STARÁ ŠUMAVA: Srdce Vltavy
Srdce Vltavy u Horní Plané
Jak had se Vltava vine a svítí v oudolí.
Sotva Planou mine, hledí tu okolím.
V těch horách, lesích se jí líbí, nechce dál.
Musí šak: kdy kdo viděl proud, že by stál.
Jde dál jako ve snách, váhá sem, váhá tam,
to, co má ráda, jí radí nechvátat.
Proto vykrouží řeka tu v lukách srdce svý.
Ví už, že zvostat doma jí nejni souzený.
“Pihlovskej moste, buď sbohem! Nemůžu zastavit!”
Navěky ale to srdce tu je na dně Vltavy.
Jeden meandr Vltavy u Pihlova, srdci podobný, byl oblíbeným námětem pohlednic regionálních fotografů. Díky nim se dochovala podoba srdce, které je od roku 1959 zaplavené přehradním jezerem Lipno. Když se lipenská nádrž napouštěla, zakrývala voda především stopy po staletích těžké práce lidí, kteří svůj kraj milovali a byli z něj navždycky vyhnáni. Se zatopenými vesnicemi a osamělými dvorci zmizelo pod vodou i “srdce Vltavy”, říční meandr ve tvaru důvěrně upomínajícím na láskyplný vztah Šumavanů k jejich ztracenému domovu.
Kdysi tekla Vltava líně širokým údolím a mezi jejími četnými meandry byl jeden, který byl nazýván jejím srdcem. Přes meandr srdce se dala Vltava překročit po dřevěném mostě na kamenném pilíři. Stojí tu uprostřed starého domova, kouzlo dětství ho oslovuje od hřebenů lesnatého pohoří na obzoru a zdraví ho z údolí milované Vltavy, která vetkává své třpytivé vody ve stříbřitém obrysu srdce takřka k úpatí tohoto památníku. Je to ono pověstné srdce Vltavy, čarovné znamení, něco jako báseň, kterou psala ve smysluplném podobenství sama příroda. Od Lenory k Frymburku řeka protéká rozlehlou kotlinou, kde poměrně malý spád způsoboval, že řeka vytvářela četné zákruty meandry.
A řeka se loudala a vychutnávala si cestu do skalnaté části u Vyššího Brodu. Zde řeka vykroužila své koryto tak líbezně, radostně a uličnicky, že připomínalo tvar srdce.. Mezi srdcem Vltavy a Horní Planou stával u Pihlova Draxlův mlýn, rodiště Antona Wallnera, autora textu Písně o Vltavě, který se pod něj podepsal pseudonymem Dionys Teichmüller s fiktivním příjmením právě po vodní nádrži u otcova mlýna.
Vědci z ČVUT zjistili, že takzvané Srdce Vltavy, čili meandr řeky, který při pohledu z ptačí perspektivy vypadal jako srdce a před šesti dekádami zmizel pod hladinou Lipenské přehrady, na dně nádrže stále existuje. Cílem expertů bylo zaznamenat původní podobu vltavského údolí, než ho v roce 1958 vodohospodáři zatopili, aby mohla vzniknout největší česká vodní nádrž.
Původní malebné zákruty Vltavy se skupině vědců pod vedením Jiřího Cajthamla ze Stavební fakulty Českého vysokého učení technického (ČVUT) podařilo zaznamenat sonarem. Tím potvrdili, že i na dně přehrady si i přes zatopení z konce 50. let minulého století zachovaly svůj tvar. “Nevěděli jsme, jestli nebudou zanesené třeba bahnem,” popsal Cajthaml. Pokud by původní meandry řeky byly skutečně zanesené, sonar by je neobjevil. Dokonce je patrný někdejší proud řeky – na vnější straně zákrutů, kde byl silnější, je koryto hlubší než u protějšího břehu.
Podle výzkumníků se koryto prakticky nezměnilo od zatopení údolí. Nicméně Srdce Vltavy nebylo jediným cílem pozorování. “Na dně lze najít někdejší železnici. Je krásně vidět i včetně mostků, přes které kdysi vedla,” vylíčil Cajthaml. Na dně Lipenské přehrady se podle něj dá dobře zaznamenat původní podoba krajiny. Původní stavby i přírodní útvary se zachovaly i díky tomu, že do Lipna stéká voda z okolních lesů.
Zdroj: Des Waldes Widerhall, s. 66 Srdce Vltavy u Horní Plané, Heinrich Micko, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích, Petr Spáčil
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora