být směněny na akcie nebo mohou být odepsány, pokud kapitál banky poklesne pod určitou hodnotu. A zde přichází háček.

Švýcarský regulátor prohlásil, že dluhopisy AT1 v nominální hodnotě 17 miliard dolarů mají nulovou hodnotu, což rozezlilo investory. Ti totiž vůbec nepočítali s tím, že by mohl takový scénář nastat. Nyní tak jedna strana ukazuje na druhou a vrtí prstem, že takové byly podmínky hry a že si investoři špatně přečetli prospekt. Jiní zase poukazují na státního úředníka v pozici dozoru, že on je tím, kdo investory okradl.

Nový kanál krize

Ať už je to jakkoli, důležité je, že skrze tyto dluhopisy získávaly kapitál i jiné velké banky. Investoři se najednou bojí, že tam by se jim mohl odehrát stejný scénář a v případě záchrany bank by nedostali nic.
Najednou se tvrdí, že byli zachráněni všichni kromě investorů do dluhopisů. Ti si přitom mysleli, že jejich pozice je lepší než pozice akcionářů. Tak to sice platilo v minulosti, ale nyní už tomu tak není. Rozhodnutí švýcarského regulátora proto mnozí označují za nechutnost roku, na což já říkám: “Nikdy nevěřte státu“. Stát mě opět zklamal, nevěřím mu.

Bankovní krize tak možná našla nový kanál nákazy, který jsme z minulé krize nepamatovali. Banky vlastně ani padat nemusí, a přesto si někdo jejich problémy odskáče. To je pro finanční trhy sice lepší než kolaps bankovních kolosů, ale rozhodně to není dobré.

Za těchto okolností si těžko dokážu představit, že centrální banky pokračují ve zvyšování svých úrokových sazeb, jenže trh očekává, že centrální bankéři sazby zvednou. Pokud by nyní sazby nezvedli, znamenalo by to, že potvrzují velké problémy bank. To ale centrální banky nechtějí, touží po tom, aby vše vypadalo jako vyřešené.

Očekávám, že ještě jednou maličko zvednou úrokové sazby. Pak jako by nic započne kolo snižování úrokových sazeb. To ale znamená konec boje s inflací. Jsem toho názoru, že inflace tu bude déle, než jsme si před pár měsíci mysleli. A proto je nutné investovat více, než jsme počítali.

FB – Vladimír PIKORA, hlavní ekonom skupiny Comfort Finance Group