STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Masopustní taneční neděle

Nejveseleji však o masopustu bývalo na „bláznivé dny,“ které začínaly o poslední masopustní neděli. V neděli po bohatém obědě, k obědu se tradičně připravuje knedlíčková polévka a svíčková na smetaně s houskovým knedlíkem, se začala chystat hlavní taneční zábava, která často končívala až nad ránem. Toho dne ani ti nejšetrnější nehleděli na grošíky, pivo teklo proudem, muzikanti se měli co ohánět. Tanec se protáhl až do rána.

Téměř v každém domě se předtím zabíjel dobře vykrmený vepř a hospodyně vybíraly z truhel uschované zásoby. Typickým pečivem ve bývaly o masopustu podlouhlé plné šišky a nadívané kulaté koblihy. K jídlu se peklo maso a nakupovalo se ve velkém nejen pivo, ale i kořalka. Každý farář proti bláznivým dnům horlil „pro obžerství, chlast a smilstvo nesmírné.“ Před oněmi bláznivými dny předem určení „koledníci“ velice pečlivě připravovaly obleky i masky. Zemědělské práce v tuto dobu ještě nezačínaly, byl dostatek času na zábavu. Někde začínaly tancovačky už v sobotu a končily až v pondělí v noci. T

anečníci chtěli naplnit pověru: Obilí a len bude letos tak vysoké, jak vysoko budou tanečníci vyskakovat. První tancovačka v neděli se nazývala „kytičková“, tam se bavila hlavně mládež. Druhý večer byla zábava vdaných a ženatých, tzv. „babská“nebo „mužovský bál“. Jedna ze zajímavých tradic byla zdokumentována , šlo o takzvané holení mužů. To byla taková záležitost, kdy v rámci taneční zábavy vybíraly ženy peníze tím, že dovlekly muže doprostřed sálu a symbolicky ho oholily a za to vybíraly peníze. V zásadě všechny tyto tradice byly vedené tím směrem, že bylo záměrem si odpočinout a při koledách vybrat peníze na splacení společné útraty.

V Praze vznikly v 18. století masopustní plesy zvané reduty, určené pro bohatší vrstvy. První reduta v Praze se konala v roce 1752. Slovo šibřinky vybral jako slovo označující původně sokolské taneční zábavy Miroslav Tyrš, a se šibřinkami můžeme setkat jako se slovem obnoveným i dnes. Ve staré češtině označovaly šibřinky jakékoli pošetilosti. Do bujaré nálady se také velmi často plánovaly svatby, protože nebylo tolik práce a odpadaly starosti s pohoštěním, protože jídla bylo relativně dost. Svatby pořádané v období masopustu byly proto velice oblíbené. Podle pověry měla být v této době uzavřená manželství šťastná a trvalá.

Zdroj: ZÍBRT, Č. Veselé chvíle v životě lidu českého. Praha: Vyšehrad, 2006. SKOPOVÁ, K., 2007. Hody, půsty, masopusty. Praha: Akropolis, Lidové pranostiky a zvyky

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora