ČESKÉ TRADICE: Doba postní – období čtyřicetidenního půstu

Mnoho lidí se mne ptá proč držet půst v dnešní době. Dovolte mi tedy menší pojednání. Jarní půst má dávnou tradici, jde ruku v ruce s cykly přírody, naším tělem i duší. Tradice je to prastará sahající daleko do předkřesťanských dob. Nicméně křesťanství tuto tradici přejalo a dalo by se říci, že díky němu se dochovala až do dnešních dnů.

Předem bych chtěla říci, že čtyřicetidenní půst neznamená hladovění. Základem je v tomto půstu vynechat maso a alkohol. Mohou se však jíst ryby, obojživelníci a korýši, které tradice nepovažuje za maso a opravdu se jinak a mnohem rychleji tráví.

Po fyzické stránce se nám otevírá každé jaro příležitost očistit tělo a vytříbit jídelníček, vypozorovat které potraviny našemu tělu vyhovují a které nikoliv. Po duševní stránce pak urovnat si myšlenky, srovnat se a vytvořit plán na následující rok. Je však třeba toto dělat vědomě.

S plánováním započatého roku se pojí i druhá postní neděle, kdy naši předkové rokovali na téma co kdo zaseje, co se vytvoří, co je třeba udělat.

Spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Bílou sobotou včetně, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že neděle je den sváteční a z tradice se nepočítá jako postní den. I tak se o postních nedělích nepřejíme, nejí se maso a pouze s jednou výjimkou se nepije alkohol.

Půst držíme tedy šest dní a pak máme neděli volnější. O nedělích se tradičně pečou sladké koláče a připravují různá tradiční bezmasá jídla, můžeme více mastit a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat dobrou tučnou rybu. S dodržováním postních nedělí půst mnohem rychleji uteče.

Pro tělo je tedy postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Je dobré v tomto období tělu ulehčit, neboť nám pak dává prostor pro lepší a snazší rozjímání (české slovo pro meditaci).

Jak to udělat?
Tělu hodně ulevíme tím, že nebudeme přijímat maso, alkohol, kofein a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, a to i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou. Dobré jsou bylinky, které čistí játra, třeba ostropestřec mariánský. Také první kopřivy jsou výtečné. Vynecháme sádlo a lůj, nejíme velké množství soli a prefabrikované potraviny s éčky. Zkusíme vařit a jíst opravdové potraviny, jak je trefně nazvala Margit Slimáková.

Maso a masné výrobky (tedy i veškeré uzeniny a šunky) můžeme nahradit rybami. Jak jsem již zmínila ryba se v rámci půstu nepovažuje za maso, je lehce stravitelná, obsahuje jiné bílkoviny, tělo ji jinak zpracovává, obsahuje omega 3 mastné kyseliny a další látky, je však důležitá rozmanitost. V tradici symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.

Můžeme jíst sýry, a to zejména čerstvé málo tučné (lučinu, žervé, tvaroh, farmářské sýry,…) a zcela vynecháme sýry tavené, neboť obsahují velké množství soli a tavících solí obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný, takže taveným sýrům doporučuji se vyhnout.

Snažíme se nekupovat dovozovou zeleninu a ovoce. Je zhusta rychlená, velmi hnojená a často nepřiměřeně drahá. Prospěje nám za, která je tradičně dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Zelenina, která se dá uchovat přes zimu ve sklepích, ideálně česká, takže převážně kořenová, zelí, brambory, kadeřávek a další. Z ovoce pak zejména jablka. Ideální je kysané zelí a i jiná kvašená zelenina (na internetu najdete pod pojmem pickles), která obsahuje mnoho prospěšných látek z mléčného kvašení.

Pokud si chceme v zimě pochutnat i na jiné zelenině, tak si dáme přes rok práci a v sezoně můžeme zavařit, usušit, zamrazit či naložit nebo zkvasit tu vypěstovanou v Čechách. Když nemáme možnost skladovat, je lepší koupit mraženou zeleninu, která se mrazí v sezoně a prý obsahuje více vitamínů. Pokud máme to štěstí a vlastníme kus země, je možné i takzvané zimní pěstování, kdy se zelenina vysadí srpnu do konce sezony naroste a sklízí se až přes zimu.

Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je již zmíněné tradiční nakládané kysané zelí. Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Pro zajímavost 100 g domácího kysaného zelí nám pokryje denní dávku příjmu vitamínu C. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, mnoho firem přidává do zelí konzervanty a umělá sladidla, která naopak zatěžují organismus.

Po vzoru našich předků můžeme vynechat cukr a sladit jen o nedělích, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené ovoce a další.
K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží už více jak 500 let a tak tu poměrně zdomácněly, ale rozhodně to s nimi nepřehánějme. Kdo má v blízkosti kdouloň, může využít její ovoce lépe než citrón.

Dříve se jedla hodně žitná a ovesná mouka, žitný chléb a pšenice byla spíše sváteční záležitostí o nedělích a to celoročně. Mělo to praktickou stránku, žito mnohem méně podléhá při skladování hořknutí a jiné degradaci na rozdíl od pšenice. V dnešní době nás bude více zajímat, že žito obsahuje mnohem méně lepku a tím ulevíme tělu. Celožitný kvasový chléb je tedy o půstu dobrá volba. Pečivo kynuté nebo chcete-li fermentované kvasem je pro tělo mnohem lépe stravitelné než rychlé kynutí droždím. Nejvýhodnější je si jej péct doma a chovat kvásek. Kdyby někdo chtěl mohu poskytnout recept na žitný chléb i kvásek.

Neměly by se v tomto období pít ve velkém množství ani čerstvé ovocné šťávy a džusy.

Pokud jsme již v půstu zběhlí, můžeme se vyhýbat i kukuřici a rýži (pokud nedržíme bezlepkovou dietu). Rýže zhusta obsahuje těžké kovy a arsen. Je to způsobeno zatíženou půdou v Asii na které se pěstuje. Pokud máme rádi rýži používejme v půstu italskou, dobře propranou ve vodě. V Itálii se pěstuje více druhů rýže, nejznámější je asi Arborio, kulatozrnná rýže a mléčná rýže.

Místo rýže můžeme vařit bulgur – lámanou tvrdou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, je to taková česká “rýže”.

Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražmo, polévky, žitný chléb, kysané zelí a od 18. století také brambory. Fantazii se však meze nekladou.

Také se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu. Mohu poskytnout recept.

Nezapomínáme pít dostatečné množství vody. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od pravého čaje.

Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce. Kupříkladu luštěniny přirozeně obsahují mnoho bílkovin podobně jako hlíva ústřičná. U malých dětí nevynecháváme maso, je důležité pro jejich vývoj.

Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil. Popřípadě se poradí s lékařem.

I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej, jak na které potraviny reaguje. Nepleťme si však abstinenční příznaky s tím co tělu nesedí. Děje se tak hlavně u vynechání kofeinu, cukru a většího množství sacharidů. Cukr je pro naše tělo opravdu jako droga. Za 14dní se však tělo srovná do normálu.

Je na každém z nás které potraviny vynechá. Člověku, který drží půst poprvé bude chybět i maso, proto pro první půst doporučuji vynechat pouze maso a alkohol.

Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven, ten celých 40 dní pil jen vodu a jedl žitný chléb ke kterému se přikusovalo kysané zelí.

Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku nebo kaši a večer vařené zelí s chlebem či bramborem. V zámožnějších rodinách se objevovaly na postních stolech ryby a raci.

Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích, a to nejen jako přísně postní jídlo.

V mnoha krajích se o půstu nejedly ani vejce. Slepice zhusta v zimě méně nesou a vejce se schovávala na zadělání těsta a na Velikonoce.

Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak zároveň i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.

Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba čas na modlitbu.

Když už jsme u modlitby – víte, že modlitba je mnohem starší než křesťanství a křesťanské učení ji pouze převzalo?

V půstu jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat to, co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nemáme nějakou závislost nebo jestli nás hmota příliš neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými můžeme v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás, co si kdo vybere a jak letošní půst pojme.

Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, ducha, těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho, co nám prospívá i toho co prospívá ostatním. Nicméně největší cvičení pro nás o půstu je poslušnost sama k sobě a tím pílení pevné vůle, která je nám třeba celoročně.

Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu, televizi, dlouhému času na internetu a i četbě knih s příběhem a jinou realitou. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou chceme vnímat. Nesmíme zapomínat, že půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího, co je kolem nás i v nás.

Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme za potravu, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Jedno bez druhého prostě nejde.

Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.

Pro zajímavost katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.

Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím si neděle vyhradit na tradice a zvyky. Opravdu pak postní doba uplyne jako voda, budete mít spoustu krásných prožitků a nebudete se trápit s jednotvárností.

Půst je obrovská příležitost se něco nového naučit a změnit.

Něco málo historie:

O půstu se nesměly zpívat světské písně, nesmělo se tančit a muzicírovat – to se považovalo za hřích.
U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky (předení přízí) probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy nebo pracovaly v tichosti. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.

V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto se v mnoha krajích během celého půstu nosila černá barva oblečení. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. Pravidelně se chodilo do kostela na mše a bohoslužby. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je “navíc” zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru a sama k sobě.

Pomalu s koncem půstu končil i čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.

Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc a jara.
V mnoha rodinách se kovové lžíce se o půstu vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.

Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Jinde se hrnce a rendlíky velice důkladně myly a drbaly. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo pouze o velkých postech na Popeleční středu, Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.
Aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo.

Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt – Veselé chvíle v životě českého lidu
Plodná zahrada – http://www.plodnazahrada.cz/
Připravuje: Barbora ORSÁGOVÁ