STARÁ ŠUMAVA: Žluté nebo šedivé úterý
Celý předvelikonoční pašijový týden vděčí za své pojmenování pašijím, což jsou biblická vyprávění, kterými si lidé připomínají utrpení Ježíše Krista. Pojem pašije je odvozen z latinského passio, což znamená právě utrpení. Jednotlivé dny, které bezprostředně předchází Velikonočnímu pondělí mají svůj význam.
Někdy zvyky konané v ten příslušný den mají kořeny v lidových tradicích, jindy v křesťanství, ale většinou se navzájem prolínají. Nejinak tomu je i u šedivého nebo žlutého úterý. V kostelích je v Šedivé, či žluté úterý klid, nedějí se žádné speciální obřady. Podle některých výkladů se odvíjí od toho, že se po vymetení nepořádku a umytí oken do našeho domu opět dostanou paprsky slunce. A právě světlo a slunce tato jásavá barva symbolizuje. V tento den bylo nejdůležitější vymést z domu všechny pavučiny a vůbec uvést všechno po zimě zase pěkně do pořádku.
Ono uklízet takhle před Velikonoci mělo i svůj zcela praktický význam. Po Velikonocích již totiž většinou začaly naplno práce na poli a kolem domu a na pořádný úklid domu, jak se říká „z gruntu“, už pak prostě nezbýval čas. Lidé měli zcela jiné starosti a potřebovali si zajistit dobrou úrodu a obživu na celý příští rok. Nebylo času na to zaobírat se mytím oken, smýčením koutů a bílením. Tato předvelikonoční doba byla k úklidu vlastně i docela praktická.
V některých krajích se můžeme také setkat s označením žluté nebo tlusté úterý. Vždy se však jedná o jeden a ten samý den. Označení žluté v sobě nese světlo, slunce a zlato. Žlutá barva také symbolizuje zralost, věčnost, rozum, úctu a vznešenost. Proč je však většinou označováno jako úterý šedivé nedokážeme s jistotou říci. Za to označení tlusté úterý je neodmyslitelně spjato s jídlem. V křesťanském pojetí bylo úterý posledním dnem, kdy se člověk mohl do sytosti najíst. Následující dny před Velikonoci byl totiž dodržován přísný půst.
Protože tento den byl posledním, kdy se mohlo podle tradice hodovat, tančit a pít, často se na vesnicích konaly veselice a různá sousedská posezení. Avšak podle pověr se všichni směli veselit pouze do půlnoci. Ten, kdo totiž přejídání, pití a tancovačku přes půlnoc protáhl se měl mít na pozoru. Tomu se totiž podle pověry poté začal zjevovat zelený čert a dotyčného chodil strašit. Tento den patří domácím skřítkům a tak jestli doma nějakého máte (a víte o tom), tak mu dejte trochu mléka nebo nechte na talířku kousek chleba.
Existuje pověra, že nalezení tento den, dokonce i jedné (nejmenší) mince, přinese nálezci neštěstí – obecně se lidé raději vyhýbali kontaktu s penězi vůbec. Obávali se totiž, že by se člověk, který by v úterý přijal nebo utratil peníze, mohl dopustit nepoctivého činu podobného Jidášovi.
Východní církve připomínají prokletí neplodného fíkovníku, který představuje židovský národ. Neplodný strom, který se před Kristem pyšnil bohatým listím, nechal uschnout. Spasitel chtěl svým učedníkům objasnit příčinu a neodvratnost zkázy Izraele. Židé vyznávali Boha, a tím se lišili od všech ostatních národů. Hospodin jim ve zvláštní míře projevoval svoji přízeň a oni si mysleli, že jsou spravedlivější než všichni ostatní. Zkazila je láska k světu a touha po bohatství. Chlubili se svým poznáním, a přitom neznali Boží požadavky. Židovské náboženství se svým velkolepým chrámem, posvátnými oltáři, knězi v mitrách a působivými obřady oslňovalo, chyběla mu však pokora, láska a dobrota.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora