Z ARCHIVŮ A KRONIK: Magie květů barborky
Na den 4. prosince připadá řezání tzv. barborek. Mnoho dívek chodilo větvičky třešní trhat ještě za úsvitu, jelikož se věřilo, že kouzlo barborky bylo ještě silnější, pokud se jí dotkly první paprsky slunce.
Trhání barborek je starý lidový vánoční zvyk, spojovaný se svatou Barborou, mučednicí, která byla podle legendy odsouzená na smrt a sťata vlastním otcem. Cestou na popraviště si utrhla větvičku, která jako zázrakem uprostřed zimy vykvetla. A od té doby se barborky trhají. Větvičky mají kouzelnou moc a měla by je trhat pouze svobodná děvčata, která touží po vdavkách. Kvetoucí barborky barvou svého květu, nevinnou bílou, symbolizují také příchod nového světla (slunovrat) a naděje (vykoupení) s narozením Ježíše Krista.
Větvičky třešní či višní dívky trhají v adventním čase na sv. Barboru, což je 4. prosince, a proto se jim říká barborky. Vykvést by měly po dvaceti dnech, tedy 24. prosince. Naši předci této skutečnosti přisuzovali přímo věštecké schopnosti – kolikátý den ve vodě větvička vykvete, tolikátý měsíc v následujícím roce potká její majitelku štěstí.
Jiná tradice říká, že když si neprovdaná žena utrhne větvičku na sv. Barboru, patronku mladých dívek, a větvička jí rozkvete přesně na Štědrý den, do roka a do dne se vdá. Pokud rozkvete dřív, každý den znamená zkrácení termínu svatebního dne o jeden měsíc. A pokud se květy na větvičce do večera 24. prosince neobjeví, nic naplat, slečna si na svatební zvony musí počkat přinejmenším rok.
To ale není všechno, barborka dokázala – nebo stále možná dokáže – vybrat dívce i ženicha. Dívka uřízne více větviček a obdaruje jimi hochy, kteří se jí líbí. Komu vykvete první, ten je v otázce sňatku první na řadě. Nebo každou větvičku označí jménem muže a stane se nevěstou toho, jehož jméno nesoucí větvička vykvete jako první. Docela to zjednodušuje život, nemyslíte?
V Pošumaví se tradovalo, že když si člověk skrz barborku stočenou do kruhu prohlédl v kostele návštěvníky půlnoční mše, viděl všechny čarodějnice, jak stojí zády k oltáři a drží v ruce cihlu. Další dívky si větvičku dávaly za pás, když šly na půlnoční mši. Když ji nějaký chlapec před kostelem vzal a dal si jí za klobouk, vyznával tak dívce svou lásku. Pokud se při jejím řezání myslelo na někoho, komu člověk nevěří, a větvička pak ve vodě uschla, usvědčila tím prý lháře. Podle doby, kdy barborka vykvetla, v náchodském kraji tipovali, zda v příštím roce přijde léto brzy, nebo se opozdí.
Se svatou Barborou jsou spjaty desítky lidových pranostik. Většina z nich souvisí s adventním počasím, a tak se někde říkalo: „Jaké je počasí na svatou Barboru, takové bude po celý advent,“ nebo „Barbora na ledu, Vánoce na blátě.“ Na úrodu v budoucím roce odkazovala další pranostika: „Je-li na den svaté Barbory mnoho jinovatky na stromech, bude hodně ovoce v budoucím roce.“ Tak se podívejte z okna, třeba vám Barborka napoví, jak bude.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora