STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Dolní Sněžná

Daleko hledím do kraje…
Nic než jen klasy ze všech stran,
bez břehů, snad jak oceán.
Dál cesty jdou, dál, kde jen nebe je
krok vzhůru od lipové aleje.
Když i ta v oblak dojde, uchová
jak bleděmodrý dech sen domova.

Jako je tomu se všemi zaniklými obcemi na Šumavě i zde stávalo desítky stavení a žilo plno lidí, kterým dějiny moc nepřály. Dolní Sněžná byla pravděpodobně založena v první polovině 17. století, kdy náležela ke klášteru Zlatá Koruna. Klášter patřil k největším feudálním držitelům půdy a bohaté příjmy z desítek dvorů a vesnic dovolovaly mnichům okázalou výstavbu konventního chrámu i celého klášterního komplexu. Bohatství způsobilo, že se pro klášter začalo užívat názvu Zlatá Koruna.

První písemná zmínka o osadě pochází z roku 1654 v berní rule. A odkud osídlenci přicházeli? Přirozeně přicházeli do země mnozí po “Zlaté stezce”. Soumaři mohli zprostředkovávat přísun mnoha nových osídlenců. Pocházeli ze Starého Bavorska (dnešní Horní a Dolní Bavorsko a také Horní Falc) a z rakouského Mühlviertelu, neboť Horní Rakousy tehdy rovněž náležely k državám českého krále. Spolu s dalšími klášterními statky roku 1785 ves přešla v důsledku zrušení kláštera do majetku knížete Schwarzenberga a tvořila část panství Krumlov.

V roce 1840 ves sestávala z 31 domů s 223 německými obyvateli a patřila k farnosti Zbytiny. Až do poloviny 19. století zůstala podřízená Krumlovu. Po zrušení panství spadala Dolní Sněžná od roku 1849 pod Horní Sněžnou, od roku 1868 pak patřila k okresu Prachatice. V roce 1869 ves měla 34 domů a 196 obyvatel. Od 3. ledna 1874 byla Dolní Sněžná přiřazena k nově vzniklému soudnímu okrsku Volary. Proti tomu namířenou petici zástupce Johanna Andexingera a některých obyvatel český parlament na svém zasedání dne 14. října 1874 zamítl pro nedostatek odůvodnění a formální nedostatky, neboť petice nebyla podána vedením komunity.

V roce 1910 žilo v 34 domech Dolní Sněžné 169 lidí. V roce 1921 obec tvořilo 35 domů s 201 obyvateli, v roce 1930 žilo 183 lidí v 37 domech. Roku 1924 byl představen český název místa – Dolní Sněžná. V říjnu 1938 byla obec připojena k Německé říši v důsledku mnichovské dohody a až do roku 1945 byla součástí okresu Prachatice. Po skončení druhé světové války se Dolní Sněžná vrátila do Československa a německo-česká populace byla do roku 1946 vyhnána v důsledku Benešových dekretů. V říjnu 1946 byli vysídleni poslední Němci, sociálnědemokratická rodina Guschlbauer.

Znovuosídlování obce Čechy nebylo úspěšné – v roce 1950 žili v 34 domech Dolní Sněžné jen dva lidé. V roce 1948 byla ves přičleněna ke Chlumu, v roce 1960 pak byly zbourány téměř všechny domy. V kombinaci se zbořeninami původních stavení má místo silného genia loci a může ztělesňovat klasickou „Šumavu zaniklou“: nostalgii v krajině, kterou lidé opustili a příroda si ji vzala zpět. Několik domů obnoveno a na okolních loukách se hospodaří, rekonstruovaná byla i kaplička.

Zdroj: Johann Gottfried Sommer : Království Böhmen, sv. 9, Budweiser Kreis, 1841 Budweiser Zeitung, 1926, č. 63, s. 8 Daleko hledím do kraje… Josef Gangl autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foro: archiv autora