Z ARCHIVŮ A KRONIK: Masopust začíná
Ó, běda bláznivým masopustníkóm, jenž, zapomenúce na dobrodienstvie tak velikého, idadie sě k marnostem, jimiž sě posmievají svému otci! […] A masopustníci pójdú k smilství,obžerství, k bláznovství a k své duše zahubení. Proč? Neb jeho svatému čtení nerozumějí, tověz, že, ač slyšie a tělestně rozumějí, ale v duši míle nepřijímají. (Jan Hus)
Masopust představuje už od pradávna období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Masopust v běžném kalendáři nenajdete. Zatímco různé významné dny a svátky bývají zvýrazněné, masopust mezi ně nepatří. Zvyky v průběhu kalendářního roku se nesou v rozdílném duchu. Masopust je rozverný a nevázaný, provoněný koblihami, slaninou a pálenkou, nutnou pro zahřátí při celodenním obchůzce v mrazivém vzduchu. Název svátku nás sice nabádá upustit od masa, masopust se však tradičně pojí s tučným jídlem a sladkým jídlem. Je to krátké období před začátkem postní doby, je to čas zabíjaček a lidového veselí.
Masopust začíná 7. ledna po svátku Tří králů a vrcholí o masopustním pondělí a úterý čtyřicet dní před svátky velikonočními a popeleční středa bude ve středu 5. března 2025. Čtyřicet dní zbývá na to, aby hříšníci zpytovali svá svědomí, zřekli se masa i duševních požitků, než přijde zase rozverný čas Velikonoc. V minulosti se říkalo, že rok nemá čtyři období, ale rovnou pět – jaro, léto, podzim, zima a masopust. Když se začalo blížit jaro a s ním i nová úroda, nebylo třeba tolik šetřit s potravinami jako během zimy. Proto se během masopustu snědly poslední zbytky zásob, aby se nezkazily.
Počátky masopustu a masopustních obchůzek je třeba hledat v předkřesťanském kultu zimního slunovratu. Výklad původu masopustních oslav vychází z tradic římského náboženství. Ve starověku se totiž začátek nového roku řídil dle vegetačního cyklu přírody a shodoval se s březnovým příchodem jara, který si lidé asociovali s různými božstvy plodnosti. Jedním z opěvovaných římských bohů byl patron vinné révy a hodování jménem Bakchus, podle nějž jsou zmiňované oslavy dnes mezi lidmi známé jako římské bakchanálie. Podobně jako bakchanálie však probíhaly i saturnálie oslavující boha zemědělství a sklizně Saturna nebo luperkálie, což byly svátky spojené s pastevectvím, plodností a rituální očistou. Bujaré veselí spojené s příchodem nového vegetačního roku se mimo jiné zapsalo také do civilního řádu, a to jako oslavy předjaří, které se později proměnily v masopustní zábavu.
Rej masek a další masopustní zvyky údajně mají svůj původ v předkřesťanských slovanských obřadech a oslavách konce zimy. Není tedy náhodou, že se dnes již tradiční zvyky tolik podobají ruskému svátku, který se označuje jako maslenica. Na tyto lidové oslavy později navázala také církev, která nabyla přesvědčení, že pokud masopust nedokáže potlačit, raději by měla tuto tradici převzít a přizpůsobit si ji dle svého. V Čechách i na Moravě mají masopustní reje a oslavy dlouhou tradici, kterou je možné doložit písemnými záznamy již ze 13. století. V těch se můžete dočíst, že se jednalo o lidovou zábavu, kterou se různí mravokárci pokoušeli aktivně potlačit. Nikdy se jim však nepodařilo oblíbenou tradici narušit, jelikož se jednalo o svátek, kterého se účastnili všichni lidé, od těch nejchudších až po tehdejší panovníky.
Nositeli masopustního šílenství ve světě bývají karnevaly plné muziky, převleků a tance. Už samotný název pochází z latinského „carne vale”, tedy „sbohem maso”. A stejně jako v českých zemích jde o období před 40denním jarním půstem, kdy by se měli lidé dosyta najíst a pobavit. Největší důraz se přitom klade na závěrečné dny před Popeleční středou, kdy postní doba začíná. První zmínky o masopustních hrách máme doloženy z šestnáctého století, ale vznikaly už ve století čtrnáctém. Byly inspirovány folklorními slavnostmi a karnevaly. Představovaly neformální a neoficiální lidové divadlo. Jednalo se většinou o drobnější scénky, v nichž se uplatňovala parodie, travestie a satira. Tyto frašky většinou reagovaly na místní problémy, zesměšňovaly známé osobnosti apod.
Mezi masopustní hry patří i Hádka Masopusta s Půstem, anonymní dílo ze sedmnáctého století uložené v klášteře ve Lnářích. Jedná se o dialog Masopusta s Půstem, ve kterém se dohadují o to, kdo je lepší. Masopust argumentuje tím, že „člověku obveselení na zdraví vše zahání, ale duch postní, tesklivý, ten člověka sužuje, ten kosti praží, jak dříví,všechen špik vysušuje.“ Post zde opět opakovaně varuje, že pokud lidé během masopustu budou nestřídmě jíst a pít, dostanou se do pekla. Masopustní období vyvrcholilo obyčeji a zábavou spojenou s lidovou slavností, které se říkalo ostatky nebo ostatková zábava.
Zdroj: Masopust. Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky a Ústav evropské etnologie FF MU v Brně v nakladatelství Mladá Fronta, J. Hus, Česká nedělní postila, s. 132-133. Č. Zíbrt, Staročeské a lidové hry masopustní, s. 17
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora