STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Únorové rozjímání
Únor
Tesklivé nebe země zdejší,
v únoru ještě tesklivější,
svou šedí k obzoru se druží
a padá mlčky do kaluží.
Sněženku chladnou tiskneš k spánku,
říkáš si veršík o skřivánku,
zatímco kluci nasedají
už na koně a jedou k máji.
Přes bláto ovšem, přes kaluže,
a vidí v dálce kvésti růže. (Jaroslav Seifert)
Únor, čas zimních radovánek a masopustu, je měsícem přechodovým. Mezi zimou a jarem, hostinou a půstem, klidem a aktivitou. Také únor, stejně jako leden je vnímán ještě jako začátek roku. Ještě pořád vládne zima, mnohdy i velmi tuhé mrazy a nevlídné počasí však tu a tam zpestří sluneční paprsky a zpěv ptáků, který nám dává vědět, že jaro se blíží.
Pomalu také přilétají první stěhovaví ptáci a odlétají havrani. Den se nezadržitelně prodlužuje. Únor, který Karel Čapek nazval v knize Zahradníkův rok „záprtkem mezi měsíci“, je nejkratším měsícem roku. Přesto je velmi bohatý na lidové zvyky a tradice.
Je tu začátek nového měsíce, který sice ještě považujeme za zimní, ale zároveň je už patrné, že se začíná prodlužovat den… Naši předkové považovali únor za zcela specifický, předjarní měsíc a toto období měli spojené s mnoha různými zvyky. Naši předkové však nepochybovali o tom, že únor je víc předjarní než zimní měsíc.
Únor tvoří jakýsi most mezi zimou a jarem, tmou a světlem, chladem a teplem. Začíná nádherným, i když trochu opomíjeným svátkem Hromnic, jinak označovaným za Svátek světel, v keltském pojetí je to svátek Imbolc. Na rozdíl od latinského pojmenování druhého měsíce roku, februario, které se užívalo ve starém Římě a znamenalo „čištění“, má české slovo únor kořeny v dění v přírodě. Led se v tomto měsíci obvykle „nořil“, lámal a pukal. V některých krajích se objevuje až od 18. století označení „měsíc oblevy“.
Podle dochovaných záznamů z 16. století se únoru říkalo též „dřevěný měsíc“. Právě v čase únorové ubývající Luny káceli Slované stromy. Dřevo mělo lepší kvalitu a bylo mnohem odolnější proti různým vnějším i jiným vlivům.
V některých původně slovanských oblastech připravovaly hospodyně dlouhé domácí těstoviny, které však neposypávaly mákem jako na Tři krále, nýbrž je smíchaly s praženými vejci jako symbolem budoucího života. Jinde zas mládenci za zpěvu starších žen vyskakovali co nejvýše, aby len a konopí klíčící v zemi vyrostlo co nejvíc. Den po Hromnicích, na sv. Blažeje, chodili žáci z domu do domu a vybírali pro svého učitele slaninu, uzené a klobásy.
Obvykle chladný a k tomu i vlhký únor byl ve slovanském lidovém léčitelství považován za velice zrádný a obávaný. Snad proto Slované označovali Hromnice za vynikající den pro léčení, které bývalo součástí obřadů konaných v jejich podvečer.
Měsíc únor s sebou nese řadu dalších pranostik. Tak například i tzv. Matějovské pranostiky, které se váží k 24. únoru, poukazují na proměnlivost počasí v tomto období. Řada z nich ukazuje na blížící se jaro, většinou ale volají po nutnosti stále ještě pokračující zimy. Protože: „Když kočka leží v únoru na slunci, poleze v dubnu za kamna“, ale pokud: „V únoru sníh a led – v létě nanesou včely med“.
Jedna z nejznámějších Matějovských pranostika říká: „Svatý Matěj ledy láme, nemá-li jich, nadělá je“. Inu zima ještě nepředala svoji vládu. Blíží se březen a jak se říká: „Březen za kamna vlezem, duben ještě tam budem.“ A tak nejen únor, ale i nadcházející měsíce nám můžou ještě pořádně zatopit v kamnech. Pranostiky vnášely do celoročního hospodářského života harmonii a postupnost, je v nich obsažen sedlácký a řemeslný um, pokora a prostota předků starajících se o vlastní půdu, tzv. zdravý selský rozum.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora