STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Popeleční středa
Pomni, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš.
Obřad žehnání popela pochází z 11. století a oblékání kajícího roucha a sypání popelem je praxe známá nejen ze Starého zákona, ale i z antiky. V prvotní církvi ti, kdo se provinili těžkým hříchem, museli podstoupit veřejné pokání, které začínalo právě v postní době, původně v pondělí po první neděli postní, později na Popeleční středu.
Kajícíníci se oblékali do kajícího roucha a posypávali se popelem. I když se tato praxe veřejného pokání na konci prvního tisíciletí vytrácela, papež Urban II. doporučil roku 1091 zachovat obřad sypání popelem všem místním církvím. Mužům byl sypán popel na hlavu a ženám se dělal popelem kříž na čele. Předpis o tom, že pro získání popela, symbol smrti a nicotnosti, mají být použity palmové ratolesti z minulé Květné (Palmové) neděle, pochází ze 12. století.
Ať už jste věřící, nebo ne, asi víte, že jaro, respektive dobu před Velikonocemi měli naši předkové spojenou s odepíráním si pozemských radostí a s postním obdobím. Mělo to své náboženské vysvětlení, ale i praktický základ: Na sklonku zimy a začátkem jara docházely zásoby potravin, slabší jedinci mnohdy zemřeli kvůli nedostatečné výživě. Všichni lidé svorně vyhlíželi jaro a první rostliny a mláďata, která by se dala sníst.
Pro věřící křesťany je začátkem tohoto období Popeleční středa, která nemá přesné datum, ale odpočítává se od Velikonoc.
Původně startovalo postní období 6. neděli před Velikonocemi, ale někdy v 6.–7. století byla zavedena Popeleční středa proto, že se v neděli křesťané postit nemuseli. Vlastní půst tak trvá 40 dní, ačkoliv je Popeleční středa 46 dní před Velikonocemi. Pro křesťana platí na Popeleční středu přísný půst, tedy zákaz masa a jen jednou za den se může najíst dosyta. Samozřejmě malé děti, staří a nemocní tak přísný půst nemají, dodržují zákaz masa, ale mohou se najíst dosyta vícekrát denně. Půst není jen újma od masa, ale prostě si máme odpustit něco, co máme rádi.
Na Popeleční středu můžete na ulici potkat lidi s šedivým křížkem na čele, to je popelec neboli symbol kříže, který se věřícím uděluje v kostele. Tento rituál křesťanům připomíná, že každodenní starosti, touhy a problémy jsou vlastně jen pomíjivou pěnou dní, stejně tak honba za slávou či bohatstvím a úspěchem. Katolický kněz dělá věřícím kříž na čelo z popela a přitom říká: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ a druhému za ním stojícím v řadě: „Čiň pokání a věř evangeliu.“ A tak to střídá dokola. Je to připomínka naší pomíjivosti, která může být úlevná v tom, že vlastně spousta starostí a trápení je zbytečná. Věřící tak před Bohem zároveň vyjadřují i svou kajícnost a „sypou si popel na hlavu“ za svůj mnohdy špatný život a své hříchy.
Popel na popelec se získá tak, že se spálí větvičky, které se světily o rok dříve na Květnou neděli (poslední neděle před Velikonocemi). Na jihu se pálí olivové a palmové ratolesti, u nás ve střední Evropě pak větvičky jívy, kterým se říká kočičky. Křesťané je uchovávají přes rok doma, pak se spálí a na Květnou neděli si vysvětí nové.
Zdroj: ADAM, Adolf. Liturgický rok; historický vývoj a současná praxe. Praha: Vyšehrad, 1998. ISBN 80-7021-269-1. Kapitola Popeleční středa, s. 102.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora