STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Prachatická sgrafita
Největší rozkvět města Prachatice je spojen s vládou Viléma z Rožmberka v 2. polovině 16. století, kdy ve městě také vnikly všechny výpravnější figurální výzdoby domů. Renesanční fasády vtiskují městu Prachatice exotický a vzácně slohový charakter. Je srovnatelný jen s několika málo místy v České republice.
Reprezentativní průčelí mnoha měšťanských domů jsou vyzdobena renesančními malbami a figurálními sgrafity, výzdoba dalších je tvořena psaníčkovými (iluzivně diamantovými) nebo sgrafity ornamentálními a další nástěnné malby se dochovaly uvnitř některých domů. Pokud se budete chtít kochat uměním pod širým nebem, vydejte se na procházku centrem Prachatic.
Výzdobu místních budov během 16. století prováděli zkušení řemeslníci. Nešlo o výzdobu nijak levnou, ale majitelé domů na náměstí si ji mohli dovolit. V mnoha případech byla totiž hlavním účelem dekorací jejich společenská reprezentace. Figurální sgrafita měla zároveň i vzdělávací charakter. Jednotná tématická koncepce chiaroscurových maleb s vůdčí myšlenkou spravedlnosti řadí prachatickou radnici mezi významné evropské radní domy.
Stejně záležet si dali měšťané i na svých sídlech, jejichž výstavnost jim dodávala důstojnosti.Fasády domů také většinou zdobila módní sgrafita.Bohatost jejich námětů můžeme obdivovat například na zobrazení bitevní vřavy na Rumpálově domě, na alegorických postavách panovníků Syttrova domu, které jsou dílem prachatického měšťana Šebestiána Hájka, a na dalších stavbách ve městě. Interiéry domů byly zařizovány s větším přepychem a s ohledem na pohodlí majitele. Hlavními tématy figurálních sgrafit jsou biblické výjevy, dále významné osobnosti náboženské reformace 16. století, ale zastoupeny jsou také antické motivy nebo osobnosti dobové politiky.
Často jde o jednorázové výjevy. V některých případech je ale do souvislé řady obrazů zakomponován příběh některých biblických knih. Jde pak vlastně o renesanční biblický komiks, který má konkrétní děj, konkrétní hrdiny, má svůj začátek i konec.
Jednoho obrazu si všimněte všichni, kdož zavítáte do Prachatic. Úplatný soudce přijímá boháčův dar, soudě chudého, ale kostlivci ruka trestá vzápětí jeho skutek. Abychom nebyli na pochybách, je tam jadrně napsáno:
Kdož pro dary krziwie saudíss chudého
Wytrhnu tie z soudu y z lidu meho
Nemuziete prawa osudu zbyti
Gehoz co živo gest němuž ugijti.
Vedle svádí smrt soudce s boháčem před zraky chudého. Na místě práva má býti spravedlivě, byť přísně souzeno:
Bohatý wida zle wihne se,
Chudý przed se jda v sskodu uvaíj se,
Prawem každý newinny bywa dawen.
Skrz dary winny bywa pomsty zbawen.
Prawo pawučinie se przirownawa
Giž brauk prorazj, musska w nj zustawa.
Město, vzniklé na Zlaté stezce, má dodnes i po velikých požárech mnohé památky renesanční hojnosti, ale zlatá jeho doba je ta tam. Jen po desáté hodině večerní se každodenně rozezní zvon na svatojakubské věži vzpomínavým zněním, vyvolávaje od pasovské strany krosnaře a soumary, obtížené solí. Žádná politická konstelace neměnila v minulosti ničeho na obchodních vztazích, z nichž bohatla obě města…
A ještě pověst: Rožmberský alchymista. Rožmberský dvůr za časů pana Viléma praskal doslova ve švech. Množství malířů, básníků i alchymistů si zde podávalo dveře. Leonard Vyšperk to vyšpekuloval jinak. S vladařem krumlovským byl na dobré noze, ale uchránil se od jeho všetečných pohledů tím, že se ubytoval v Prachaticích. Seděl zde v domě pánů z Růže, z něhož se občas linul podivný dým. A jako dým se jednoho dne ztratil i pán z Erbachu, když došly rožmberské peníze a zlato se nepodařilo vyrobit.
Zdroj: Ladislav Stehlík – Země zamyšlená, Rožmberský alchymista Martin Stejskal, Labyrintem tajemna…1991
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora