Z REDAKČNÍ POŠTY: Senior přemítá nad dnešními umělci

Ještě si vzpomínám, jak jedna herečka – Daniela Kolářová – v roce 1990 řekla, že nepotřebují plné autobusy vidláků, kteří jedou do Prahy do divadla, pak se ožerou U Fleků a jedou domů.

To opravdu ta Kolářová tehdy řekla, moc rychle se na to zapomnělo.

Článek jsem napsal a ocitoval z různých zdrojů, protože patřím k těm, co zažívali pouto mezi umělci, herci, zpěváky, jejich diváky a posluchače. K lidem, kterým oni kdysi věřili, a pro které hráli a zpívali. Patřím do doby, kdy nám umělci neříkali, že jsme debilové, co ničemu nerozumí. Patřím do doby, kdy z pódia létaly narážky na tehdejší, totalitní režim. Všichni jsme byli na jedné lodi, všichni jsme věděli, o čem je řeč, umělce vítali výbuchy smíchu a potlesku. Měli jsme pocit, že nám někdo rozumí, a že o nás někdo stojí, že se o nás někdo zajímá.

Takže milí dnešní „umělci“ – tohle všechno jste v nás zabili. Už neříkáme naši umělci, už vám říkáme jen šmíra a trapní komedianti. Mnozí z nás vás nechtějí ani poslouchat, ani vidět a nechtějí chodit na vaše divadelní představení.

Zdeněk Svěrák byl pro nás kdysi pojmem, protože byl ve svém oboru jedinečný. Dnes je z něj zaujatý, nenávistný, zavilý stařík nad hrobem.

Kdysi jsem měl rád pohádku „Jak se budí princezny“. Tak na ni se dnes už nedokážu dívat, protože je mi ze zpitomělého sluníčkáře *Jana Hrušínského* zle.

Rád jsem poslouchal *Tomáše Kluse* – už to nejde a jeho cédéčka jsem hodil do koše na odpadky.

A ti mladí v čele s Jiřím Mádlem a Martou Issovou jsou klasičtí vymetenci, z nichž padají pouze hovnokecy a jejich mediální eurovypreparovanost křičí na dálku.

O jinak dobrém režiséru Janu Hřebejkovi ani nemluvě.

Přál bych si, aby se oživilo znovu to souznění mezi národem a jeho umělci, ale to chci asi moc a cesta k nápravě není vidět. Neustále na mne útočí z novin, z televize, z internetu záplava pitomostí od komediantů všeho druhu:

• /o lásce a pravdě
• /o tom, jak se máme chovat
• /o tom, jak jsme hloupí
• /o tom, jací jsme rasisté a xenofobové
• /o tom, že jsme rusofilové
• /o tom, že důchodci by měli držet hubu a krok
• /o tom, že bychom měli vychcípat i se Zemanem (to přesně řekla nedávno herečka Eva Holubová) – která nyní je většinu času na Sardinii s vnučkou
• /o tom, že je lepší muslim než český nevěřící nebo křesťan
• /o tom, jak ničemu nerozumíme.

A hlavně o tom, že pokud tohle nevnímáme tak jako oni, marně žijeme. Protože oni jsou „elitou“ národa, všemu rozumí, i když se mnozí narodili až po roce 1989, ale všechno o době před tím znají mnohem nejlépe, všude byli mnohokrát. Jen nás neslyší, nás neposlouchají, a mezi námi asi nikdy nebyli.

Přeposílám, taky patřím ke generaci dnešních šedesátníků a sedmdesátníků – a já k tomu mohu jen dodat na rozdíl od těch mladejch blbců – já už nemůžu umřít předčasně a prožívám ne podzim života, ale jaro před smrtí.

Poslal čtenář B.P.

(Redakčně neupravováno)