Z ARCHIVŮ A KRONIK: Husova skalka
Vydejte se s námi po stopách Jana Husa cestou, kterou mladý Jan chodíval od svého rodného domu v Husinci do školy v Prachaticích. Husova skála je spojena s pověstí, že tudy chodíval pozdější náboženský a sociální reformátor Jan Hus (asi 1370 – 1415) ve svých chlapeckých letech do a ze školy v Prachaticích; jakkoli se tato tradice zdá být pouhým fantazijním výtvorem lidové slovesnosti, není bez opodstatnění.
Jan Hus nepochybně získal již v dětství kvalitní vzdělání a prachatická škola byla široko daleko jedinou institucí, která mu je mohla poskytnout, a Husova skála se nachází prakticky přímo naproti někdejší tvrzi Hrádek vystavěné v polovině 14. století na levém břehu na jiné, podobné skále, přičemž můžeme s jistotou předpokládat, že tady existoval brod, který využívali i pěší bydlící.
Jan Hus s láskou vzpomínal na svou rodinu, zvláště na svou matku, která mu byla vzorem čisté zbožnosti: „A matka má naučila mne řiekati: Amen tak Bóh daj.“ Od 80. let 14. století vodila pak svého synka do školy v Prachaticích. Cestou vždy několikráte poklekla a modlila se za něho k bohu.
V mládí svém navštěvoval, jak známo, Jan Hus učení v nedalekých Prachaticích. Hned za posledními husineckými staveními, jdouc při toku Blanice, míjeli skalku, kde mladý Jan často odpočíval.
Když sestoupí chodec, jdoucí z Prachatic do Husince, z lesa do údolí Blanice, přijde po drahách k výběžku skály, ležící na pravé straně, která dosud se nazývá v ústech lidu skalou Husovou. Tam prý odpočíval a četl mladý žák Jan, kdykoliv se z Prachatic v létě domů ubíral a jak míval opřenu hlavu o skálu, vypravuje se pověst, otiskla se do kamene podoba jeho hlavy. Až donedávna se to staleté znamení ukazovalo, vyskytl se však nějaký horlivý Husův ctitel nebo zuřivý Husův nepřítel a zkazil úplně dřívější podobu ve skále. Chtěje totiž uloupnouti si kousek kamene, použil k tomu dláta a kladiva a neobratností svou zničil dřívější podobu ve skále úplně. Celé místo jest nyní černé kouřem od ohňů mládeží zde pálených.
Také jiná pověst se ještě udržela mezi pamětníky: Za jedné velké bouře odpočíval Jan Hus, jda z Prachatic ze školy, pod touto skalou, když blesk právě do jalovcového keře naproti skále udeřil a tento se vzňal. Janovo matka, majíc obavu, aby se při bouři nic nestalo, šla mu naproti a zastala jej, jak sedí pod zmíněnou skalou zamyšlen a dívá se na hořící keř. Na otázku: proč nepospíchá domů, poukázal mladý Jan na hořící keř, řka: Vidíš, tak jak tento keř, tak já ohněm z toho světa sejdu.
Předpověděl si snad Hus svou smrt?
A ještě poslední pověst.: Mistrovy šlépěje. Na staré cestě z Husince do Prachatic jsou v údolí potoka veliké balvany. Jeden kámen plochý má v sobě dvě šlépěje vtištěné. Tudy totiž chodíval Jan Hus a od něj je ten kámen vyšlapán.
Zdroj: Okresní státní archiv Prachatice, František Mík, karton 4 Mistrovy šlépěje Václav Krolmus, Zápisky 1860, rukopis
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora