STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Mlékařské družstvo pro Volary a okolí

Chov dobytka býval velkou chloubou Volar. Po roce 1870 se v chovu dobytka přesunul důraz na produkci mléka. Zavedeno bylo švýcarské plemeno simentálského skotu a už roku 1887 zde vzniklo první chovatelské sdružení a volarští chovatelé dosahovali na zemských soutěžích znovu a znovu vysokých ocenění. Velký význam měly pastviny pro dobytek.

Po vyrovnání s knížetem Schwarzenbergem z roku 1810 existovaly tři velké kravské pastviny. Kromě toho tu byla i velká volská pastvina blízko Stögerovy Huti, kde byly k dispozici i stáje, které sloužily nejen jako ochrana proti povětrnosti. Když došlo k rozdělení pastvin mezi měšťany, byl se společnými pastvinami konec a zůstalo jen stájové krmení. Jen majitelé statků si vytvářeli vlastní pastevní plochy. Oproti nějakým 20 plně zemědělským hospodářstvím působilo tu přes 200 hospodářství s vedlejší zemědělskou aktivitou, přičemž typické bylo spojení samostatné řemeslné živnosti a vlastního hospodářství.

Lukařství a chov dobytka byly kolem roku 1910 tak dalece rozvinuty, že přebytky mléka už nestačili obyvatelé města spotřebovat. To bylo i důvodem vzniku mlékařského družstva. Uskutečnilo se dne 20. února 1912 za účasti 24 zakládajících členů. Prvním předsedou představenstva se stal Wenzel Kößl (Strickerweinzl). Šumavské mlékařské družstvo pro Volary a okolí ve Volarech (Böhmerwald-Molkereigenossenschaft für Wallern und Umgebung in Wallern reg. G.m.b.H.), jak znělo oficiální německé označení družstva, si v domě čp. 30 ve Volarech pronajalo prázdné stáje ke zřízení malé mlékárny.

Objem mléčných dodávek a počet dodavatelů neustále vzrůstal. Měsíční finanční vyúčtování přímo na ruku se projevilo jako nejlepší možná reklama. Ještě v roce 1912 se připojilo k družstvu dalších 40 zemědělců jako jeho členové.

K uskutečnění už roku 1914 vzniklého plánu na zřízení nové mlékárenské budovy bylo přikročeno rozhodnutím z 24. června 1924. Při celkovém finančním nákladu kolem 700 000 korun činila částka nutného cizího kapitálu asi 400 000 korun. 140 000 korun poskytla družstvu Zemědělská rada pro Čechy jako subvenci, 120 000 korun činil kapitál vlastní.

Výplaty peněz za mléko byly pro každého člena družstva příjmem zaručujícím existenci. Tak byly roku 1926 zřízeny a uvedeny do provozu mlékárny v Horní Vltavici a ve Spálenci. Šumavské máslo bylo velice žádáno v Aši, Karlových Varech, Teplicích-Šenově i Liberci. Objem dodávek mléka vzrostl z 300 litrů v roce 1912 na 22 000 litrů denně.

Ve chvíli připojení k “Říši” disponovalo družstvo vlastním kapitálem v hodnotě kolem 554 000 korun, z toho obchodní pohledávky členů kolem 101 000 korun. K mlékárenskému provozu byla přičleněna i třídírna vajec, Bylo
v roce 1939 vyexpedováno 470 000 kusů vajec a 2 555 kg másla,
v roce 1940 633 602 kusů vajec a 11 502 kg másla,
v roce 1941 678 495 kusů vajec a 21 753 kg másla,
v roce 1942 703 410 kusů vajec a 47 603 kg másla.

V následujících letech došlo ovšem ke snížení produkce, podnik však přes krizové zásahy znamenal pro obyvatelstvo prachatického okresu pravé požehnání. Zajistil mnoha živnostníkům práci a živobytí, stejně jako zaručený měsíční příjem četným sedlákům a chalupníkům.

V roce 1946 plánovalo české Šumavské mlékařské družstvo pro Volary a okolí zapsalo spol. s.r.o. obnovit výrobu sýrů. K tomuto účelu byla budova mlékárny rozšířena na své východní straně. Byla přitom ovšem jaksi opomenuta skutečnost, že vyhnané německé dodavatele mléka nevystřídali v podobném rozsahu dosídlení čeští obyvatelé. Právě pro jeho nedostatek musil být provoz mlékárny zastaven. V roce 1953 byl provoz mlékárny dočasně zastaven a výrobní program přesunut do Prachatic. V roce 1961 projevila o nevyužívanou budovu zájem Jednota Vimperk, která zde chtěla zahájit výrobu lahůdek.

Bylo tedy rozhodnuto o trvalém zrušení mlékárny a Jihočeské mlékárny České Budějovice prodaly budovu Jednotě Vimperk. V roce 1970 se zde impregnovaly oděvy, o dva roky později zde byla výdejna skladu lahví s topným plynem pro malospotřebitele, později se zde vyráběly klíče FAB či kuličková ložiska, také zde byla komunální a později soukromá prádelna.

Zdroj: B. Sitter, Wallern – Tirol im Böhmerwald (1991), s. 84

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora