STARÁ ŠUMAVA: Opékané škubánky
Škubánky, taková obyčejná věc. Pro mnohé jsou opečené škubánky vzpomínkou na dětství. Opravdové domácí jídlo, které člověka vrátí o desítky let zpátky a na které se mu sbíhají sliny už při vyslovení jeho názvu, nemusí být drahé. To věděly i naše babičky, které připravovaly ty nejúžasnější dobroty .
Škubánky jsou jídlo staročeské, a proto jest také pořekadlo, že nevěsta, odjíždějíc z domova, matce s pláčem povídá: „Vše jste mi, má matičko, pověděla, jen na to jste zapomněla, kolík vařečkou děr do škubánků se dělá.“ A matka řekla: „Má dceruško, pět, s Pánem Bohem jeď‘.
Pokrmy z brambor se vyskytují hlavně v regionálních kuchyních podhůří a horských oblastí, kde pomáhaly obyvatelstvu přežít neúrodné a hospodářsky nevýnosné roky. Už tehdy se z nevzhledných hlíz připravovala rozmanitá jídla, a co teprve když se brambor chopili šéfkuchaři a začali z brambor připravovat komplikované a chuťově překvapivé pokrmy.
A jak se říká „v jednoduchosti je krása“ i ta „nejprostší a neobyčejnější“ jídla nám chutnají nejvíce a pochutnáme si na nich mnohem víc než na kdejaké cizokrajné specialitě. Navíc nám chuť známého jídla umocní milá vzpomínka, která se většinou váže s dětstvím. Vždyť každý z nás si jistě vzpomíná, jak seděl na peci a babička nestíhala dělat lívance, nebo maminka podávat domácí chléb se sádlem, když jsme přišli uběhaní z venku.
Za zmínku tu stojí česká kulinární zvláštnost svého druhu, jíž bezpochyby byly škubánky. Lžicí se ze směsi mouky a vařených brambor, z níž musela být v míse na horké plotně sedmi vpichy vařečkou uvolněna pára, a začalo tvarování placiček, smažených ještě na rozpáleném sádle.
Nechci rozpoutat sváry mezi Českem a Rakouskem, to předesílám, ale vypadá to, že škubánky jsou původem z našich zemí. Způsob přípravy k našim jižním sousedům přinesli řemeslníci, obchodní příručí a služky od nás. Také na jejich přípravu objevíte v různých knihách spousty často velice odlišných receptů. Zpravidla se k vařeným bramborám přidávala hrubá mouka, ale někdy také hladká nebo naopak krupice. A brambory samotné se jednou vařily ve vodě, jindy zase v mléce… Leckdy se přidávala do těsta také strouhaná houska. Výsledné škubánky samozřejmě chutnaly pokaždé trochu jinak a jednotlivé receptury měly i své zaryté stoupence a odpůrce. A tak se i kvůli docela obyčejným škubánkům a šlejškám dokázaly vesnické báby na návsi často pořádně zhádat.
Ještě malá poznámka, jedná se o jídlo postní, objevovalo se na stolech většinou v pátek a během všech ostatních křesťanských postních dnů. Škubánkové placičky, většinou pečené na sádle, se podávaly jako samostatný pokrm s kefírem, nebo jen tak se salátem, ale i jako příloha k zelenině a masům.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora