STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Kostel svaté Kateřiny v Lenoře
Soumarský zvon
Od Kateřiny do dáli zní
v desátou, v noční čas
do hor poutníkům posledním
šumavský zvon. Ten hlas
hovoří v kovu:”Pamatuj,
teď čas je spát, krok utiš svůj!”
Na Zlaté stezce staví krok
koně i honáci,
ať jaký čas je, den či rok,
k nim zvon se obrací,
bouří to lesy:”Pamatuj,
teď čas je spát, krok utiš svůj!”
Slýchám ten zvon už mnoho let,
i dnes ho slyším znít
nad krušnou dobou, mořem běd
do boje měl by hřmít.
Volá jen:”Boha pamatuj,
teď čas je spát, krok utiš svůj!”
Na prachatické Zlaté stezce zvuk zvonu varoval kupecké karavany, aby v noci nesešly z cesty – říkalo se mu soumarské zvonění.
Církev se však začala bránit proti tomu, aby byly zvony na kostelích využívání k tak světským účelům. Obce si proto musely pořizovat zvony vlastní.
V roce 1373 je v prachatické Pamětní knize zmiňován Johann, plebán z Volar (Anno Domini millesimo CCCLXXIII editus est liberiste per dominum Johannem plebanum de Wallern, český překlad: Léta Páně 1373 byla založena tato kniha panem Johannem, plebánem z Volar). Fara ve Volarech je poprvé zmiňována v roce 1375. Farní kostel byl tehdy pravděpodobně dřevěný. Během třicetileté války kostel utrpěl. V roce 1627 poskytl luteránský primátor a výběrčí mýta Ruprecht Stögbauer prostředky na opravu kostela. V roce 1649 byl postaven nový oltář, který zhotovil truhlář z Haslachu. V roce 1650 byl instalován oltářní obraz svaté Kateřiny od pasovského malíře Alexandra Neumanna. V roce 1666 byl zavěšen čtvrtý zvon. Vysvěcení zvonu provedl opat kláštera ve Zlaté Koruně, Bernard Pechmann.
Věž volarského kostela je symbolem volarského panoramatu od středověku po dnešek. Tyčila se tu po staletí nad shlukem mohutných roubených dvorců v místě, kde Zlatá stezka přecházela Volarský potok, a hlas jejích zvonů zalétal vstříc nejen zbloudilým soumarským karavanám, ale i k vrcholům kolem se tyčících šumavských hor: od Bobíku přes Stožec po Třístoličník, a za vzácných ztišelých večerů přes vltavský luh až ke vzdálenému Plechému.
Nejstarší písemná zpráva o Volarech pochází z roku 1359, ale soumarská osada existovala již předtím. Kostel zde byl založen ve 14. století, kdy byl součástí farnosti Zbytiny. Pozdně gotická přestavba, kdy byl volarský svatostánek vystavěn z kamene, proběhla roku 1496. Tento kostel byl roku 1688 zcela zbořen a stavitel Jan Canevale ho barokně vystavěl delší a širší, i s novou sakristií. Dne 8. října 1690 byl slavnostně zasvěcen do ochrany sv. Kateřiny Alexandrijské. V roce 1724 byla zvýšena věž o 11 a čtvrt lokte, aby zvony bylo lépe slyšet.
V létech 1715 a 1754 kostel vyhořel, pokaždé po úderu blesku do věže. Spodní část kostelní věže je nejstarší původní dochovanou stavbou Volar! Zažila vrcholný středověk, pamatuje časy, kdy medvěd byl ve volarských lesích šelmou běžně vídanou, kolem jejích zdí se do Čech valila sůl… Vršek sanktuáře, zdobná kamenická práce vsazená do zdi zvenku vlevo od vchodu, je památkou na gotickou podobu kostela. Stal se i předlohou pro vzhled kaplí volarské křížové cesty, zřízené ve svazích Kamenáče v závěru 19. století.
Kaple přistavěná k lodi na jižní straně nese název Tusetská, neboť v ní byl uložen obraz z lesní kaple pod Stožeckou skálou. Volarský kostel tak získal v půdorysu podobu kříže. Nejstarší volarský hřbitov se rozkládal v kruhu kolem kostela, jak dodnes naznačuje kamenné dláždění. Kazatelnu zhotovili žáci vyhlášené odborné dřevařské školy ve Volarech.
Roku 1903 byla zdejší fara povýšena na děkanství. V roce 1973 byly pořízeny nové věžní hodiny a elektrické zvonění. Původní hodinový stroj je k vidění ve volarském muzeu. V současnosti nese věž volarského kostela čtyři zvony. Zvon Marie je původní, další tři byly pořízeny v roce 1994. Nesou jména Kateřina, Václav a Josef. Téhož roku bylo rovněž obnoveno tzv. soumarské zvonění v létě o desáté hodině večerní, které dle pověstí z dob Zlaté stezky navádělo soumarské karavany k městu.
Kolem kostela se podle mapy katastru z roku 1837 v kruhu rozkládal volarský hřbitov. Protože k tomuto datu již existoval na okraji Volar nový hřbitov, je pravděpodobné, že hřbitov kolem kostela již nebyl používán. Konec pohřbívání u kostela sv. Kateřiny zřejmě souvisí se stavbou kaple sv. Floriána na současném hřbitově severovýchodně od města, která je kladena do roku 1709.
Zdroj: WALTER, Franz Karl; KINDERMANN, Gustav. Die Stadt Wallern im Böhmerwald. Tittling: Dorfmeister Verlag, 2004. Glaube und Heimat, 1959, s. 253 Soumarský zvon Herbert von Marouschek, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora