STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Před Štědrým dnem
Štědrý den, předvečer svátku narození Ježíše Krista. Začnou nejkrásnější svátky roku, Vánoce. Co kdybychom pro tentokrát zapomněli na všeobjímající civilizační luxus a zkusili se pevně chytit vodítka spleteného z prastarých zvyků a obyčejů, které se ke Štědrému dni už od dob předkřesťanských mocně a pevně vážou? V názvu svátečního večera je obsažena štědrost, milosrdenství a láska, to znamená, že si ten večer lidé dopřávali opravdu bohatou krmi. Tradovalo se, že žádný hospodář není tak chudý, aby rodině, děvečkám, pacholkům a dalším potřebným nevystrojil okázalou hostinu.
Kořeny vánočních tradic, zvyků a obyčejů sahají až do dob předkresťanských a nenápadně se proplétají s dávno zapomenutými rituály Kračunu, Hodů či Koledy, tedy staroslovanských oslav svátku zimního slunovratu. Možná právě i díky této dávné souvztažnosti jsou Vánoce i dnes tak plné magie a příchutí všelikých čar a kouzel. Vánoční tradice a zvyky jsou totiž s námi opravdu od nepaměti, a přestože mnohé z nich zavál prach a pokryly je pavučiny, máme je stále v krvi, zaryté hluboko pod naší kůží.
Tradice, které před staletími doprovázely Štědrý den, skutečně byly provázány nejen s rodinou, ale i s celým hospodářstvím a jeho budoucí úrodou. Domácí zvířata držená v chalupách a na statcích měla pro své hospodáře jen těžko vyčíslitelnou hodnotu. Proto tak jako my dnes i oni péči o ně podřizovali chod celé rodiny. Není proto s podivem, že již k prvnímu rannímu krmení se na Štědrý den vázalo množství pověrečných zvyků a dle zvykosloví se postupovalo Štědrým dnem a večerem dál a dál…
Koním a dobytku se dával na Štědrý den pro uchování dobrého zdraví a užitku posolený chleba. Ještě před prvním krmením ale dostali koně a dobytek také česnek, aby byli v dalším roce při síle. Česnek dostali i kohouti a houseři, aby byli plodní a zdraví. Krávy a kozy byly krmeny pečivem z mouky, petržele, šípkových plodů a zbytků z máselnice, aby i dál dobře dojily. Sladkého a tučného mléka se v následujícím roce hospodářství dočkalo, jestliže dala hospodyně krávám a kozám do večerního krmení jablko a ořechy.
Na Štědrý den ráno se drůbeži, kterou obvykle krmila výhradně hospodyňka, sypalo zrno do kruhu z řetězu, aby drůbež držela v hejnu a nezanášela. Slepice dostávaly směs pšenice a ječmene, aby dobře nesly a také hrách, který měl zajistit, že vejce budou pěkně kulatá. Později, při štědrovečerní večeři, nesměla hospodyně vstát od stolu, jinak by jí drůbež v příštím roce špatně seděla na vejcích.
Na Štědrý den se také klepalo na včelí úl, aby se včelstvo bez újmy dožilo jara.
Na Štědrý večer se třáslo ovocnými stromy, aby byla zajištěna bohatá úroda. Stromy se ovazovaly slámou, aby i nadále dobře plodily a také se ošlehávaly metlou, s níž se vymetala pec po vánočním pečení či se oklepávaly vařečkou. Stejný význam měl i další zvyk, kdy si hospodyňka o kmen utírala ruce potřísněné kynutým těstem z vánočního pečení. Rukama od těsta měla hladit ovocné stromy a volat: „Stromečku, obroď, obroď.“
Význam pro udržení štěstí v hospodářství měl i kouř, oheň a s nimi spojené očistné rituály. Kostely se vykuřovaly kadidlem, v domácnostech se zapalovaly určité směsy bylin, později purpura a františky. Vykuřovala se nejen stavení, ale i včelíny, stáje a chlévy, aby vše bylo očištěno. K tomuto zvyku byli často povolávani i kněží. O Štědrém večeru se do ohně házely drobečky, aby se oheň nasytil a ani v příštím roce neškodil. Žhavé uhlíky se nesměly vynášet z domu ven, protože to by znamenalo, že se z domu odnáší štěstí. Kousky pečiva, jablek a ořechů se házely do ohně s prosbou, aby oheň domu a hospodářství neškodil.
Večer před Štědrým dnem si nachystáte k posteli vlašský ořech. Ráno, ihned po probuzení ho rozlousknete a nalačno sníte. Účinek je ohromující – celý rok vám dají pokoj blechy a štěnice! Před Štědrým dnem se všechny domácnosti zametly a uklidily, k čemuž bylo nejčastěji použito březových košťat. Ta se po úklidu položila křížem na práh nebo na stropnici domu, jako ochrana před zlými čarodějnicemi a skřítky. Na Štědrý den se také nesměly zatloukat hřebíky, darovat či půjčovat věci, střepy znamenaly smůlu. A Štědrý večer byl také časem pro věštění. Hospodář stavení se o půlnoci koukal do komína a tam se mu jako v zrcadle měly zjevit události následujícího roku.
Zvyky se týkaly i ochranných účinků vody. Hospodář se musel jít na Štědrý den brzy ráno umýt ven, ke studni nebo k potoku, aby po celý rok zůstal zdravý. Kousky pečiva, jablek a ořechů se házely do studny, aby voda zůstala čistá. Vodou se vykropoval chlév, půda i stodola. Bylo zapovězeno čistit chlévy a stáje, aby dobytek a koně nekulhali. Nesmělo se zametat, aby z domu nebyli vymeteni duchové mrtvých, kteří v tyto dny přicházejí navštívit živé.
Ve stavení i chlévech a maštalích se věšely mašlemi zdobené větvičky jehličnatých stromů, protože se věřilo, že vánoční zeleň má ochrannou moc. Věřilo se totiž, že hospodářství navštěvují v tento den nejen dobří, ale i zlí mrtví.
Ke štědrovečerní večeři se prostíralo na plachtě, z níž se selo obilí, a pod ní se dávala hrstka zrní. Pod stolem, na kterém se jedla štědrovečerní večeře, se podestýlalo slámou. Tento zvyk uctíval úrodu minulou a měl zajistit i úrodu budoucí. Na stole nesměl chybět pecen chleba a kus od všech plodin, které se ten rok v hospodářství vypěstovaly (klásky, sušené ovoce, makovice, …). Dále také mléko a med, cibule a česnek a později i peníze. To vše mělo ochránit lidi i hospodářství a v následujícím roce přinést užitek.
Ze štědrovečerní večeře vždy musely zůstat zbytky. Ty se dávaly zvířatům a vhazovaly se do ohně a vody, aby si hospodyně naklonila tyto živly a nedošlo k požáru či povodni. Část zbytků se zakopávala do země jako obětina. V některých krajích se zbytky jídla ze štědrovečerní večeře zakopávaly u ovocného stromu, nebo se kladly k jeho kořenům.
O Štědrém večeru musel mít hospodář otevřené kapsy u kalhot, aby do nich napadalo štěstí a hospodářství přišlo k bohatství. U štědrovečerního stolu bylo zapovězeno mít u sebe cizí věc, jinak hospodářství čekala smůla nebo dokonce neštěstí po celý rok.
Pozornost byla na Štědrý den věnována i zvykům týkajícím se počasí. Do dvanácti rozpůlených ořechových skořápek, představujících jednotlivé měsíce roku, nalil hospodář vodu. Když v některé skořápce do rána voda vyschla, znamenalo to, že daný měsíc bude suchý. Někdy se pod skořápky sypala troška soli. Pokud sůl pod skořápkou do rána zvlhla, předznamenávalo to mokrý měsíc. Ořech byl ostatně vždy považován za věšteckou plodinu. Oblíbeným zvykem bylo louskání vlašských ořechů o Štědrém večeru. Podobně jako z rozkrojených jablíček bylo i z ořechů možné vyčíst budoucnost. Hospodář si sám vybral ořech a sám si ho rozlouskl. Pokud bylo jádro pěkné, čekal hospodářství rok plný hojnosti a pevného zdraví, pokud ale bylo jadérko černé, značilo to neštěstí, neúrodu a smutek.
Počasí se věštilo i z cibule. Dvanáct plátků z cibule se osolilo a podle toho, jak který plátek zvlhl, se usuzovalo, který měsíc bude suchý a který naopak deštivý. Na Štědrý večer před večeří se v této souvislosti dávala za okna i miska s vodou. Pokud mráz do rána misku roztrhnul, měla se tohoto roku ztratit voda ve studni.
Zdroj: ŠOTTNEROVÁ, D. Vánoce. Olomouc : Rubico, 2004. ISBN 80-74346-033-5, BESTAJOVSKÝ, M. Velká kniha lidových obyčejů a nápadů pro šikovné ruce. Brno: Computer Press, a.s., 2008. ISBN 978 – 80 – 251 – 1974 – 7. (Chlapec a hvězdy), VONDRUŠKOVÁ, A. České zvyky a obyčeje. Praha: Albatros, 2004. ISBN 80–00–01356–8.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora