STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Lednové rozjímání
Leden
O křehké holi, kuté z ledu,
jde leden, přítel neposedů;
ti, uši skryté do beranic,
se smíchem běží větrem vánic.
To není hůl a rampouch ani,
jejž najdeš v oknech po svítání,
to starodávná píšťala je
a ze všech nejsmutněji hraje,
když do horkých ji vezmeš dlaní.
O smutku zpívá v bílé kráse
a ihned v slzách rozplývá se. (Jaroslav Seifert)
Je leden a venku by měla vládnout paní Zima. Kouzelným proutkem vyčarovat sníh, přikrýt vodní hladiny ledem, stromy obléknout do bílého a svého pomocníka Mrazíka nechat malovat na skla veselé ledové obrázky. Bohužel, opak je pravdou a zimní krajinu už pomalu známe jen z ladovských obrázků.
Ladovská zima je fenomén, který nedává Čechům každoročně na podzim spát – už dobře deset let vyhlížíme zimu, která by se blížila idylickým obrázkům inspirovaným dětstvím slavného malíře. Leden je obdobím nových začátků, které však pevně ve svých rukou drží paní zima. Výraznější aktivita je příznačná až pro jaro. Leden je nejen začátkem nového kalendářního roku, ale také, jak již sám jeho název napovídá, měsícem ledu, a tedy i mrazu a sněhových pokrývek, jež halí přírodu i lidská obydlí. Alespoň takto by to mělo být. Měsíc leden býval dříve považován za měsíc odpočinku, jelikož se nedalo pracovat v lese ani na poli.
Slovo „odpočinek“ bylo však zavádějící. Žádné válení se na peci… Dokud to počasí umožnilo, opravovala se lidská stavení, zvířecí příbytky a stroje a náčiní se chystaly na příští sezónu. Pouze v dobách třeskutých mrazů se lidé přesouvali dovnitř stavení. Byla to doba, kdy se členové rodiny sesedli u rozehřátých kamen a za zvuku praskajících polínek si vyprávěli pohádky i tajemné příběhy. Tehdy se rodily dodnes používané báje a pověsti. I přes nelehkou dobu to býval čas všemi milovaný. Ženy jej využívaly na předení přízí, draní peří, tkaní koberečků, šití, vyšívání, paličkování nebo pletení proutěných košíků.
Muži se věnovali práci se dřevem nebo proutím a pod jejich rukama vznikaly vařečky, měchačky, hrábě či košťata nebo třeba oblíbené pantofle, zvané dřeváky. Ručně se vyráběly i střešní šindele. Prodej těchto výrobků byl často jediným zimním zdrojem příjmů. Kdybychom hledali roční období nejbohatší na lidové tradice, zvyky a obyčeje, zima by to vyhrála na celé čáře.
V lednu se s pranostikami doslova roztrhl pytel. Chápeme ještě i po staletích, jaké mají vlastně smysl a proč se o nich zmiňujeme i v dnešní, technicky vyspělé době? Většina lednových pranostik se váže k počasí. Bylo a je evidentní, že když má země na jaře přijmout zrno a do podzimu plodit, musí na to být připravena. A to jí umožní především zimní odpočinek. Pokud je tedy normální zima s bohatým sněhem a přiměřenými mrazy, znamená to, že půda má čas si oddechnout, nabrat síly a být na jaře připravena na další setí. A to se dozvídáme z lednových pranostik. Stejně tak ale poukazuje na to, že v lednu bývaly velmi silné mrazy.
Déšť a teplé počasí bylo naopak velmi nežádoucí, znamenalo to, že se půda probudí předčasně a poté bude značně vysílená a úroda nebude stát za nic. Navíc zimní mrazy, nejsou-li dostatečné a přiměřeně dlouhé, nezlikvidují valnou většinu přezimujících chorob a škůdců a ti se na úrodě a zdraví člověka podepíšou. Nejpočetnější složkou obyvatelstva u nás po celá staletí a tisíciletí byly zemědělci. Proto ve velké skupině hospodářských pranostik jsou nejvíce zastoupeny pranostiky rolnické.
Lidé tehdy žili v užším svazku s přírodou. Rolníci trávili většinu času venku a všímali si, co se kolem děje. Své poznatky si pak předávali z generace na generaci. Přišli na to, že výkyvy počasí se rok co rok opakují. Když se všechny pranostiky seřadí za sebou v chronologickém pořadí podle jednotlivých dnů v roce, vznikne pranostický kalendář. V něm všechna období teplotně pod normálem i nad normálem vyniknou. Lednový pranostický kalendář si všímá těchto období: novoroční zima, tříkrálové oteplení, hyginská zima, prisské oteplení, fabiánská zima a hromniční oteplení.
Novoroční zima navazuje ve dnech na přelomu starého a nového roku na vánoční oblevu. Nejznámějšími pranostikami, které se týkají tohoto období, jsou: „O vánocích hej, po vánocích ouvej. O Silvestru papeži, snížek si již poleží. Od konce roku den i zima roste…“Na Tři krále se většinou otepluje. Naše území se dostává pod vliv tlakových níží, po jejichž okraji k nám proudí teplejší vzduch z jihu. Nastává další obleva. K tomuto období lze uvést celou řadu pranostik: „Na Tři krále, měkko máme. Boží křtění sníh a led ve vodu mění. Na svíčky, kapává ze stříšky…“ Ta se vztahuje k 11. lednu, kdy má svátek svatý Hygin. Nejznámější pranostika tohoto období zní: „Na svatého Hygina, pravá zima začíná.“
Kolem 18. ledna bývá počátek vrcholné zimy přerušen prisským oteplením. Název je opět odvozen od jména světce, jehož památka se ten den připomíná. Tentokrát je to svatá Priska. „Svatá Priska, pod saněmi píská.“ Nebo: „Na svatou Prisku obleva, saně jsou netřeba.“ Ta následuje po prisském oteplení. Je to snad vůbec nejznámější výrazně chladné lednové období. Fabiánská zima je signalizována značně početnou plejádou přesvědčivých pranostik, 20. lednem počínaje: „Svatý Fabián – mrazů král. Na svatého Vincence, seď doma u pece. Na zasnoubení panny Marie, zima největší je…“
Fabiánská zima se dostavuje ve dnech na počátku poslední lednové dekády a přetrvává někdy až po dny na konci měsíce, kdy bývá ukončena pověstnou hromniční oblevou.
Přátelé Staré Šumavy, mějte se krásně lednové…
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora