STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Prachatické divadlo
Divadlo je nedílnou součástí lidského života. Jeho historie sahá hluboko do minulosti a významnou část tvoří divadlo ochotnické neboli amatérské. První divadelní představení se hrála již ve druhé polovině 16. století. Nejstarší písemný doklad se dochoval z druhé poloviny 16. století. V zachovaných městských účtech z roku 1561 se můžeme dočíst: „ … od komedie recitování dali bakaláři Janovi z lásky 2 kopy grošů.“
Uvedený bakalář Jan byl s největší pravděpodobností totožný s Janem Veverýnem, který se připomíná v Prachaticích ještě v roce 1562. Ze stručného zápisu z roku 1561 se již dnes nedozvíme, která divadelní hra byla tehdy v městě provozována. Další doklad se zachoval z roku 1570. Uvádí, že 8. září: „ … oficiálům školním za náklad, kterej učinili na recitování Comedie o Zuzaně a za pivo u Koníka s hostinskými, kteří se k té Comedii propůjčili, vypité, dáno Melicharovi, správci školnímu, od pana purkmistra a pánův 3 kopy.“
Komedie o Zuzaně patřila v 16. století k velmi rozšířené divadelní hře a byla sehrána v řadě českých měst. V Chebu se hrála v roce 1538, v Praze v roce 1543 a v Trutnově v roce 1570. Byla oblíbena ještě v roce 1614. Z konce 17. století se zachovala další písemná zpráva o divadle v Prachaticích.Na Velký pátek 1691 kantor prachatické městské školy Jan Jindřich Rataj sehrál se svými žáky divadelní hru neznámého obsahu a názvu. Vzhledem k tomu, že divadlo sehrálo na významný církevní svátek, lze vyslovit domněnku, že se jednalo o divadelní hru náboženského obsahu, která se vázala k velikonočním náboženským obřadům.
První záznamy o hraní divadla v Prachaticích se dochovaly z doby kolem roku 1819, kdy byl ochotníky využíván sál ve staré radnici. Ten roku 1832 vyhořel a poté divadelní aktivita skomírala. V roce 1869 byla postavená nová radnice a v ní v zadní části sál určený pro divadlo, který však byl následně využíván pro jiné účely, hlavně k plesům. V roce 1876 zde bylo studenty a členy hasičského sboru přistavěno provizorní jeviště. Obec věnovala dříví zdarma. Hrálo se na něm až do roku 1881. Vydatným impulsem pro vznik divadelního sálu v Prachaticích bylo ustanovení amatérského divadelního souboru. V jarních měsících roku 1881 byla podniknuta přestavba domu č. p. 2 a 3 na prachatickém náměstí.
Na Pražském hradě bylo v roce 1820 zřízeno divadlo nákladem 900 zlatých. Po určitém čase přestalo vyhovovat a bylo prodáno v dražbě, při které jej získal pražský purkrabí hr. Chotek za 40 zlatých. Chtěl prodat jeviště a kulisy některému českému městu. Krajský úřad v Písku se obrátil na řadu jihočeských měst (Vodňany, Vimperk,Strakonice) se žádostí, zda by některé nechtělo rozšířit svůj inventář o divadelní rekvizity. Kromě mnoha záporných odpovědí projevila zájem pouze dvě jihočeská města – Písek a Prachatice. Rozměry píseckého divadla však neodpovídaly a jeviště nakonec získaly v roce 1840 Prachatice. Prachatičtí nejprve žádali o snížení ceny ze 40 zlatých na pouhých 30 zlatých, ale této jejich žádosti nebylo vyhověno.
V roce 1840 se vydal prachatický měšťan Bartoloměj Geistlich a povozník Spannbauer z Českých Žlebů na dalekou cestu do Prahy. Tato jejich “služební cesta”trvala celkem 9 dní a výdaje spojené s cestou dosáhly peněžní částky ve výši 15 zlatých.Dovezené jeviště a kulisy byly dočasně uloženy v budově městské radnice, avšak nebyly dlouho využity. Ještě v roce 1848 se krajský úřad v Písku dotazoval, proč jeviště dosud neslouží svému účelu. Prachatický magistrát se vymlouval na následky zhoubného požáru v roce 1832 a na nedostatek finančních prostředků k provedení vnitřních úprav budovy pro divadelní účely. Prachatičtí měšťané vyslovili ochotu prodat jeviště po jeho ocenění některému jinému městu.
V průběhu druhé poloviny 19. století sehrály některé německé a české divadelní společnosti v Prachaticích svá představení, přesto byl stále pociťován nedostatek vhodného vyhovujícího prostoru.V roce 1876 několik členů německého sboru dobrovolných hasičů v Prachaticích společně s několika studenty začalo hrát pravidelně divadelní hry. Byl vytvořen divadelní výbor a v zasedání městské rady 5. prosince 1876 bylo rozhodnuto o výstavbě stálé divadelní scény. Město darovalo potřebné dříví a měšťané přispěli dobrovolnými dary na zřízení jeviště a pořízení kulis.
Dne 11. dubna 1877 se poprvé hrálo na prachatickém náměstí v nových prostorách první divadelní představení. V jarních měsících roku 1881 byla provedena přestavba domů č. p. 2 – 3 na prachatickém náměstí. V zadní části bylo umístěno městské divadlo, ve kterém se naposledy hrálo 10. května 1881 a potom byla činnost dočasně přerušena.V zasedání městské rady dne 31. srpna 1882 bylo rozhodnuto provést další přestavbu budovy městského divadla. Její provedení bylo svěřeno prachatickému staviteli Rudolfu Moserovi a malířskou výzdobu měl zrealizovat akademický malíř Antonín Messner.
Práce na přestavbě městského divadla rychle pokračovaly a již dne 5.ledna 1883 se konalo slavnostní otevření prachatického městského divadla. Celkové peněžní náklady na jeho přestavbu činily 2.781 zlatých 89 krejcarů. Městské divadlo sloužilo především pro potřeby prachatických bohatých Němců. Příslušníci české národnosti do něho přicházeli pouze výjimečně a ani nemohli pomýšlet na to, že by v něm hráli české divadlo.
V roce 1881 byla v Prachaticích otevřena česká soukromá škola Ústřední matice školské. Škola získala v roce 1882 právo veřejnosti. Učitelé a žáci této školy připravovali k vánočním svátkům 1883 sehrání české divadelní hry s názvem Budečské jesličky.Tehdejší řídicí učitel Vincenc Šofferle si dokonce dovolil požádat představitele města o propůjčení městského divadla. Purkmistr města Prachatic MUDr. Arnošt Mayer sice žádosti vyhověl, ale k tomuto příznivému rozhodnutí nevedla jeho a další členy městské rady žádná náklonnost k české menšině. Spíše všechny překvapila troufalost Čechů.
V německých časopisech se začínaly objevovat články o Prachaticích. Tak např.Krummauer Volkszeitung napsal, že se již těší na to, co asi hrstka českých nádeníků, ševců, krejčí, podruhů a sedláků v dřevěnkách a v šerce bude dělat v prachatickém městském divadle. Dne 6. ledna 1884 se shromáždilo v městském divadle početné obyvatelstvo nejen z města, ale i z blízkého i vzdálenějšího okolí. Samozřejmě, že nechyběli ani zvědaví Němci. K překvapení všech se ukázalo, že děti českých nádeníků a podruhů mají stejné schopnosti jako děti německých rodičů. Výsledek jejich vystoupení znamenal nejen finanční, ale i morální přínos. Německé noviny mlčely, protože se neměly již k čemu vyjádřit.
Ve školní kronice čteme tato slova:„Jásot zněl z hrdel malých pěvců, z nichž 12 z opatrovny bylo, jásot a potlesk byl dětem odměnou od četně z blízka i z dáli shromážděného obecenstva. České děti zpívaly pro chudé z Prachatic bez ohledu na národnost, než zástupcové města ani tuto se nedostavili. Hrubý příjem obnášel 73 zlatých, z nichž 21 zlatých fondu městských chudých odevzdáno.“ Nebezpečí národnostního útlaku si velmi brzy začala uvědomovat česká buržoazie, která chtěla především čelit zvyšujícímu se germanizačnímu náporu organizováním společenského a kulturního života v Prachaticích.
Několik vlastenecky smýšlejících Čechů založilo v roce 1882 Českou Besedu, která zahájila svou činnost po schválení předložených stanov dne 1. dubna 1882. Česká Beseda pořádala přednášky,večírky s vlasteneckými deklamovánkami, taneční zábavy s kulturním programem,plesy a vycházky do okolí. Někteří její členové vystupovali v divadelních představeních,která se hrála ve spolkové místnosti. Dne 2. srpna 1891 sehráli členové České Besedy v Prachaticích známou divadelní hru Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák. Potom následovaly další divadelní hry. Když v roce 1892 Česká Beseda žádala představitele o propůjčení divadelního sálu, byla jejich žádost zamítnuta bez udání důvodu.
Divadlo využívali jak místní ochotníci, tak kočovné společnosti, jako například Zöllnerova nebo Čížkova společnost a další, které zde pravidelně hostovaly. Po vzniku Československa založili Češi ve městě ochotnický spolek, jehož ustavující valná hromada se konala 15. listopadu 1928 v Národním domě. První představení tohoto spolku, hra Muži nestárnou od Jana Patrného, se odehrála na jevišti městského divadla 16. ledna 1929. Budova byla zprvu udržována stálými opravami, úpravami a menšími přístavbami, ale v pozdějších letech, zvláště za druhé světové války zchátrala tak, že hrozila zřícením. Následně prošla mezi lety 1949 až 1951 rekonstrukcí. Byla vybavena novým schodištěm, šatnami, toaletami a vestibulem. Stropy byly renovovány. Byla přistavěna nová budova pro zázemí divadla se skladištěm, šatnami pro herce a bytem domovníka. V lednu 1952 byla opravená budova předána do užívání veřejnosti. Náklady na rekonstrukci dosáhly výše 1 113 396 Kč.
V roce 1955 převzalo správu instituce Dům osvěty v Prachaticích. V roce 1960 se přikročilo k dalším pracem, ve kterých byly vyměněny podlahy, renovováno jeviště a instalována nová elektroinstalace. Divadlo bylo znovuotevřeno 6. července 1961. Velká rekonstrukce interiéru byla provedena v letech 1974 – 1980 (projekt SÚRPMO). Slavnostní otevření se konalo v listopadu 1981.
Poslední velká rekonstrukce proběhla mezi lety 2009 až 2010 podle návrhu architektů Lukáše Velíška, Jakuba Havla, Lukáše Burdy a Jana Oppelta z Architektonického atelieru Aleš. Rekonstrukce se exteriéru dotkla pouze okrajově, když byl zmodernizován vstup. Řešila se hlavně modernizace budovy včetně osvětlení a ozvučení. V sále byl obnoven zakřivený balkón, jehož poprseň je osazena světelným panelem, a sál byl obložen v tmavé barvě.
Zdroj: Státní okresní archiv Prachatice – Archiv města Prachatice, registra příjmu a vydání obecních peněz z let1561 – 1562, MENČÍK., Ferdinand. Příspěvky k dějinám českého divadla. Praha: Česká akademie císaře FrantiškaJosefa pro vědy, slovesnost a umění, 1895. ŽÁKOVÁ, A., STARÝ, V., SLAD, J., BAŠTA, A., NĚMEČEK, J. Almanach z dějin ochotnickéhodivadla v Prachaticích. Městské kulturní středisko Prachatice, 1983.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora