Z ARCHIVŮ A KRONK: O nitěných knoflících
Tradiční nitěné knoflíky není třeba dlouze představovat, známe je jistě každý jako nedílnou součást ložního povlečení. Ano, obyčejný knoflík. Přitom knoflík je tak důležitý, vždyť díky němu nám nepadají kalhoty, vždyť díky němu nám košile padne jako ulitá, díky němu nám není v zimě zima, protože spojuje kabát v jeden celek, díky knoflíčku na blůzce si hrajeme s muži, díky knoflíku, který nám ulétne pláčeme nad naší váhou … ach ten knoflík, nedoceněný sirotek.
Evangelická sestra Berty Boullaire z holandské církevní školy Wees&Weis z Zeistu v Čechách obdivovala obratné ruce žen u podušky, jež vytvářely paličkované krajky. Právě toto řemeslo bylo nejméně placené. Chtěla tyto krajky prodat přátelům v Německu, ale bratru Schmidtovi se to nezdálo dost reálné, a tak přišla sestra s jiným nápadem. Z podnětu sestry Berty Boullaire pomohli zástupci firmy Wees&Weis naučit místní tkalce a krajkářky šití nitěných knoflíků a exportovat jejich rozšířenou produkci. V roce 1874 se tento unikátní textilní sortiment se v Čechách začal vyrábět zásluhou evangelického kazatele bratra Eugena Schmidta, který vedle pastorálních služeb projevil zájem o obtížné sociální poměry drobných řemeslníků a dělného lidu. Tato církevní organizace potřebovala nové výrobce nitěných knoflíků pro anglický a zámořský trh.
V zimě zhotovují místní lidé podomácku nitěné knoflíky. Z výchovného hlediska je nutno toto zaměstnání označit za zavrženíhodné, neboť jsou k němu přinucovány nedospělé děti, jejichž prstíky jsou pro ten účel ovšem nad jiné obratnější, zato se přitom stávají už v útlém věku krátkozrakými a dýchavičnými. Místo, aby se proběhly, od rána do noci se hrbily nad prací, natáčely nitě na kroužky a nitěné knoflíky pak je obšívaly. Šily i ve škole pod lavicí, jen aby bylo na chleba a babky nitěné knoflíky nosily do sběrny. Traduje se, že snad výrobu zavedla Marie Terezie, aby „pomohla chudým“ právě v oněch podhorských oblastech, ale to je jen ústní podání. Knoflíky se vyráběly především v zimě, podomácku a touto činností se zabývaly převážně ženy.
Šít nitěný knoflík byla těžká a namáhavá práce. Zhotovovaly se převážně v zimních měsících, protože nebyla práce na poli. Knoflíky se šily bavlnou. Šičky si dělaly různé pomůcky, například v podobě rysky na stole, která sloužila k odměření délky nitě na jednotlivé velikosti knoflíků. Dalším pomocníkem bylo jednoduché prkénko, to mělo na jedné straně hřebíček, který se podle velikosti knoflíku posouval a tím určoval délku nitě. Takto naměřená nit se navíjela na kovový kroužek, následně prošívala, poslední fází šití bylo samotné obšívání kroužku. Aby se nit z kroužku nesmekala, daly kroužek na plech, posypaly jemně rozdrcenou kalafunou a nechaly na plotně nebo v troubě roztéct.Tím se vytvořil na kroužku povlak, který držel nit.
Kroužky na knoflíky se vyráběly primitivním způsobem. Drát se stočil do spirály, ta se po délce rozřízla a kroužky se sletovaly. Knoflíky se vyráběly po domácku. V této době se vyráběly jen knoflíky ručně šité, a to loukoťový a věnečkový knoflík. K velkému rozmachu výroby došlo po 1. světové válce kolem roku 1929. Výrobanebyla jen ruční, ale i strojová.
Mezi strojové knoflíky patřily dvoudírkové, které se skládaly na ručních lisech z plechového tělíska s lepenkovou vložkou a byly obaleny plátnem. Další druh sokol se také skládal na ručním lisu z plechového tělíska, papíru a plátna. Střed byl vyplněn vložkou. Druh viktoria se vyráběl na natáčecích strojích.Kroužek obtočený nití se jemně proštepoval. V tomto období se již razil kroužek lisem z pozinkovaného plechu v tabulích. Po 1. světové válce vznikl nový druh knoflíku orion. Byl to kroužek obalený plátnem, obtočený slabou nití a proštepovaný po obvodu až ke středu. Za 2. světové války bylo u druhu orion nahrazeno plátno papírem, později se přejmenoval na star.
Zdroj: Hatlák. Vladimír. Domácí průmysl na Moravě. Revue Mor.-slezská. 1906, č. 5 (duben), s. 158 – 161. Sirůčková, Šárka. Dějiny knoflíku. Publikováno v Art & Antiques : váš průvodce světem umění 1213-8398 ,Roč.6, č.9 (2007) ,s.62-63 : 6 barev. obr.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora