Z ARCHIVŮ A KRONIK: 17. listopad 1939

Na sklonku roku 1939 by se dala atmosféra v Protektorátu Čechy a Morava krájet. Sílila protiokupační nálada, která vyvrcholila 15. listopadu. Všechno začalo 28. října 1939, kdy se oslavy výročí vzniku samostatného Československa proměnily v masové demonstrace proti nacistické okupaci.
Masové nepokoje českého obyvatelstva 28. října 1939, které jsou ve středoevropském kontextu ojedinělé. V Praze se tehdy sešly desetitisíce lidí a provolávaly slávu Masarykovi, Benešovi a Československé republice. Česká policie, která měla tyto manifestace potlačovat, vyjadřovala demonstrantům sympatie. Když se přijel podívat na místo nepokojů státní tajemník K. H. Frank, byl davem zbit a okraden jeho osobní šofér. Nacisté proti demonstrantům nasadili jednotky SS a za pomoci ostré střelby dav rozehnali, asi 400 lidí bylo zatčeno.
Během zakázaných protinacistických shromáždění na výročí samostatného Československa 28. října 1939 byl na stejném místě jako Václav Sedláček postřelen Jan Opletal. Stalo se tak v Žitné ulici, kde je umístěna na upomínku oběma obětem i společná pamětní deska. Zatímco pekařský učeň Václav Sedláček (22. 4. 1917–28. 10. 1939) zemřel několik minut po zásahu, Jan Opletal zraněn střelou do břicha civilní zbraní s krátkou hlavní, byl převezen do Fakultní nemocnice na Karlově náměstí.
Operace, kterou prováděl profesor Václav Pačes, sice byla úspěšná, ale Jan Opletal 11. listopadu zemřel na zánět pobřišnice, se kterým si tehdejší medicína nedokázala poradit. 15. listopadu 1939 proběhl pohřeb studenta Jana Opletala, který byl smrtelně postřelen během protinacistické demonstrace na výročí vzniku Československa. Na všech pražských studentských kolejích vlály černé vlajky a z pražského Albertova byla rakev převezena na nádraží, odkud zamířila do Opletalovy rodné Lhoty nad Moravou.
Den po pohřbu se v Berlíně konala mimořádná porada, na které se schválil plán “Sonderaktion Prag vom 17. November 1939”. Adolf Hitler, který se jednání zúčastnil, se k pražským událostem vyjádřil: “15. březen byl můj velký omyl. Lituji, že jsme s Čechy nenaložili jako s Poláky. Události 28. října a 15. listopadu ukazují, že Češi nezasluhují jiný osud… Z toho důvodu nařizuji: Zastavení českých vysokých škol na tři roky. Jakékoliv demonstrace dát ihned potlačit… Nebudu se ostýchat do ulic postavit třeba i děla. Do každého hloučku se bude střílet kulomety. Bude-li ještě nějaká demonstrace, srovnám Prahu se zemí…”
V noci ze 16. na 17. listopad němečtí pořádkoví policisté za přispění jednotek SS nekompromisně vykonali rozkaz německého vůdce. Natrvalo uzavřeli všech deset českých vysokých škol a popraveno bylo v ranních hodinách 17. listopadu 1939 v ruzyňských kasárnách 9 studentských funkcionářů. Není přitom bez zajímavosti, že jeden z popravených studentů byl funkcionářem fašistické a antisemitské organizace Vlajka, další sympatizanti tohoto hnutí byli i mezi uvězněnými studenty. Svědčí to o tom, že nacisté nerozlišovali mezi vinnou jednotlivých lidí, neboť jim šlo o zastrašení obyvatelstva a zlomení jeho aktivního odporu.
Česká společnost byla tímto zásahem šokována. Někteří lidé si začínali uvědomovat, že nacistické bezpečnostní složky nejsou rakouská policie z první světové války. O zásahu vůči studentům se navíc začaly šířit legendy – v ilegálním tisku se například hovoří o desítkách popravených studentů a desetitisících uvězněných. Šokující byla též skutečnost, že popraveni byli i lidé loajální k velkoněmecké říši – v prvé řadě se jednalo o docenta Josefa Matouška, který byl místopředsedou aktivistického Českého svazu pro spolupráci s Němci.
Podařilo se mi najít dokument, který pár dní před 17. listopadem označoval tohoto muže za kandidáta na ministra školství v protektorátní vládě. To, že nacisté popravili i takto loajálního člověka, muselo vyvolat obavu, že podobně postižen může být i každý občan protektorátu. V rámci akce „17. listopad“ bylo transportováno do koncentračního tábora asi 1200 studentů, když byli předtím propuštěni zadržení studenti mladší 21 let. Málo se též ví, že studenti se z koncentračních táborů postupně vraceli, první skupina byla propuštěna již o vánocích 1939. Poslední studenti z „akce 17. listopad“ opustili koncentrační tábor v březnu 1943. Uvádí se, že zde celkem zahynulo z 1200 studentů asi 20 osob. Na základě těchto událostí byl v Londýně v roce 1941 tento den vyhlášen jako Mezinárodní den studentů. Dodnes je tento svátek jediným výročím mezinárodního významu, které pochází z Čech.
Zdroj: KROPÁČ František; LOUDA Vlastimil – Persekuce českého studentstva za okupace. Praha: Ministerstvo vnitra – odbor pro politické zpravodajství, 1945 17. listopad 1939: Okupace : Archivy mluví.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Forto: archiv autora
