STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Stará radnice v Prachaticích
Obraz Prachatic je ostatně pokaždé jiný a vždycky jinak přitažlivý podle toho, odkud se na to město díváme; jinačí pohled na ně je od severu, jinačí od východu či od jihu; když tak například vystoupíme cestou k městskému hřbitovu, dojdeme posléze až k výšině, odkud je najednou vidět do čtyř navzájem oddělených údolí, z nichž každé jako by bylo světem samo pro sebe.
Šestnácté století se stalo pro Prachatice jako pro mnohá jiná města království zlatým věkem, v kterém se proměnily v kvetoucí a prosperující renesanční město. Stará radnice je pro město Prachatice nejvýznamnější renesanční památkou z roku 1571, reprezentující postavení měšťanstva, svědčí o tom, že Prachatičtí nelitovali finančních prostředků. Stará radnice je vyzdobena technikou tzv. chiaoscuro Což je italský název pro výtvarnou metodu šerosvit vznikající použitím kontrastů mezi světlem a tmou. Hlavní metodou šerosvitu je tedy modelování světlem.
Za pozornost určitě stojí malby, které jsou situované pod střešní římsou znázorňující 8 lidských cností, jimiž jsou: trpělivost, opatrnost, láska, spravedlnost, víra, naděje, statečnost a střídmost. Zajímavostí je, že na Nové radnici jsou naopak vyobrazeny lidské činnosti a povolání.
Nejstarší zpráva o budově radnice pochází z roku 1559, ovšem tato budova podle slov pramene, přestala obyvatelům pro svou obyčejnost vyhovovat a proto před rokem 1570 byla demolována a na náměstí došlo za účasti také italských řemeslníků k vybudování nákladné nové radnice. Nová radniční budova byla pojata velmi velkoryse, včetně její fasádní výzdoby. Bezpochyby zrcadlila nabyté sebevědomí a kulturu města.
Podobnou reprezentativní realizací byla také výstavba nové městské kašny v roce 1583, která stála uprostřed náměstí.63 ve středu kašny před radnicí pak stála a nadále stojí socha Spravedlnosti, která – stejně jako na dobových radnicích– měla jistě deklarovat jeden ze stěžejních ideálů a ideálních principů vzájemných vztahů mezi měšťany.
Stará radnice je tvořena dvoupatrovou palácovou budovou s hlavním křídlem do náměstí a dvěma jednotraktovými křídly do dvora. Po vzoru italských renesančních paláců jsou v přízemí malá zamřížovaná okna v šambránách, zatímco horní patra prosvětlují sdružená okna, propojená podokenními pásovými římsami. Objekt Staré radnice v Prachaticích byl vystavěn italskými mistry v letech 1570–71 na místě snad starší radnice. Výzdobu provedl malíř Jan Březnický. Radniční věžičku, kterou je možno vidět na Willenberově vedutě (1602), zapálil v roce 1707 blesk.
Požár postihl radnici vícekrát: v roce 1719, 1832 a 1843. Právě patrně tehdy bylo zvalbení střechy hlavního křídla na jižní straně nahrazeno štítem. Také byla snesena vížka v průčelí a celá radnice obnovena a přestavěn interiér. J. Faber zrekonstruoval poničené malby průčelí, hlavně pás pod římsou. Zadní, zcela nové křídlo bylo postaveno v roce 1872. Unikátní renesanční fasáda byla opětovně obnovována v letech 1909–10 a v r. 1976. Při stavebních úpravách v letech 1994–1997 byla provedena rekonstrukce renesančních arkád a podzemních prostor.
A ještě pověst: Hejkal za městem. Bývalo bohaté město Prachatice a bývali pyšní jeho měšťané. Jeden z nich se navíc oženil s bohatou a lakotnou vdovou. Sám se živil vinopalnictvím a měl k tomu velké hospodářství. Ve všem se však projevoval jeho skrblický duch. Přiorával meze tak do úzka, že se po nich dalo sotva jít. Posouval mezníky do polí sousedů, z nichž si nikdo netroufal stěžovat, neboť paní domu měla jazyk nabroušený jako dýku. Když měštěním zemřel, nemohla jeho duše najít klidu a musela chodit za trest po lukách a polích. Na zádech nosila těžký kamenný mezník a ozývalo se zoufalé volání: „Kam ho dám? Kam ho dám?!“ Jednou sem zabloudil brach, který v hospodě přebral. Náhle se ozval známý nářek. Opilec si zabručel po vousy: „Tak ho dej tam, kdes ho vzal.“ Tu se mrtvý zaradoval: „Děkuji ti, žes mne vysvobodil od tohoto trestu!“ Avšak opilec samou hrůzou vystřízlivěl a pádil hlava nehlava domů. Ani v posteli nenabyl klidu, a tak se vydal do kostela, kde slíbil Bohu, že už se sklenice ani nedotkne. Později všude, kde se ocitl, dával svůj příběh k lepšímu, hlavně těm, kteří lakotili anebo pili přes míru.
Zdroj: Jan P. Štěpánek podle K. Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Libri, Praha 2000 Renesanční sgrafitové a malované fasády domů v Čechách a na Moravě, s. 79 ad. Hejkal za městem. Václav Starý, Rukopis, Prachatice
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora