STARÁ ŠUMAVA A POŠUMAVÍ: Do nového roku
Republiko co ti přát?
Co bys sama chtěla?
Duši rač ti Osud dát
do chorého těla –
potom cestu upravit
s milníky a směrem
abys znala, kam dojít
vždycky před večerem –
po pravé i levé straně
stromů řad, kam na větve
věšela bys odhodlaně
žravé výtečníky své. (Josef Svatopluk Machar, Na okraj dnů, 1935)
Mýty a pověrami je opředen celý náš lidský život. Věky se tradují a budují. Pověrčiví lidé se domnívají, že uskuteční svá přání nebo zaženou nějakou obavu „předepsaným“ činem nebo skutkem. Vše mělo nějakou symbolickou podobu a každé nějak tajuplně souviselo s každým. Desítky a možná stovky podivuhodných zvyků a tradice, které se zrodily kdysi dávno a na jakémsi místě, a odtud putovaly napříč Šumavou. Mizí šumavské zvyky a obyčeje, podoba svátků i stará domovská jídla, jež k nim náležela.
Samotný Nový rok ovšem začíná nocí z posledního dne předešlého roku. Musí se vám zdát něco pěkného a pak máte naději, že se to splní. Příchod nového roku pak o silvestrovské půlnoci namísto rachejtlí a petard zvěstovaly zvony, které se na Šumavě rozezněly úplně všechny, včetně těch v kapličkách na okraji města. Zvony zvonily půl hodiny. Byla to taková doba smíření. Lidé vycházeli ven do ulic, objímali se a přáli si všechno dobré do nového roku.
První leden, stejně jako Boží hod vánoční, byl jedním z mála dnů, kdy měli Šumavané plné břicho. Na Nový rok však nejen hodovali, ale zároveň dbali na dodržování tradic, které byly s tímto dnem spojené. K vítání nového roku dříve patřila i ochota nezištně pomoci druhému, který se ocitl v nouzi. „Když bylo třeba zřejmé, že se někomu nedostává peněz na provoz jeho živnosti, pod rouškou tmy u něho zazvonila zahalená osoba a dala mu peníze. Takto si vzájemně pomáhali i konkurenti v podnikání, neboť nechtěli, aby se také dožili zlých časů. Obdarovaní pak ani netušili, komu jsou zavázán.
Do Nového roku je také nutné se vypořádat se všemi dluhy. V Kašperských Horách je pro 19. století doložena kolední obchůzka ponocných. Ti koledovali nejraději na Nový rok. Obchůzku zahajovali zpravidla už o novoroční půlnoci. Chodili dům od domu, prozpěvovali a svým vinšováním budili obyvatele, kteří se mnohdy už uložili ke spánku. Od stavení ke stavení chodívali zpěváci, kteří dostávali odměnu, hospodář také obdarovával čeledíny a děvečky. Učitelé posílali vrchnosti i městským zástupcům malovaná a veršovaná přáníčka, na něž bylo zvykem odpovědět finančním darem. Chodilo se na koledu – pekařští koledníci ometali peroutkami za drobnou odměnu nebo pohoštění prach, jinde chodily na koledu ženy v šátku s husím křídlem a hrnečkem s kolomazí, kterou umazaly nepozorného hospodáře. Výslužkou byla drobná odměna, pohoštění či pálenka. Nový rok má v sobě daleko víc příkazů, zákazů či zvyků než samotný Silvestr. Slavit se začal poměrně pozdě, až někdy počátkem 19. století, ale novoroční předsevzetí mají daleko větší tradici, snad až od 16. století. Jedná se tak jako u křesťanské církve vlastně o nový začátek. O účinnosti předsevzetí však víme určitě všichni své.
Nový rok… Tak se nazývá první den každého nastávajícího roku, což ovšem nebývalo vždy a všude. Novoroční první leden jsme zdědili po starých Římanech, kteří jeho příchod oslavovali stejně vesele jako my. Dávali si dokonce novoroční dárky, kterým říkali strenae. Naproti tomu Keltové, naši dávní předchůdci ve střední Evropě, světili Nový rok kolem prvního listopadu a zdá se, že na jeho počest prováděli obřady spíše pochmurné. Starověcí Židé naopak ohlašovali Nový rok halasně a slavnostně prvního dne měsíce tišri, tedy přibližně prvního září. Z nejvyššího vrcholku chrámu troubily stříbrné trouby od svítání do západu slunce. Také ostatní starověké národy slavily Nový rok v různých obdobích a rozličnými způsoby. Dokonce i v prvních staletích našeho letopočtu se v Evropě novoroční datum všelijak měnilo, ale nakonec zvítězila osvědčená juliánská tradice. Gaius Iulius Caesar byl významným a hlavně praktickým reformátorem kalendáře, a tak máme Nový rok prvního ledna.
Zásadní je, co je v první den roku právě za den. Mrazivou zimu, povodně a epidemie chorob můžeme očekávat, je-li tímto dnem pondělí. Ještě horší zimu, zato ale úrodný rok, věští Nový rok v úterý. Středa, a to je aktuální, znamená málo strdí (tedy medu), ale zároveň bohatou úrodu vína. Nejlepší je snad čtvrteční termín – úrody bude dostatek, ovšem čeká nás parné léto. Nový rok v pátek by se snad měl zakázat, protože věští válku, choroby a množství úmrtí. Sobotní termín potěší ovocnáře a zarmoutí obilnáře, zato ten nedělní předznamená mírnou zimu a kultivované jaro.
Nejznámější přísloví, které se váže k Novému roku říká: Jak na Nový rok, tak po celý rok. Proto se všichni tento den vyhýbali hádkám. Mnozí věřili, že budou-li mít v kapse peníze, budou je mít po celý rok. Hospodyňky by neměly uklízet, aby se ten rok neudřely. Nesměly zametat, aby se nevymetlo štěstí z domu, ani prát prádlo, protože prádlo na šňůře mohlo přinést neštěstí nebo dokonce smrt někoho blízkého. Obecně se dbalo, aby se nic nevynášelo z domu, protože by ta věc příštího roku chyběla.
Tento den má podle pověry magickou moc, kdy se dalo nahlédnout do budoucnosti. Věštilo se podle toho, kdo ten den přišel jako první na návštěvu. Za předobré znamení se považovalo, pokud vstoupilo do domu jako prvý host dítě, mladá dívka či muž, naproti tomu stará žena přinášela smůlu. Věřilo se, že kdo se obleče do nového, bude se po celý příští rok cítit jako znovuzrozený. Tak třeba to můžeme vyzkoušet. Později chodili i na Nový rok kominíci s koledou, vinšovali všechno dobré a rozdávali lidem novoroční přání. Koncem 19. století již bylo obvyklé, že kominíci a popeláři nosili do domů kalendáře a přáli zdar v příštím roce. Tak se stal kominík symbolem štěstí v příštím roce. Stejně tak se symbolem štěstí v novém roce postupně stává i prasátko a čtyřlístek, tyto motivy nesmějí chybět na novoročenkách i pohlednicích.
Na první novoroční návštěvu si pozvěte dítě nebo alespoň někoho hodně mladého. Když bude mladý člověk první, kdo překročí váš práh, přinese to do domu jiskru a zdraví. Když by náhodou první dorazila babička s dědečkem, riskujete, že se budete celý rok doma hádat. Nikdy si ale od návštěv nepůjčujte peníze, dělali byste to pak pořád. A naopak, nikomu nepůjčujte ani vy. Pak by vás celý rok někdo okrádal. Abyste s návštěvou jen tak neseděli, můžete si také podle starých zvyků zavěštit. Tahejte z mísy či pytlíku zabalené předměty: kousek jablka znamená zdraví, uhlí naopak nemoc, brambora říká, že nebudete hladoví, kus buchty nebo koláče značí dostatek všeho, co potřebujete k životu. Určitě ještě nezapomeňte také vycinkat zvonečkem ze všech koutů domova zlé duchy a pak už by mohl být váš příští rok ten zatím nejhezčí ze všech, co jste kdy prožili.
Nový rok přináší odjakživa nejen radost, ale i bolest a žal. Proto se lidé cítí bezmocní vůči tomu, co má přijít. Snad proto se uchylovali a dále uchylují ve svém životě k pověrám, aby se tomu zlému v budoucnu ubránili. Nejlepší podle nás je však mít na cestě vpřed otevřené oči a nezdolné odhodlání. Jen s ním může člověk překonat obtíže a jen toho také tato novoroční kouzla nezklamou.
Připravuje: Miroslav KŮS ANDRES
Foto: archiv autora