STARÁ ŠUMAVA: Druhá postní neděle
Druhá neděle postní je v katolické praxi nazývána Reminiscere, podle prvního slova vstupní antifony Reminiscere miserationum taurum (Rozvzpomeň se na své smilování), která se váže k tomuto dni. Někdy se tato neděle označuje jako samometná. Alternativní název sazometná odkazuje na činnosti, které se během této neděle prováděly.
Postní období nebylo určeno jen očistě těla a duše, sloužilo také k důkladnému úklidu domácnosti a přípravě celého hospodářství na nový zemědělský cyklus. Během sazometné neděle se tedy, jak už sám název napovídá, vymetaly komíny, čistila se kamna a pece od sazí, bílily se světnice i maštale. Už svým názvem evokuje smíčení, čištění a pulírování, kterému se více či méně dobrovolně hospodyňky věnovaly. Na vesnicích se toho dne scházeli hospodáři a nad miskou pražmy domlouvali postup jarních hospodářských prací. K pohoštění jim ženy chystaly dávný postní pokrm ,,pražmo“. Bylo to jídlo upravené z nedozrálých zrn obilí, z upražených i neopálených klasů. Naši předkové obilné klíčky většinou před pražením olámali, aby se teplem neznehodnotili a přidávali je do jiných již hotových jídel, např. do polévky „praženka“, kterou lze z rozemleté pražmy připravit. Protože nedozrálé obilí se již několik desetiletí nepraží, místo praženky se připravuje oukrop, česneková polévka.
Na tuto neděli se v některých krajích pekly koláče slazené medem, které mají černé mazání – mák nebo povidla. Pražmo zapíjeli řídkým postním pivem nebo režnou, která se pálí z obilí, čímž vzdávali úctu obilí, úrodě a zemi. Pokrmy i nápoje konzumované v této postní neděli jsou připravovány ze zrn, která jsou symbolem úrody a lidé jim tak vzdávali úctu, potažmo i úrodné zemi. Úctu zemi by měl vzdát každý, i když nemá pole, protože všichni jíme chléb a všichni využíváme plody země.
Další jídlem byl kočičí tanec. Opět jde o pokrm z luštěnin a obilí. Nejčastěji to byl hrách a kroupy, ale také rýže a čočka. Hospodyně obě hlavní složky máčely a pak každou uvařily zvlášť. Nakonec je ochutily většinou tím, co bylo po ruce, ale nechyběla sůl, na oleji osmahnutá cibulka a česnek, případně sušené bylinky jako majoránka, petrželová nať a libeček.
Během půstu lidé používali jen velmi málo tuku, prim na stole hrály nejrůznější kaše z obilí, zrnin, luštěnin a zeleniny. Z kaší, které se nesnědly, hospodyně spíše než pekly, sušily placky, které strávníci přikusovali k polévkám. Žebrácké buchty. Pečivo v době půstu bylo chudé, úsporné a proto ho lidé nazývali žebrácká bída, chudí rytíři, pekařská bolest a podobně.
Vdolky z obyčejného kynutého těsta zadělaného z tmavé režné mouky se pekly v troubě nebo na suchém plátu a daly se sotva polknout. Proto je hospodyně přelévaly horkým mlékem s troškou medu a vznikl tak pařenec.
Zdroj: Čeněk Zíbrt – Veselé chvíle v životě českého lidu.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora