STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Česká klasika pro spravení chutě

Máte již připraveno? Silvestr už klepe na dveře a utopenci nesmí chybět! Nakládané pochoutky patří na náš stůl od nepaměti. Chutný vyprošťovák, který od nepaměti rozjasňuje rána po veselé noci. Variací je nepřeberně, ale základní recept je léty osvědčený – příjemně pikantní a nálev lahodně kyselý.

Utopenci jsou specialitou, na kterou Češi nedají dopustit. Utopenci jsou vedle nakládaného hermelínu typický „pijácký“ zákusek, který se ovšem z hospod a náleven přesunul do domácích spíží. Utopence se tak „domestifikovaly“, že se jejich konzumace neomezuje pouze na oslavy a jiné příležitosti k napití. Utopence si lidé rádi dají i k malé večeři, či jen tak, na „spravení“ chuti. Aby byly utopence té nejlepší chuti, měli by je připravovat muži, Protože naložit utopence není jen tak. Je to doslova rituál, pro který ženy „nemají ty správné chuťové buňky“.

I když zná utopence snad každý, příběh o jejich vzniku tak známý není. Před asi 100 lety prý tuto uzeninovou pochutinu vymyslel jistý pan Šamánek, který vlastnil mlýn a hospodu někde na Berounsku. Přemýšlel, jak prodloužit trvanlivost špekáčků a uchovávat je i mimo lednici, a tak jej napadlo, naložit je do láku z octa. Hosté jeho hospody si tuto dobrotu oblíbili a brzy se za nimi začali sjíždět lidé z blízka i zdaleka a hospoda se stala kyselou buřtovou specialitou vyhlášená.

I když hospodský Šamánek takto významně prospěl české gastronomii, skončil neslavně. Utopil se totiž při opravě mlýnského kola. A protože lidská tvořivost je někdy až ironicky krutá, začalo se Šamánkově specialitě říkat utopenci. Možná je ale název mnohem prozaičtější a je odvozen jen od v nálevu utopených buřtů.
Za dobrým špekáčkem šel bych světa kraj… Pozor nezaměnit s buřty nebo opékáčky, které neobsahuji tolik procent masa. Pořádný špekáček je věc uzenářské cti. Pevný, ale zároveň pružně měkký špekáček. Voňavý, uzený a šťavnatý. Lehoučce slaný a masový, s kousky uzeného špeku, jen radost se do něj zakousnout.

Světlo světa spatřil poctivý český špekáček už v roce 1891 u příležitosti Zemské jubilejní výstavy v Praze, kde stála kompletní uzenářská dílna. Plno bylo ale především u stanu uzenářské dílny. Špekáčky se tehdy prodávaly ještě pod univerzálním názvem uzenky a ještě teplé se rovnou z udírny prodávaly s křenem a slaným rohlíkem za 8 krejcarů na papírovém talířku.

Za jejich lahodnou chutí stojí především lák, ve kterém jsou špekáčky naloženy. I když mnozí spoléhají na osvědčené recepty, vězte, že při přípravě utopenců se meze nekladou. Pomocí pár dalších přísad však můžete utopence povznést na ještě vyšší úroveň a věřte, že je už nikdy nebudete připravovat jinak!

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora