STARÁ ŠUMAVA: Velký pátek
Velký pátek je pro křesťany dnem smutku, modliteb a klidu, podle legendy byl na Golgotě právě v tento den ukřižován Ježíš Kristus. Tomu se podřizují i lidové tradice a zvyky, které se odehrávaly často ještě před východem slunce. A děly se prý i zázraky.
Lidová pojmenování pro Velký pátek jsou též Bolestný či Tichý pátek – dobytku bylo někde dokonce zvykem sundávat zvony, aby nerušily pietu. Zároveň vrcholí půst: dosyta by se měl na Velký pátek člověk najíst jen jednou za celý den, nesmělo to být ale maso. V kuchyni se proto nerozdělával oheň a nevařilo se.
Výzdoba kostelů je v tento den chudá: oltář je bez květin a svící. Koná se obřad uctívání kříže, který má vyjadřovat hluboký smutek nad smrtí Krista. Začíná se v naprostém tichu, varhany nehrají a místo mše se čtou pašije, věřící se kají a kněží odříkávají modlitbu vleže čelem k zemi, aby vyjádřili nejhlubší vděk a pokoru. Jediný hluk směly v tento den dělat řehtačky: ty oznamovaly místo umlklých zvonů poledne a ranní i večerní klekání. Stejně jako na Zelený čtvrtek i v pátek děti honily Jidáše nebo už ho chyceného vodily po vsi a odříkávaly básničky, aby dostaly koledu.
K Velkému pátku se váže i řada pohanských zvyků, podle našich předků se v tento den děly zázraky – například se otevírají hory a vydávají své poklady.
Místo, kde se poklad ukrývá, prý prozrazují různá světýlka a mihotavé plamínky, záře probleskující skalními štěrbinami či dokonce zlaté kapradí. Blaničtí rytíři mají podle pověry naopak na Velký pátek z hory volnou cestu ven a vycházejí zkontrolovat český lid. Prospěch se dal v tento den přičarovat také hospodářství. Jedna z pověr například praví, že kdo se na Velký pátek projde po svém pozemku a bouchá přitom cepem o zem, vyžene krtky k sousedovi.
Lidé vstávali na Velký pátek ještě před východem slunce a po modlitbě vyráželi k potoku: magickou moc má prý v tento den i voda. Někdy se jí říkalo také „jordánka“ (podle řeky, ve které byl Kristus pokřtěn) nebo „šťastnice“ a přinášela krásu a svěžest. Dokonce prý léčila, někteří hospodáři v ní proto omývali také dobytek či koně. Tento významný den neměl být rušen všedními starostmi.
Na Velký pátek se nesmělo orat ani kopat: proto bylo zvykem sadit hrách o den dřív, jak nařizovala pranostika: „Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!“ Protože zakázaných činností byla celá řada, snažili se naši předkové řídit podle starého pořekadla: „Na Velký pátek nepohneš zemí, nezatopíš, neupečeš, nevypereš a nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar.“ Vše mělo svůj důvod: kdo by na Velký pátek pral, máchal by prádlo v Kristově krvi. Zametáním by se zase vymetlo z domácnosti štěstí a darované či půjčené věci by mohly posednout zlé síly. I přes zákaz pracovat se ale někde předly tzv. pašijové nitě. Pár stehů takové nitě na oblečení mělo při jeho nošení zajistit ochranu před zlými duchy a uhranutím. A košile ušitá z pašijových nití měla dokonce moc chránit před bleskem.
Někde naopak muži čistili chlévy a hnůj vyváželi na pole, aby zajistili bohatou úrodu, a ženy šily prádlo, protože věřily, že kdo má v šatech pár stehů ušitých velkopátečními nitěmi, bude chráněný před nebezpečím, hlavně uhranutím i utopením. Před východem slunce jako první z rodiny vstala hospodyně a v zahradě se pomodlila, aby se hospodářství dobře dařilo. Nebo vynášely na potok díži s mlékem a chlebovou lopatu, aby bylo v hospodářství stále dost mléka a chleba.
Řada pověr pocházela ze strachu z čarodějnic a nebezpečí uhranutí, a proto se neslo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarovaná. Ráno lidé vyrazili k potoku nebo řece, aby se omyli tekoucí vodou, anebo se aspoň snažili ponořit do kádě s vodou. Největší léčivou sílu ale měla voda proudící, zaručené účinná byla voda vyvěrající z lesních pramenů nebo proteklá mlýnským náhonem. Voda na Velký pátek dokázala vyléčit choroby očí a kůže, nosila krásu a svěžest. A protože co bylo dobré pro lidi, bylo dobré i pro zvířata, na Velký pátek se vodou z potoka pro zdraví koupali i koně.
Vodou, ale tentokrát svěcenou, musel hospodář vykropit chlévy i stavení, aby nepřišlo neštěstí. Na Volyňsku se prý chlapci potápěli a snažili se ústy vylovit z vody kamínek. Ten pak hodili levou rukou za hlavu, což je mělo ochránit před bolením zubů.
Lidé v tento významný den Velikonoc také pečlivě sledovali počasí a zkoušeli odhadnout, jaký je čeká rok – vznikla tak řada pranostik.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto\: archiv autora