STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Prachatické náměstí
Městečko uložené v širokém údolí a dosud dobře zachované hradby uzavíraly staré jeho jádro před venkovním světem, jako by musely i dnes chránit hustě se tísnící štíty domů před nějakým nepřítelem. Brány s erby dávno vymřelých rodů se znamením růže dávaly volně vstoupit ze všech čtyř světových stran. Ty kameny všemu odolaly, jen ten velký čaroděj čas nikoli. Nechal je jednoduše stát a sám měnil svět.
Pravoúhlé náměstí – tak jak je kreslily děti, s kočičími hlavami, s kamennou kašnou a s podloubím – bylo lemováno domy, jejichž průčelí byla korunována cimbuřím. Každý třetí dům tu byla hospoda. Mívaly pěkná jména, jako třeba “U Zlaté hvězdy”, “U Hnědého medvěda”, “U Starého myslivce” a dokonce i “U Černého kříže” Nádraží, školy, kasárna, lázně, vily, krátce všechno, co později přibylo, stavělo se s větším či menším odstupem odtud. Údolí poskytovalo k tomu dost místa a tak rostlo tak to malé město dál ven ze svých bran, ztrácelo na své strohé tísni a stávalo se těmi novými partiemi vlídným a zeleným jako celý kraj kolem.
Prvně jsou Prachatice uvedeny v roce 1323 jako město s právem opevnění. V Prachaticích se stalo středem založení obdélníkové náměstí, kolem něhož se rovnoměrně rozložilo město. Náměstí, obklopené původně dřevěnou zástavbou, kterou až v průběhu 16. století začala nahrazovat zástavba kamenná, objímala a doposud objímá okružní ulice, sledující trasu hradeb. Ta nejspíš vznikla už v předhusitské době. V tomto původním opevnění se do města vstupovalo třemi cestami.
Vedle bran, kterými procházela městem obchodní Zlatá stezka – tj. Dolní a Horní brána, existoval zřejmě i brána na východě na místě dnešní Husovy ulice. Tato brána ovšem zřejmě ztratila v průběhu let na smyslu a přestala být užívána. V rámci zdokonalení hradebního systému ve 2. čtvrtině 16. století již bylo počítáno pouze s dvojicí bran, s jednou na jihu, nazvanou podle výškového položení Horní branou a podle směru obchodní cesty Pasovskou branou, a na severu, nazvanou podle nižšího výškového položení Dolní branou a podle směru obchodní cesty Píseckou branou.
Uvnitř nových hradeb bylo postupně během 16. století budováno nové renesanční město, které však v základu logicky ctilo středověkou parcelaci. Jedním z hlavních impulsů byl vedle vyšších životních potřeb obyvatel také prostý fakt, že město postihl v roce 1507 ničivý požár, kterým vzala za své značná část dřevěných domů. Mezi nejstarší, jak jsem zmínil, patří domy v bloku na východní straně Velkého náměstí. Stavebníky a majiteli domů byli především nejbohatší členové prachatických patricijských rodin.
Do 16. století náležela většina domů prachatickým obchodníkům se solí. Jedním z nejstarších kamenných domů je Rumpálův dům čp. 41, který lze díky vstupnímu portálu s diamantováním na soklech datovat už do sklonku 15. století. V té době pracovala na kostele sv. Jakuba podunajsky orientovaná huť, která tak
mohla výtvarně ovlivnit ráz celého města. Pro Prachatickou výstavbu v 16. století jsou charakteristické podunajské výtvarné formy, projevující se zejména vrcholovým horizontem domů s atikou, ukončenou cimbuřím. Užitím atikového polopatra se prachatická zástavba v mnohém podobá zástavbě ve Slavonicích, které patřily pánům z Hradce. Přestože se atikové polopatro objevovala na většině domů, nebylo užíváno výhradně a některé domy byly výjimečně završeny jako ve většině rožmberských městech i štíty s volutami.
Dalším ve štítech užívaným motivem byly polygonální vížky, které jsou charakteristické pro architekturu jihočeských rožmberských měst. Město, které ve středověku vyrostlo na Zlaté solné stezce, po staletí představovalo důležitou obchodní křižovatku. Měšťané zbohatli a svůj majetek okázale předváděli světu; díky tomu dodnes můžete obdivovat nádherné goticko-renesanční centrum s řadou bohatě zdobených domů, obkroužené pásem hradeb.
A ještě pověst: Dvě proroctví. Dvě děvečky scházely se u městské kašny a často zaváděly řeč na vdavky, jenom tak se mohly ze služek stát třeba domácími paními. Když sníh pokryl prachatické střechy a přede dveřmi byl Štědrý večer, rozhodly se nahlédnou do své budoucnosti. Vzaly ze svých truhel po složeném ubruse a brodily se závějemi za město. Jedna z nich si položila ubrus na hlavu a čekala. Tu se z blízkého Libína ozvala čarovná hudba a po chvíli pod hvězdami dozněla. Ta druhá učinila totéž, ale jak sebou poplašeně trhla! Vždyť se ozval ze svatého Jakuba zvon. Podivné čarování přineslo své plody. Ta první se do roka vdala. Její kamarádka ocitla se po nějakém čase na marách!
Zdroj: MAREŠ, František / SEDLÁČEK, Josef: Soupis památek historických a uměleckých v království českém, politický okres prachatický, Praha 1913, Dvě proroctví Václav Starý, Rukopis, Prachatice
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora