Z ARCHIVŮ A KRONIK: Šnyt a Karel Čapek
Nejlepší vzorek piva, host nejlépe ochutná a hlavě ucítí chmel a slad. Do nakloněné sklenice jemně nařízneme malý objem pěny pomalým pootočením. Poté kohout otevřeme na maximální průtok a sledujeme, jak pivo bez turbulencí stéká po stěně sklenice. Jakmile pěna dosáhne 2/3 sklenice, celý proces ukončíme ladným a rychlým uzavřením kohoutu. Zbylá 1/3 slouží právě k nadechnutí aromat. Na zdraví!
Představte si, že za sebou máte příjemný večer ve vaší oblíbené hospůdce. Poseděli jste s přáteli, popili dobrého piva a už už se chystáte zvednout. „Ne ne, díky pane vrchní“ říkáte, „další už si nedám.“ Jenže stále máte chuť svlažit rty dobrým pivem. Velké nechcete, na malé babské to není, tak si dáte šnyt! Hladinka, šnyt, mlíko a čochtan. Víte, co to je? Řeč, kterou se mluví v hospodách, kde výčepní rozumějí pivu.
Styl čepování totiž ovlivňuje chuť piva. Šikovný výčepní vám může během večera nabídnout čtyři různé chutě i přesto, že mu z pípy pořád poteče jeden druh piva. Šnyt neboli košt si dopřává výčepák po naražení nového sudu, aby si ověřil jeho kvalitu. Dřív býval oblíbený u štamgastů, kteří si ho dávali před odchodem z hospody domů a dnes se znovu vrací mezi pivní znalce.
Šnyt jak známo patří mezi míry duté; není to půllitr ani malé pivo, nýbrž míra toliko přibližná. Malé pivo si dávají nepijáci; piják piva, když se nechce napít, nýbrž toliko se zavlažit, nedá si třetinku, za niž by se jaksi před celým světem styděl, nýbrž šnyt. Šnyt je půllitr, ale nenapěchovaný, s pěnou do půl sklenice; záleží na dobré vůli hospodského, kolik té pěny do půllitru nadělá. A právě z toho vznikl aktuální problém šnytu. Jde totiž o dlouhý boj hostinců s pivovary; a protože se pivovary nechtějí dát, hrozí šenkýři, že zruší šnyty, jelikož prý na nich prodělávají, a že budou prodávat jen pivo do poslední kapky odměřené jako chemikálie ve zkumavce. To tedy by znamenalo konec šnytu, míry neurčité a přesně neodměřené; a dobří pitci v hospodách by nemohli hlaholit, že si dnes už žádnou nedají a jdou do hajan, a pak se obměkčit a říci: “Tak pane vrchní, ještě jeden šnyt.” Pijákům by chyběla ta poslední krůpěj na rozloučenou, které se říkalo šnyt. Ale žádné strachy: mnoho z věcí, které nám hrozí, se nesplní. Ani šnyt nezanikne, neboť s ním by zmizel oblíbený přechod a kompromis mezi “dát si jednu” a “nedat si už nic”. Šnyt je aspoň něco víc než nic, i když to není plná sklenice. A proto se udrží jako většina kompromisů.
Karel Čapek – Lidové noviny 18. 4. 1936
Dnes bychom mohli konstatovat, že šnyt už asi zanikl. Většina hospodských už ani neví co to je, a kdybyste šnyt chtěli, nemají na něj kalkulaci. Některý výčepní vám ho udělá, vždy se ale jedná buď o výjimečnost pivnice, nebo dobrou známost s výčepním. Šnyt je dnes už spíše věcí nevšední, než všední o které píše Karel Čapek. A přitom je to nejlahodnější hlt na konci vydařeného večera.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora