STARÁ ŠUMAVA: Tříkrálové tradice

My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám.
Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka.
Z daleka je cesta naše, do Betléma mysl naše.
Nám třem se hvězda zjevila, která jak živa nebyla.
Jak jsme tu hvězdu viděli, hned jsme si koně osedlali.
Co ty, černej, stojíš vzadu, vystrkuješ na nás bradu?
Hrdě se k tomu hned přiznám, že já jsem mouřenínský král.
A já černej vystupuju a Nový rok vám vinšuju.
A my taky vystupujem a Nový rok vám vinšujem!

Svátek Tří králů (Epifanie) v křesťanství označuje událost, kdy Tři mágové spolu s pastýři uctívali narozeného Ježíše Krista, nebo také nazývaný Zjevení Páně. Konec Vánoc se vždy nesl v duchu setkávání s ostatními lidmi ze vsi, a to při příležitosti bohoslužeb v kostelech. Při nich se světilo kadidlo, myrha, voda, zlaté předměty a křída. S jejich pomocí se pak žehnalo lidským příbytkům. Připomínka legendy o mudrcích z Východu, kteří se přišli do Betléma poklonit novorozenému Ježíšovi, ukončuje vánoční svátky. Počet mudrců kolísal v různých legendách od dvou po dvanáct. Počet tři se poprvé objevuje u raně křesťanského spisovatele a teologa Origena, který ostatně proslul svou vášní pro číselnou symboliku.

Označení králové se pak objevuje až v 6. století. Jména Kašpar, Melichar a Baltazar jsou s nimi spojována až v lidových vyprávěních ze 7. století. Prvním, u koho se tato jména prokazatelně objevují, je Petr Comestor, kancléř pařížské Sorbonny ve 12. století. Symbolika tří králů bývá nejčastěji vysvětlována jako znázornění tří stádií lidského života, proto byli také často králové zobrazováni jako mladík, zralý muž a stařec. Proto se i tento den nejčastěji odstrojuje vánoční stromek.

Tři krále neboli Zjevení Páně slavíme 6. ledna a po svátku Tří králů nastává pro křesťany období klidu, které trvá do Masopustu, po němž až do Velikonoc nastává 40denní půst. Mnozí si myslí, že písmena K, M a B označují jména jednotlivých králů. Tři mágové však dostali jméno až na základě středověké legendy. Ve skutečnosti se jedná o zkratku latinského nápisu Christus mansionem benedicat, tedy ať Kristus požehná tomuto domu. Nicméně latinskému nápisu lidé tolik nerozuměli, a protože se to dobře hodilo na jména těch králů, kteří byli posléze takto vyjmenováni – tedy Kašpar, Melichar a Baltazar – takže se počáteční písmena psali svěcenou křídou.

Na Tři krále, se v kostelech světí voda, sůl, křída, také zlaté předměty – třeba zlatý přívěšek si můžete nechat posvětit, aby vám přinášel štěstí a zdraví. Prameny 17. století zase dokládají obchůzky řemeslníků a dělníků, například „chodění“ zedníků a kameníků s hvězdou. Tyč se zlatou hvězdou nosili i tři králové na Chodsku, Karlovarsku nebo na Velkomeziříčsku. Zprávy o hvězdě, která se dnes objevuje v rukou tříkrálových koledníků, jsou zajímavé, byť nečetné. V Sepekově u Milevska měli skleněnou hvězdu jako svítilnu a v ní světlo. Podobně ve Zlíně se před polovinou 19. století objevovali s osmirohou hvězdou z barevného skla, v níž hořela svíčka. V Kašperských Horách nosil jeden z králů tyč, na jejímž vrcholu byla hvězda a panáček s rolničkami. Figurka se pomocí kliky otáčela a rolničky a ní při pohybu zvonily.

Za koledování, případně za scénku, dostávali králové výslužku. Na tu měli u sebe velký koš. Na kořalku, kterou bývali také uctěni, neměli nic, a tak se stávalo, že svou službou kolední bývali králové značně vyčerpáni ještě dříve, než obešli všechna stavení. Ke koledním obchůzkám někdy patřily i jednoduché nebo rozvité vánoční hry, jež zachycovaly příběh tří králů i jejich návštěvu u krále Herodesa. Tento děj je obsažen i v rozvinuté verzi všeobecně známé písně „My tři králové jdeme k vám“, kterou koledníci zpívali někdy sborem, někdy ale jako „dialog“, v němž vystupují různé postavy příběhu.

V některých oblastech, byly tříkrálové průvody ještě početnější a kromě Kašpara, Melichara a Baltazara zahrnovaly i Svatou rodinu s voskovým Jezulátkem v kolébce a postavy biskupa a čerta. V domech, které navštívili, pak koledníci sehrávali kratičkou scénku: tři králové zpívali, svatý Josef s Marií kolébali děťátko a biskup vyháněl čerta, jenž se pokoušel unést děťátko z kolébky. Klukovská koleda nebyla vždy jenom záležitostí dětí, ale ve středověku chodili po domech žehnat tomu domu kněží s ministranty a mělo to vážný náboženský a velice důstojný průběh. Když chodil jenom kantor, tak podle toho, jakou výslužku předpokládal, tak také podle toho vypadalo jeho koledování.

Tam, kde si mysleli, že toho moc nedostane, rychle odbreptal přání a písmena v podstatě jen nedbale načrtl, aby mu vybyl čas tam, kde se toho dalo očekávat více. To pak přání poctivě odříkal, pečlivě napsal písmena a případně připojil k nápisu i nějakou kresbičku. Třeba větvičku jako vzpomínku na Vánoce či křížky. Církev světila křídu věřícím a vycházela tak vstříc starodávné víře. Den před „Zjevením Páně“ (svátek Tří králů) se v chrámech světila „voda tříkrálová“, křída a sůl na památku sv. Tří králů, kteří přinesli narozenému Ježíšovi zlato, kadidlo a myrhu. Večer býval nazýván „svatvečer svíček“ nebo také „den světel“. Bylo zvykem v tuto dobu věštit a zjistit, co se chystá v budoucnosti. Nastalo pouštění svíčiček v ořechových skořápkách v nějaké nádobě, jako podobně o Vánocích a sledování a věštění z toho, jak dlouho která hoří, jak daleko se od okraje dostane do středu příštího osudu.

Byl to zvyk značně již rozšířený ve středověku. Neznámý kazatel a mravokárce v 15. století horlil proti kouzlům a čarování a varoval své ovečky před pověrami. Říkal, aby se vyvarovali kouzel, různých magických čar, nepouštěli svíčky a neprováděli jiné pověry. Takové jednání přísluší pohanům, ale ne věrným křesťanům. Lidé si velice vážili svěcené vody. Když tou vodou kropili, často odříkávali: „Mžitka za mnou, mžitka přede mnou, Pán Bůh sám nade mnou“. Svěcenou vodou se kropilo všechno. Kropili se sami před spaním, nebo když odcházeli z domu. V předvečer svátku Tří králů i na Tři krále vykropili svůj příbytek, aby se tam nedržely myši a nehořelo v něm, kropili zahradu, pole a obilí připravené k setí. I při lidovém léčení se používala, protože se věřilo, že zlý duch před svěcenou vodou prchá. Tvrdí se o ní, že trvá sedm let, než se zkazí.

Tradičním pokrmem býval na Tři krále stejně jako na Velikonoce mazanec, do kterého se vkládala mince. Ten, kdo ji našel, byl pak tím vyvoleným, který kropil domy svěcenou vodou a psal značky na dveře. Mezi další zvyky patří věštění délky života. Každý člen rodiny zapálí stejně vysokou svíci a komu dohoří nejdříve, toho si nejdříve odnese smrt v podobě Morany. Pokud dým stoupal vzhůru a plamen byl jasný, čekalo dotyčného nebe. Když svíce prskala, dým šel k zemi a plamen byl nerovnoměrný, čekalo jedince peklo. Dříve se také na Tři krále pekl mazanec, do kterého hospodyně zapekla peníz. Ten, kdo peníz našel, byl zvolen králem, který mohl kropit dům a zahradu svěcenou vodou a psát písmena s křížky nade dveře. K 6. lednu se také váže pořekadlo „Na Tři krále o krok dále“. Naši předci si přírodních jevů všímali více než my a s vděkem vítali prodlužování dne. Ten pomyslný krok znamenal zase o něco více světla, kratší večery a první krok k sice stále ještě dalekému, ale za to vytouženému jaru.

Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES

Foto: archiv autora